V hlavě

Dohody

Kolikrát si říkám, že je snad všechno jasné. A kolikrát pak nevidím, že bych někde v něčem měla mezery. Prostě jedu podle zadání, chvíli zkouším, co to udělá a neudělá a pak se rozhodnu na základě výsledků. Já ani nevím, jak přicházejí ty stavy, kdy mě něco praští po hlavě a zařve na mě, že jsou stále ještě věci, které přejímám bezmyšlenkovitě a které považuju za samozřejmost, i když vlastně pocházejí z “externích zdrojů” a rozhodně bych si je měla ověřit taky.

V hlavě

Konspirace 2.0

Jak už zaznělo na síti, platí to obecně: nejenom v médiích, ale celkově na internetu schází kritické myšlení a rozmáhají se emoce. Třeba právě proto bylo potřeba vydat Keltnerovy knížky, které se zabývají právě prací s emocemi. Už jsem tady psala o konspiračních teoriích. Hrubý nástin, co si o tom všem myslím. Tady je potíž jedna: v kupě lží je ukrytý kus pravdy. Pokud člověk “nezabere” na prohlášení určené pro oficiální zdroje, je zapotřebí nahodit místo “bojlísu” “turkyň” , aneb když mezi fámy nahodíte nějakou tu pravdu, můžete přes “konspirační teorie” pokračovat v dohledu nad lidmi.

V hlavě

O znameních

Největší strach esoterických “učedníků” je ten, že přehlédnou znamení a na nějaké důležité křižovatce odbočí špatně. Že prováhají nějakou důležitou věc, která přímo souvisí s tím, co jim dělá největší radost, a budou nadosmrti vzpomínat, že to měli před očima a že to tehdy měli udělat jinak. Lidský život není takový ras, jak se nám pokoušejí vsugerovat. To, co se potřebujeme naučit se stále opakuje, jenom v trochu jiných formách, dokud level nezvládneme a nepřejdeme na další.

V hlavě

Přítomnost není cíl, ale začátek

Když už člověka učí žít v přítomnosti, působí to celé dojmem finálního stavu. Jako kdyby se člověk naučit pobývat svojí hlavou v aktuálním okamžiku, a najednou se z nebe snesla záře, ozvaly se fanfáry a člověk odhalil matrix a čtvrtou dimenzi najednou. Když se člověk chce naučit existovat tady a teď, nutně jednoho dne narazí na svoji vlastní hlavu. Na důvody, proč vlastně musí mít neustále puštěnou televizi, i když v ní zrovna nic nejde, proč musí pořád něco dělat, nebo proč musí pořád prolézat ty e-shopy na internetu.

V hlavě

Knižní výzva

rybizovaNěkdy ty knižní výzvy k něčemu jsou. Teď se nebavím o seznamu stovky knížek, které bloger následně odškrtává a píše jakýsi čtenářský deník. Mám takový dojem, že jsem se tady už bavila o Pavlu Zieglerovi. Ten ve své knize “Mysterium zrození” v prvních kapitolách uvádí básničku, která má nést hlubší poselství. Prý jako test otevření vědomí, až čtenář “Mysterium” dočte. Jsem poměrně skeptická k autorům, kteří o sobě tvrdí, že jsou jejich texty vícevrstvé a jejich pravou podstatu pochopí jedině vyvolení. V tomto směru je mi sympatičtější Keltner, který říká, že nenosí ryby, ale učí druhé rybařit. Jak už jsem ale říkala – někdy ty knižní výzvy k něčemu jsou.