Tři měsíce s prťousem

30.3.2018 Fotodeník 2 komentáře 193

K posledním Vánocům jsem si pořídila nový foťák. Ne že bych jej potřebovala; “jenom” jsem zjistila, že Panasonic vyrábí foťáček s  3/4″ micro snímačem, a objektiv v setu je hodně širokoúhlý (proti klasickým 18, případně 16 mm začíná na 12 mm) . Už jsem zmiňovala, že objektiv Tokina 12-28 mm, který jsem si v říjnu loňského roku pořídila k Nikonu, je pro moje účely ideální “seťák” (ne, nejedná se o tak levný objektiv a ano, je to hodně širokoúhlé, ale když já ty hodně široké úhly ráda) . Největší problém u malých kabelkových foťáčků pro blogerky byl “moc dlouhý” objektiv (setové 18 mm objektivy mě opticky neinspirují) , tak jsem odolávala a odolávala …. než jsem zjistila, že Panasonic dodává s GF7 setový objektiv, který začíná na zatraceně širokém úhlu.

Když jsem jej v lednu pořídila domů, vážně jsem si myslela, že je to buď jeden, nebo druhý. Ostatně, uměle živená “válka” mezi zrcadlovkáři a bezzrcadlovkáři je pro marketingové účely ideální. Nedokázala jsem si představit, jak to dělají fotografové, kteří mají obojí a používají obojí. No – už to vím. V lednu jsem slibovala,  že napíšu článek, který bude detailněji pojednávat o rozdílech mezi zrcadlovkou a Lumixem. Přesněji řečeno, který bude pojednávat o rozdílech v používání, protože rozdíly z hlediska rozměrů, světla a funkcí si spousta lidí dokáže dohledat na internetu; webů je na to hromada.

Panasonic Lumix GF7

Můj kabelkový společník. Je to ideální přístroj na poloautomatické režimy (priorita clony nebo priorita času) . Snímač je menší a objektiv ostatně také, což v praxi znamená, že vám plně manuální režim ukáže několikanásobně delší časy, které máte použít. O citlivosti se ani nebavím; byl obyčejný lednový oblačný den, a kde by mi u zrcadlovky stačila citlivost ISO 400 a čas kolem 1/100s, musela jsem u kompaktu nastavit ISO 1600. Ano, je tu možnost ovládat kompletně všechny prvky, ale menší stroje jsou vhodnější pro pohotovostní užívání, a možnost korigovat fotky nastavením clony, případně nastavením času a zbytek nechat dopočítat přístroj je z hlediska fyzikálních vlastností přece jenom lepší.

Co se týká obrázků samotných, výsledek nezapře elektroniku. Fotila jsem i potmě, bez blesku, vyšly velice hezké obrázky bez šumu, ale když jsem srovnávala fotky z Lumixu s mobilem a se zrcadlovkou, přece jenom měl výsledek blíž k mobilu. Daleko ostřejšímu, daleko lepšímu z hlediska detailů a šumu, ale přece jenom jsem se svého dojmu nemohla zbavit. To neznamená, že je Lumix GF7 špatný. Zhusta využívám jeho malé velikosti a faktu, že jej můžu mít imrvére u sebe v kabelce.

Co se týká focení přes displej – nakonec to není tak špatné. Zvykla jsem si celkem rychle a potíže nemám žádné. Schopnost být provozuschopná nezávisle na podmínkách – jak jsem už zmínila, elektronika v Lumixu toho dokáže hromadu dohnat a vylepšit, aniž by to člověk zásadněji poznal.  Musím ocenit, že můžu vymýšlet i komplet potmě za svitu několika mizerně svítících lamp, a výsledky budou použitelné. Jako obrázkový zápisníček pro blogerky je naprosto ideální, a možnost posílat přes WiFi snímky přímo do mobilu a následně na Instagram je prudce návyková 🙂 .

Nikon D3100

Jsme spolu snad už od roku 2011, a ano, už jsem i přemýšlela, že jej vyměním za D5500. Zatím k tomu ale nedošlo; jediné, co mu je tak ošoupaná ikonka z tlačítka “Prohlížet snímky” , a vytahala se ta celoplošná gumová krytka, takže drží buďto vršek, nebo spodek, už ale ne obojí zároveň. Nakonec jsem uznala, že to nejsou zas tak velké vady a že s tím měněním ještě počkám. Zvlášť poté, co jsem si pořídila objektiv od Tokiny a zjistila, že samotná váží dvakrát tolik co moje D3100.

Asi dva a půl měsíce byl Nikon v nemilosti ve vitríně za sklem. Pak jsem jej vzala na takové zimní flaneur focení po okolí. Úchop a práce přes hledáček, možnost hrabat se v čudlících a dostávat se na lidské hodnoty i bez vyšroubované citlivosti, a přece jenom – ta výsledná kresba, když si člověk fotky prohlédne větší v PC.  Ano, je zbytečné tahat s sebou furt zrcadlovku, zvlášť když už dnes jsou přístroje, které ji hravě zastoupí, a mají kupu benefitů navíc (rozměry, skladnost, pohotovost, citlivé elektronické algoritmy). Pořád je ale škoda tahat menší foťák na kreativní focení, protože to člověk pozná v první řadě v samotné povaze kresby. Neumím vysvětlit, kde a jak se “mobilní” a “zrcadlovková” povaha kresby snímků liší, ale jednoduše to tam vidím.

Nepovažuju to za mínus, a nemyslím si, že by “mobilová” kresba snímků byla nějak podřadná. To jen tak na okraj, protože samotné použití výrazu “mobilní kresba” a “zrcadlovková kresba” svádí k dojmu, že tady chci jednu nebo druhou preferovat nebo zatracovat.

Dostala jsem se do bodu, kdy jsem ochotná vytahovat zrcadlovku jen na přesně vymyšlené focení, a ve výsledku mě taková práce s ní daleko víc těší. Jak s sebou nosívám malý foťák, “neotravuju” se na nákupech po městě se zrcadlovkou a zajímavosti zachycuju Lumixem, mám daleko větší potěšení s prací s Nikonem, když se k němu zase po nějaké době dostanu. I když jsem se zrovna dostala do stavu, kdy Happy Foto po internetu inzeruje 50% slevu, a já zjišťuju, že ji nemám na co využít, ale to už není chyba fotoaparátů.

2 Responses to :
Tři měsíce s prťousem

  1. Čerf napsal:

    Čím jsem starší, tím víc si myslím, že na fotoaparátu vlastně zas až tolik nezáleží.

    1. Andrea V. napsal:

      Esenciální je fotit, a s tím člověku mašina nepomůže 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *