O diskuzi “Která blogerka vás štve a proč” jsem se dozvěděla někdy v srpnu nebo v září 2016. U velkých influencerek má člověk dojem, že ty diskuze nejsou průhledné, a mně fórum na Vinted vyhovovalo v tom směru, že jsem mohla v klidu napsat, že se mi něco nelíbí.
Virtuální versus hmotný: Jak se nezbláznit ze sociálních sítí?
Fotky na Instagramu zvládají vyvolat luxusní dojem. Objektiv snímá poměrně úzkou část celé scény, a není nic jednoduššího než pohlídat, co se na výslednou fotku doopravdy dostane. Já sama svůj feed s oblibou prokládám photoshooty, které tvoříme s Míšou Jurasovou. Vypadá to, jako kdybych měla neomezený přístup ke svým profi fotkám a každou chvíli něco fotila. Ve skutečnosti jsme se letos sešly koncem dubna a spáchaly focení, ze kterého postupně tahám všechny ty šeříkové a “vodní” fotky.
Čtyři věci, které jsem měla vědět dřív, než jsem si založila blog
Už jsem na webu jednou psala, že jsou věci, které vám ukáže až praxe. Stejně je víc než dost jevů, o kterých se tak nějak ze slušnosti nemluví. Jako třeba to, že by se nemělo rozrýpávat, kde blogerka nabrala materiál do videí. Je to její práce, a je čistě na ní, jestli nakoupí, nebo přijme oboustranně výhodnou dohodu. Čtenáři dost přeceňují sebe samotné; zhusta žijí s vědomím, že jsou povinní vědět kompletně všechno, a že by měli mít veta právo na každé rozhodnutí, které blogerka učiní. Nemusí to být vidět tak přímo. Rozhodně jsem po svojí blogovací cestě posbírala pár hacků, které by mi na začátku mojí blogovací dráhy usnadnily život.
Jak rozjet svůj blog?
Otázka “Jak založit blog” se nakonec ukáže jako to úplně poslední, z čeho má budoucí bloger těžkou hlavu. Většina zájemců se na internetu tak nějak pohybuje a tuší, která služba jim je nejsympatičtější, a se kterým serverem svážou svoje blogovací začátky. Daleko komplikovanější otázka vyplyne v době, kdy bude blog založený. Jak jej vlastně rozjet? A půjde to vůbec?
Jak mám poznat, že za něco stojím?
Všimla jsem si toho už v roce 2008. Tehdy jsem dostala svůj první mobil s foťákem (tehdy 1,92 MPx) a začala jsem nahrávat fotky na internet. Tehdy byl jeden z mála schopných zdrojů galerie spadající pod fotografický server, kam svoje fotky nahrávalo víc lidí, a u každého obrázku byla možná diskuze. U úspěšných fotek probíhala živá diskuze na téma kompozice fotky, úhlu záběru a vystavění samotného snímku. Když ale někdo začínal (třeba já 🙂 ) , jediné, co se mu objevovalo pod fotkami znělo: “To nemůžeš myslet vážně” .