Z deníčku blogerky

Zničit hejtra

Jsou lidé, kteří už z přesvědčení nenavštěvují diskuze pod články na zpravodajských webech. Blogerky z toho samého důvodu nasazují těžší kalibr jménem moderovaná diskuze a mazání nevhodných příspěvků. Když se máte probírat kilometr dlouhým hnojem, chuť do práce vás rychle přejde. Bloger by měl ideálně zčásti fungovat na základě komunikace s příznivci. Bloger je pořád člověk, není neomylný, někde utečou fakta, někde je bloger optimističtější než jeho schopnosti a zpětná vazba pomůže udržet myšlenku kompaktní a optimalizuje blogerovy představy a skutečný stav trhu.

Jestli je něco pod neutichající palbou, jsou to sklony řídit diskuzi. Kdesi v hlubinách internetu se nabralo přesvědčení, že nikdo nemá právo hrabat do „cizích“ komentářů. Že je bloger povinný poskytnout prostor pro veřejnost, a zároveň nemá povolení mazat nebo korigovat diskuzi. Nepovolí komentáře? Nevěří si a má strach vyjít se svojí tvorbou ven mezi čtenáře. Moderuje diskuzi? Nevěří si a pouští jenom „áchání“ , takže to u něj vypadá jako v chrámu bohyně Yindy.

Svěřím vám jedno tajemství: bloger je odpovědný za celý svůj web. Tím pádem i za sekci pod články. Má právo upravit si diskuzi k obrazu svému, i když množství příliš hrubých zásahů může zničit (a zničí) blogerovu důvěryhodnost a váhu případných referencí, které se u něj objeví. Netuším, kde se vzala víra, že nikdo nemá právo na diskuzi hrábnout. Aktuálně se největší mediální války odehrávají na polích sociálních sítí, tím pádem se prakticky nejedná o blogerovo vlastní hřiště, ale základní principy platí stejné.

V první řadě je potřeba přijmout, že část blogerů raději existuje na bázi senzací, vyvolávání lítosti nebo na cílené provokaci. Takový bloger si povede detailní databázi uživatelů, kteří pod článek napíšou něco jiného, než chce bloger slyšet. Bude si hrát na kamaráda, nahrávat na Instagram výlevy, bez kterých by se divák obešel a bude jako ta koťata všude po Facebooku – jediným cílem bude vyvolávat emoce a přimět uživatele sdílet jeho příspěvky rychle dál.

Tady je kooperace s hatery základní denní náplní. Stížnosti na hejty utvoří přes polovinu sdíleného obsahu, proto je nasnadě, že bez hejtů dlouho nevydrží. Pokud náhodou na profil nikdo nezavítá, vyrobí kontroverzi sám, ale většinou přitahujeme to, čím se nejvíc obklopujeme, a tak ani blogeři založení na ždímání emocí nemusejí chodit pro hejtry daleko.

U druhé části blogerů ani pořádně nevíte, jestli mají přítele nebo manžela. Všechny jejich kanály se soustředí vyloženě na jejich obor, a „kamarádíčkování“ nebo sáhodlouhé rozebírání nedůležitých osobních věcí nikde nenajdete. Pomalu se ani nedozvíte, že jsou nemocní – pokud jim bacily nevlezou do plánů do té míry, že musejí odložit natáčení videa nebo přípravu článku.

Tady najdete komentáře, které označují blogera za matlala nebo za obludu, nejsou ale zdaleka tak vyhrocené, a když se snažíte přijít na nějakou kauzu, která se s blogerem pojí, musíte jít hodně daleko, případně nic takového nenajdete vůbec. Jednoduše se věnují svojí práci do té míry, že odmítají jakákoliv selhání z nepořádnosti nebo z liknavosti, protože jak první část blogerů řeší na 100% videa na na 100% hejtry, tato část řeší na 200% samotný výstup na všech svých kanálech, a takové ty chyby z nepozornosti nebo kauzy z nedůslednosti u nich nenajdete vůbec.

Celé to vypadá, jako kdyby bylo na rozhodnutí samotného blogera, jestli si „vytvoří“ hejtry nebo ne. Je mi jasné, že se nemůžeme zavděčit všem, ale blogeři, co se viditelně věnují výhradně svojí práci nemívají s tak vyhrocenou a tak extrémní podobou hejtování zdaleka takové potíže, jako ta část blogerek, která nahrává na sociální sítě pomalu každou svoji návštěvu toalety. Svádí se to na veliký počet sledujících, ale všimněte si, že v každé vrstvě najdete autory, kteří se v hejtech topí vedle autorů, kteří internetem jenom tak proplouvají a vůbec působí, jako kdyby se ani nepohybovali ve stejné cílové skupině, jako ten první.

Líbil se ti článek? Nezapomeň jej sdílet na sociální sítě! Děkuji 🙂

Autor Andrea V.

Jsem blogonomádka se zkušenostmi s mnoha projekty. Všechny svoje pokusy používám ke vzdělávání a k pobavení nejen kolegů, ale i všech, kteří mají zájem nahlédnout do hlavy bláznovi do psaní :) . andrea@vysvobozena.cz

12 komentářů u „Zničit hejtra“

  1. Lenka říká:

    Já si myslím, že je to hodně o celkovém vystupování. Souhlasím s tím, co píšeš. Všimla jsem si, že blogerky, které na sebe cíleně strhávají pozornost, ze svého života vypustí úplně všechno včetně intimních věcích, mívají více hejtrů než ty ostatní. To samé blogerky, které jsou samá plastika. Jsem toho názoru, že kritika je v pořádku, ale musí být napsána slušně a měla by něco tomu blogerovi dát. Možnost se zlepšit, něco si z toho vzít. Kdyby mi někdo napsal nějaké vulgární nadávky nebo mě chtěl prostě jen urazit, tak to smažu. Takové komentáře k ničemu nejsou, akorát ublíží. Většina blogerů píše s tím nejlepším úmyslem a nechtějí nikomu ublížit, takže si myslím, že si nezaslouží žádné nesmyslné urážky. Vyjádřit svůj nesouhlas a popřípadě připsat, co bych zlepšila a proč, dá člověku mnohem víc. 🙂

    I am Lenka

    1. Andrea V. říká:

      Ano – co kdo chce, to taky dostane. A u kritiky záleží moc na samotném podání. Výkřiky do prázdna jsou k ničemu 🙂

  2. Čerf říká:

    Nevadí mi, když se mnou někdo i velmi ostře diskutuje a nesouhlasí, když je to k věci, ale štve mě, když někdo začne odvádět diskusi úplně jinam. Když to jen trošku přeženu, komentátor začne např. rozjíždět nějaké politické téma pod povídkou nebo pod básničkou, která s tím nemá nic společného, a on – protože k textu nedokáže nic kloudného říct – prostě nastolí “svoje téma”, aby se ostatní diskutující “chytili”. Právě z tohoto důvodu jsem letos po delším zvažování zatím provedl jedinou blokaci komentátora za skoro deset let fungování svého blogu.

    1. Andrea V. říká:

      Ono je off topic a off topic. Někdy je “delete” jediná možnost.

  3. Platan říká:

    Viac obsahu na socialnych mediach – vacsi reach – viac ludi to vidi – viac hejterov to vidi. Celkom jednoduchá rovnica v mojich očiach. Zatiaľ aj keď som dostal negatívny ohlas, dalo sa to riešiť inteligentne vždy. Samozrejme v prípade vulgarizmov a iných nevhodných vecí som to moderoval. Názor, že človek nemôže je blbosť. 🙂

    1. Andrea V. říká:

      Rozhodně z mých zkušeností vyplývá, že záleží na mém přístupu. Zrovna čerstvě mám zkušenost, že mi jeden kouč smazal u sebe na Facebooku komentář. Slušný a k věci, akorát hovořil o placení a nehodil se mu do krámu. Na jednu stranu jsou diskuze tak trochu i odrazem samotného blogera.

  4. Canli říká:

    Souhlasím s tebou 🙂 Podle mě to záleží na tom, jak se daný bloger prezentuje a jak moc dovolí nakouknout do svého soukromí, viz. když jsi zmiňovala blogery, kteří sdílí téměř vše. Asi je na nás, abychom si nastavili neviditelná “pravidla”, která bychom měli dodržovat, pokud vyloženě nechceme patřit do skupiny, která se tak moc hejtrům líbí. Ono někdy stačí i maličkost dělat jinak a může se to změnit.

    1. Andrea V. říká:

      Hodně navíc dělá přístup. Jedna poznámka se dá vyložit na deset různých způsobů …

  5. Veronika říká:

    Za hejty si často lidé můžou sami (svým přístupem). Každopádně si myslím, že psát hnusný komentáře nikdy nic nevyřeší, naopak inteligentní “kritika” se těžko maže. Ale víš co, lidé, co vysedávají a čekají na článek člověka, kterého “nenávidí, nemůžou vystát”, jsou chudáci. Někdy už i poznam, že to píše ten samej člověk a je to fakt trapný.

    Verča ze Ztracena v Praze

    1. Andrea V. říká:

      Říkají tomu “guilty pleasure” , ale nepřinese to nic ani jedné straně

  6. jár cimraman říká:

    Nemůžu tady a nechci nyní tady víc psát. Ale jedna blogerka si ode mě objednala, abych jí napsal kritiku proti ní. Ne za odměnu, ale vydírala mě. Něco mi tak provedla, abych s tím musel něco dělat a říkala, co za to očekává. Hejtů se však nedočkala. A tak označovala za hejty reakce lidí na její skutky , kterými je vyloženě trápila a pak je blokla, aby se nemohli bránit a pomluvila je a již předvídala slovy, že teď očekává reakci hejtů. Chlubila se, že jí hejty zvyšují popularitu, ale už si nepřipustila jakou. Mě nevadí, když je autor/ka přecitlivělý a moderuje, vadí mi ten přístup, že pokud na někoho sám moderátor lhaním a napadáním útočí, že neumožní čtenářům svobodně aspoň odejít bez facky. Prostě jo, nechceš tu být, když tě napadám a já ti nechci umožnit se bránit proti mým útokům, pustím tě tak, že smažu tvé komenty, aby mě nesvádělo tě za tvé nepřítomnosti napadat. To beru jako dohodu. Teď se skutečně nebavím o skutečných hejtrech, co někom přijdou a jen tak si pro zábavu nadávají autorovi. Mám na mysli slušné lidi, co tak blbě dopadnou někde na webu v diskusi a není jim umožněno svobodně z diskuse odejít bez křivého útočení od autora webu, nebo jím štvaných lidí. Lidé v diskusích jsou živí lidé a i když mají přezdívku, neměl by o nich bloger lhát. Nejsou to lidé bez profilu, bez jména, bez historie, bez těla a bez duše. Mám pochopitelně na mysli jiný blog někoho jiného, zde to vypadá ok.

    1. Andrea V. říká:

      Děkuju za uznání. Zdá se mi, že to některé blogerky celé berou až příliš vážně …

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *