Proč se bloger tolikrát dostane na rozcestí?
Dokud člověk před sebou přímo hmotně vidí všechny ty články, které chce nasázet na web, a má dost práce s realizací, nebývá na hlouposti čas. Jenže jak je život cyklický místo přímky, dostáváte se z aktivity do fáze útlumu, kdy tělo potřebuje odpočívat (zvlášť ženy fungují na cyklické bázi měsíc co měsíc), má bloger dojem, že by měl odpočívat i s blogem. Nejedná se tady o týdny a o měsíce. Spíš se dají vypozorovat časové úseky o trvání půl až tři čtvrtě roku, kdy bloger jede podle vytyčených cílů, a pak najednou visí před kruháčem a zvažuje, co dál.
Proč neexistuje konstruktivní kritika?
Forma blogu s sebou nese kromě pravidelného psaní článků také nutnost postavit se nějak ke komentářům. Čím víc budete hovořit o svých vlastních názorech, tím víc se objeví lidé, kteří budou mít potřebu napsat k vašim myšlenkám to či ono, a pokaždé to nebude souhlas nebo pochvala.
Na co mi je jedno téma blogu?
Požadavek na kompaktní web vyvolá ve velké části lidí dojem, že je potřeba být jednoduchý a nekomplikovaný. Jinak si přece nemůžu poskládat monotematické stránky? Sociální sítě žijí na bázi odhalování osobnosti, a tento trend pomalu expanduje i na samostatné weby. Nebo ještě jinak: po módě deníčkových blogů přišel čas sociálních sítí, kam se deníčky přestěhovaly, a aktuálně všechny ty pojmy “bloger” , “deníček” , “web” a “facebook” splývají a přelévají se jeden do druhého.
Proč si dát pozor na trendy?
Vypadá to jednoduše – mnozí se v online světě pohybujeme pomalu víc, než ve svojí hmotné realitě, a tak jsou naše tvůrčí kanály ovlivněné aktuální podobou sdílení dat se světem. Pár let zpátky chtěl každý člověk blog. Byly to stránky, kam přicházel materiál srovnatelný s aktuálním Facebookem. Až pak Zuckerberg rozšířil svoje “social kingdom” do té míry, až se běžnému spotřebiteli přestávalo vyplácet udržovat vlastní web, a odstěhoval si výlevníček na Facebook. Ostatně, kupa lidí tak funguje ještě i v aktuální době, i když si můžeme začít všímat trendů, které Facebook utlumují a dostávají do pozadí (ostatně, nemůžeme čekat, že bude mít cokoliv jen a pouze fáze růstu; jednoho krásného dne se to musí zastavit) .
Nejlepší důvody, proč si ve druhém roce blogování chystat přesun “na svoje”
Služeb využitelných pro bezplatné blogování je v současné době víc než dost. Některé jsou víc “naklikávací” , některé fungují spíš přes zdrojový kód, některé fungují spíš jako interaktivní počítačová hra. Angličtina není pro aktuální blogo-generaci důvod ke stížnostem, tak si každý může vybrat prostředí podle svého vkusu. Jedno ale mají společné všechny: závislost na poskytovateli služby, a důvěru, že to majitele té které blogovací platformy nepřestane bavit, a že ze dne na den nevypne svoje servery (a váš opečovávaný web) .
Kdy a proč je nutný bulvár?
“Ani to, že mají blog, nikomu nepropůjčuje pravomoc požadovat detailní popis všeho, co chce nějaký sledující anonym vědět.” Občas ty internetové diskuze nejsou úplně na škodu. Myšlenka, kterou uvádím dnešní článek mě zaujala, a je tím zajímavější, čím rozhodněji požaduje agresivnější část internetové populace komplet všechny účty, které se blogera jakkoliv týkají.
Tajemství českých influencerek: Blogerčina značka
Už u Terezy v rozhovoru jsem mluvila o diskuzním fóru o blogerkách, ve kterém bývám sem tam vidět. Terka se mě ptala, jestli nemám strach, že si tam jednou přečtu něco nelichotivého o sobě. Odpověděla jsem, že se nepovažuju za tak zajímavou; nicméně, časy se mění, a názory na to, jak blogerka má nebo nemá vypadat se mění také.