Jak si vyvolat lucidní sen?
Základ práce se sny spočívá v jednoduché problematice: je potřeba dostat pod kontrolu vlastní spací návyky, abychom nechodili do postele kompletně vyřízení ( a spali jako špalek bez snů v bdělé paměti) , a je potřeba si pohlídat, abychom spali svoji minimální dávku nutnou pro plynulé probuzení ráno ( v okamžiku, kdy vás z postele tahá budík, a ještě jsou nutné čtyři kávy, abyste vůbec byli schopní existovat, není způsob, jak do rutiny po probuzení dostat zapisování snů) . Samotný spánek je důvod, proč si někdo pamatuje víc snů, a jiný usíná jako špalek vyčerpáním a budí se horko těžko ráno na popud pískajícího budíku.
Zadřená inspirace: Proč nejdou psát články?
Článek jde vykuchat i z nepříznivých podmínek. Prázdno v šuplíku s nápady často značí, že je potřeba podívat se na věci z jiného úhlu. Téma můžete vyčerpat jenom tehdy, pokud půjdete stále jedním směrem a nepodíváte se po cestě i jinam – za ploty a za srázy, které blogerovi staví do cesty stejnosměrně uvažující vědomí.
Moje fotovýbava: Tak přece ten Olympus
Když jsem si k zrcadlovce pořídila objektiv Tokina 12-28mm, šla jsem s ním zrovna fotit, a na webu jsem svůj nový “záklaďák” představila pomocí fotek. Jako nápad se mi to zalíbilo, tak jsem si podrobnější informace o svém novém objektivu nechávala až do doby, dokud jsem nedostala příležitost podrobit jej prvnímu ostřejšímu testu. Vypadalo to všelijak; vysnila jsem si test v ZOO, ale plány vypadaly všelijak. Nakonec to přece jenom vyšlo, a já si z Hodonína ze ZOO kromě spáleného ksichtíku odnesla i pár nových fotek 🙂 .
Úhel pohledu: Blog versus vetešnictví
První nabídka spolupráce se pro mladší blogerky stala pomalu ekvivalentem prvního sexu pro ženy, které podobné věci řešily o dvacet let dřív. Internet je médium dost otevřené na to, aby si mohl kdokoliv zkusit žurnalistiku i bez stáže v médiích, a aktuálně rozdané karty nahrávají konzumnějšímu pohledu na věc. Najít firmu, která je ochotná zasponzorovat váš bložíneq se pomalu rovná jistotě, že to vaše datlování neskončí někde ve virtuálním kanálu.
03/07/2018: Kdo nic nezkusí, nic nedostane
To jsem měla geniální nápad. Nelíbí se mi Facebook coby platforma na zveřejňování fotek, tak si založím další web. S obří radostí jsem zjistila, že je volná doména Fotoblogerka.cz , tak jsem si ji na dva roky koupila a rozjela tam další stránky. Že na fotky.
Čtyři základní věci, které vám na začátku neřeknou
S blogováním má zkušenosti dost velká část lidí na to, aby si mohli navzájem radit a tahat ze sebe rozumy. Zčásti to funguje; sem tam se objeví článek, který odkrývá kousek z kuchařky některého blogera, a spoustu toho odkryjí různé blogovací tagy. I přesto jsou takové články obecné, nebo navzájem hodně podobné. Jak taky chcete popsat proces, kdy přijdete na nápad, vyextrahujete z něj téma a sepíšete článek?
Proč se bloger tolikrát dostane na rozcestí?
Dokud člověk před sebou přímo hmotně vidí všechny ty články, které chce nasázet na web, a má dost práce s realizací, nebývá na hlouposti čas. Jenže jak je život cyklický místo přímky, dostáváte se z aktivity do fáze útlumu, kdy tělo potřebuje odpočívat (zvlášť ženy fungují na cyklické bázi měsíc co měsíc), má bloger dojem, že by měl odpočívat i s blogem. Nejedná se tady o týdny a o měsíce. Spíš se dají vypozorovat časové úseky o trvání půl až tři čtvrtě roku, kdy bloger jede podle vytyčených cílů, a pak najednou visí před kruháčem a zvažuje, co dál.