Co se týká zkoušení nových věcí, jsem typ, který se nejraději zavalí kupou různých údajů. Jsem tak přihlášená v trilionu rozmanitých Facebookových skupin, a čas od času se odhodlám i k dotazu, pokud nenajdu nic odpovídajícího. Všímám si jedné věci: typické reakce čtenářstva, když se nějaký tazatel (nemusí být nutně nováček) zeptá na jednoduchou věc. Od úpravy fotek, přes výběr foťáku až po názor na značky aparátů. Čekali byste odpověď? To já taky.
Češky vynikají jako národ rockerek. V průběhu několika posledních let se objevuje čím dál víc publikací, které mají sklony generalizovat ženy podle národnosti a předhazovat je Češkám jako vzor. Dánky jako etalon přirozenosti a křehkosti, co se dokonale vyzná v přírodní kosmetice, Francouzky, Japonky, Italky – viděli jste v poslední době police v knihkupectví? Divte se ale Češce, že se nechce líčit; zkoušeli jste už nosit nepadnoucí a nekvalitní make-up?
Podnikání v onlinu je čím dál oblíbenější. Ostatně, i autor knihy „100 otázek“ uvádí, že ČR má největší počet e-shopů v poměru k počtu obyvatel. Co je důležité a co je podružné? Na co se zaměřit při budování brandu v digitálním prostředí a s čím je lepší začít, když mám omezené zdroje?
Na Twitteru se objevil návrh novely zákona, který upravuje zacházení s komentáři na webu a na sociálních sítích. Autor, který smaže nebo jakkoliv jinak omezujícím způsobem zasáhne do svobody projevu jednotlivce, má dostat 6 měsíců až 3 roky vězení. Návrh počítá s účty, které mají dosah určitý počet tisíc osob a víc, ale i tak – zatím je to ve fázi návrhu, ale v případě schválení by se jednalo o cenzuru do dnešní doby nevídanou.
Rubriky
Znovuzrození
Něco se stalo.
Mě normálně nebaví hrabat se v šablonách a předělávat web.
Pokud byste netušili, o čem se bavím, překutávání webovek byla posledních deset let moje velká obsese. Bavilo mě to, nedokázala jsem si představit svoje stránky v jedné grafické podobě, hrála jsem si s vizuálem a co týden jsem zvládla kompletně předělat celý design. V dobách blog.cz to bylo složitější, tam jsem si grafiku i kreslila. WordPress už fungoval na bázi šablon, PHP neumím a kódovat se mi nechtělo, ale i tak jsem zvládla překutat dost věcí, když na to došlo.
Když jsem začala se studiem jemnohmotných záležitostí, přišla mi na mysl jedna otázka: Jak mám poznat, že mi něco je, když to, co denně dělám považuju za normální? Konkrétně se jednalo o emoce, o určité obsesivní chování a pár dalších záležitostí, které ke mně patřily co si pamatuju.