Recenze knih mají aktuálně v rukách více či méně zkušení autoři. Ti zarputilejší vydrží dost dlouho na to, aby si vypsali ruku a vypilovali styl. Na Facebooku jsem narazila na kauzu, kde jedna česko německá spisovatelka vřeštěla pod recenzí na svoji poslední knihu, že to nemůžou myslet vážně. Kupa nadávek pod recenzí je taky způsob, jak zacházet s kritikou. Dan Brown sklízí na svoji poslední knížku “Origins” samé špatné hodnocení, ale ani to lidem nebrání Brownovy knížky kupovat a číst. Záleží jenom na tom, či kritika je pro vás důležitější.
Víc témat na blogu: Jak je propojit?
Shodneme se na tom, že nejlíp se nám bloguje s konkrétním návodem, s konkrétní vizí. Zvlášť když se na něco zeptáme, požadujeme konkrétní odpověď, a na náš vlastní požadavek na kritiku dostaneme zpětnou vazbu na obsah a články, a ne na název webu nebo profilovou fotku. Víc témat na blogu způsobuje bolehlav nejednomu blogerovi, a zdá se, že ostatní nejčastěji radí osekat téma, nebo založit víc webů.
Jak na blog: Osekat zaměření článků?
Potřeby vybrat zaměření článků se často chytají blogeři, kteří nic takového příliš nepotřebují. Buď ví, o čem budou psát, nebo blogují pro radost a podobné články berou osobně. Narážíme tady na dva problémy: na nepochopení samotného blogování, a na domněnku, že jakožto blogeři musejí všechny tyto články poslouchat. Nic není pravdě vzdálenější.
Proč youtubeři neprorazí?
Nahrávat videa na Youtube. Existují názory, které považují Čechy za nejslávychtivější národ vůbec – údajně se mezi českým národem objevuje nejvíc osob, které jsou ochotné začít nahrávat na internet každý svůj pohyb. Tento pohled není podložený žádným výzkumem; možná za to může jenom prostá obliba pořadů jako je Prostřeno. I přesto jsem si všimla jedné věci: mezi českými youtubery není moc lidí, kteří si svými vlogy dokážou vydělat plnohodnotnou výplatu, a mít Youtube jako zaměstnání.
Tak dlouho, dokud bude potřeba
U často skloňovaných témat by mělo platit, že se dočtete kupu dalších zkušeností od ostatních lidí. Věnuju se tomu, zkouším to, tak bych logicky měla mít dost vlastních postřehů, které se s daným tématem vážou. Jsou ale témata, která se místo praxe šíří opisováním. Jeden něco napíše, a zbytek se napsaného drží bez dalších testů.
Lži kolem prémiových šablon a sociální sítě
Šablona je většinou to poslední, co by měl bloger řešit. Čtenáři se zajímají primárně o čitelnost a přehlednost, a složité a příliš dekoračně řešené šablony umí body spíš srazit. I přesto specializované weby uvádějí, že jsou placené šablony kvalitnější a vhodnější , než ty volně dostupné.
Pokračovat ve čtení “Lži kolem prémiových šablon a sociální sítě”
Zadřená inspirace: Proč nejdou psát články?
Článek jde vykuchat i z nepříznivých podmínek. Prázdno v šuplíku s nápady často značí, že je potřeba podívat se na věci z jiného úhlu. Téma můžete vyčerpat jenom tehdy, pokud půjdete stále jedním směrem a nepodíváte se po cestě i jinam – za ploty a za srázy, které blogerovi staví do cesty stejnosměrně uvažující vědomí.
Pokračovat ve čtení “Zadřená inspirace: Proč nejdou psát články?”
Úhel pohledu: Blog versus vetešnictví
První nabídka spolupráce se pro mladší blogerky stala pomalu ekvivalentem prvního sexu pro ženy, které podobné věci řešily o dvacet let dřív. Internet je médium dost otevřené na to, aby si mohl kdokoliv zkusit žurnalistiku i bez stáže v médiích, a aktuálně rozdané karty nahrávají konzumnějšímu pohledu na věc. Najít firmu, která je ochotná zasponzorovat váš bložíneq se pomalu rovná jistotě, že to vaše datlování neskončí někde ve virtuálním kanálu.
03/07/2018: Kdo nic nezkusí, nic nedostane
To jsem měla geniální nápad. Nelíbí se mi Facebook coby platforma na zveřejňování fotek, tak si založím další web. S obří radostí jsem zjistila, že je volná doména Fotoblogerka.cz , tak jsem si ji na dva roky koupila a rozjela tam další stránky. Že na fotky.
Pokračovat ve čtení “03/07/2018: Kdo nic nezkusí, nic nedostane”
Čtyři základní věci, které vám na začátku neřeknou
S blogováním má zkušenosti dost velká část lidí na to, aby si mohli navzájem radit a tahat ze sebe rozumy. Zčásti to funguje; sem tam se objeví článek, který odkrývá kousek z kuchařky některého blogera, a spoustu toho odkryjí různé blogovací tagy. I přesto jsou takové články obecné, nebo navzájem hodně podobné. Jak taky chcete popsat proces, kdy přijdete na nápad, vyextrahujete z něj téma a sepíšete článek?
Pokračovat ve čtení “Čtyři základní věci, které vám na začátku neřeknou”
Proč se bloger tolikrát dostane na rozcestí?
Dokud člověk před sebou přímo hmotně vidí všechny ty články, které chce nasázet na web, a má dost práce s realizací, nebývá na hlouposti čas. Jenže jak je život cyklický místo přímky, dostáváte se z aktivity do fáze útlumu, kdy tělo potřebuje odpočívat (zvlášť ženy fungují na cyklické bázi měsíc co měsíc), má bloger dojem, že by měl odpočívat i s blogem. Nejedná se tady o týdny a o měsíce. Spíš se dají vypozorovat časové úseky o trvání půl až tři čtvrtě roku, kdy bloger jede podle vytyčených cílů, a pak najednou visí před kruháčem a zvažuje, co dál.
Pokračovat ve čtení “Proč se bloger tolikrát dostane na rozcestí?”
Proč neexistuje konstruktivní kritika?
Forma blogu s sebou nese kromě pravidelného psaní článků také nutnost postavit se nějak ke komentářům. Čím víc budete hovořit o svých vlastních názorech, tím víc se objeví lidé, kteří budou mít potřebu napsat k vašim myšlenkám to či ono, a pokaždé to nebude souhlas nebo pochvala.
Pokračovat ve čtení “Proč neexistuje konstruktivní kritika?”