Jemnohmotně

Získáš jenom to, co si necháš vyrůst

Když jsem začala se studiem jemnohmotných záležitostí, přišla mi na mysl jedna otázka: Jak mám poznat, že mi něco je, když to, co denně dělám považuju za normální? Konkrétně se jednalo o emoce, o určité obsesivní chování a pár dalších záležitostí, které ke mně patřily co si pamatuju.

Považuju to za jeden z hlavních kamenů úrazu u jemnohmotných energií, ať už se má jednat o regulerní ezoteriku, nebo o osobní rozvoj a práci s myslí, s jakou pracuje třeba Petr Casanova. Jak naše mysl, tak ezoterika nepatří mezi dokonale popsatelné věci, a zajímavé je už to, že sami dokážeme právě a jenom to, co sami považujeme za možné a za zvládnutelné.

Začnete si tedy s regresí tak, jak s ní pracuje Keltner, a ptáte se sami sebe, co vlastně máte hledat. V knížce stojí, že hledáme to, co bychom při zpětném pohledu udělali jinak. Jak ale pokračujete v tréninku, zjišťujete, že těch věcí, které vám vadí je čím dál víc. Nebavíme se tady o dnech, ale o měsících. To, co máme zažité a zajeté považujeme za svoji normu. Nevidíme na ní nic závadného; tím spíš nevidíme důvod, proč bychom měli něco měnit do tak velké hloubky.

S tím, kolik je kolem v ezoterickém byznysu šarlatánů nemá člověk větší důvod zůstávat u jednoho “učitele” příliš dlouho, zvlášť když mu něco nefunguje hned. Cestuje si sem a tam, míchá dohromady různé zajímavé myšlenky a postupy a míchá si z toho svůj vlastní koktejl. Sami ezoterikové nás učí, že je pravda jenom jedna, a že se tím pádem navzájem nepobije.

Jsou ale věci, které hlodají pomalu a vytrvale v podvědomí, a potřebují dost času na to, aby začaly něco dělat. Nebo aby si jich člověk začal všímat. Po miliontém prvním zopakování jednoho vzorce se zarazíte a řeknete si: “A co je tedy tohle?”

Když si člověk začne ladit antény na určité vibrace, začne jich nacházet víc a víc. Ať už se jedná o konspirace, nebo o manipulaci s emocemi člověka. Není náhodou, že konspirátoři začnou pomalu u zjevných nepřesností a manipulací (jako když si Jaromír Soukup pouští pusu na adresu Václava Fischera – ten, co dělá cestovku, ale na pozadí za ním visí fotografie diplomata Pavla Fischera – úplně jiného člověka, který s cestovním průmyslem nemá nic společného) . Jsou to detaily, které prostě nesedí. Když na jejich weby zavítáte za půl roku, najdete tam klasickou stoku z kdečeho možného, od Ruska a Sýrie až po reptiliány, které jen tak mimochodem vymyslel spisovatel David Icke, ale konspirátoři z celého světa je začali brát jako holý fakt a upřímně věří, že existují a že jsou uvnitř důležitých světových státníků.

Vyzkoušeli jsme si u těch negativních věcí, že zvládají růst exponenciálním způsobem, když na ně zaměříme svoji pozornost. Proč tedy nevěříme tomu, že může růst i to dobré, co nám může pomoct? Naše sny, naše koníčky, naše vlastní cesta – když se na ni zaměříme, zákonitě musí vyrůst stejně tak, jako ze zajímavého konspiračního webu vyroste za čas žumpa.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *