Potíže s úklidem

Aktuální doba má být nepřejícná vůči lidem navzájem. Nejedná se tady ani tak o politické podhoubí, ale o to, jak se berou lidé mezi sebou a jak se jim příliš nechce “strkat nos” do záležitostí sousedů a ostatních lidí. To nepřátelské podnebí má být příčinou jistého nepohodlí ve vztahu s obýváním Země v tomto věku, protože lidé k sobě předtím měli blíž a celkově nálada byla lepší. Nebo aspoň měla být.

Odrazem reálných vztahů jsou potom vztahy virtuální. Na dnešní myšlenku mě přivedl Petr Vápeník alias Čerf, který mi pod minulý článek napsal, že by článek neotevřel, kdyby bylo na titulní straně šestnáct Bartošových, protože nechce svým jednáním podporovat bulvární proudy.

Aktuální “boj” proti bulváru a štvavým kampaním probíhá tak, že se každý na dotyčné video podívá a následně jej do detailů rozebere u sebe. Následuje logická reakce: na video se podívá i ten, ke kterému se “v prvním plánu” ani nedostalo. Zbývá otázka, jestli zrovna takový přístup je věc, které chtěl bloger dosáhnout.

Přesně opačný přístup je v tom, že se budeme tvářit, že žádný bulvár není. To je ale přístup podobný sluníčkářům, kteří radí, že spojit se lze jedině s anděly a když se budeme tvářit jako že destruktivní entity neexistují, nemohou se s námi spojit. V obou dvou případech je to dost nešťastně zvolená strategie.

Na pytel je, že youtubery živí jednotlivá zhlédnutí. Můžete se na video podívat, uvědoměle nenechat žádnou reakci a jít pryč po svých, ale už tím jediným zhlédnutím má youtuber “vyděláno” . Udělá to tak x tisíc lidí, a youtuber nemusí do práce. Jeden tak stojí před zásadním rozhodnutím: hrát si na pštrosa a nedopřát dotyčnému médiu ani desetník, nebo se na to podívat, utvořit si názor a pokoušet se o diskuzi?

Diskuze samotná je celkem zapeklitá věc. Bulvární youtubeři volají po necenzurovaných diskuzích a tvrdě lynčují každého, kdo se “opováží” něco smazat. Přitom jim ale utíká, že za volného prostoru pro všechny ty, kteří posílají youtuberky “makat k pásu jako všechny ostatní normální lidi”  vznikají pod videy regulerní žumpy.  Na tyto žumpy ale ještě nikdo nevymyslel fekální vůz – v realitě “hovnocuc” dělá pravidelně s žumpami pořádek. Ve virtuální realitě jednotlivé žumpy zapáchají deset kilometrů daleko, protože komentátoři pod vlogy tvrdohlavě řvou, že je nemorální v žumpě uklízet.

Koho by bavilo číst nářky, že se někdo opovažuje točit videa? Člověk komentářový je tvor, který někde nevím kde nabral skálopevné přesvědčení, že musí všechno vědět a že se mu youtubeři musejí kompletně se vším zpovídat. Rozjetý vlak zastavit nejde, a nemyslím si, že by se přispěvatelé pod vlogy najednou probrali. Přišel čas, aby “řadoví youtubeři” nasadili trochu tvrdší systém, protože se jim pod videy rodí něco, co má už teď osm hlav a s každým dnem navíc dorůstají další.

Tvářit se, že je Youtube samostatný ekosystém je odvážné. Jako všechno stvořené člověkem to chce citlivé zásahy do vedení a do fungování, protože lidé si rádi pletou demokracii s anarchií a zaměňují svobodu slova za hulvátství. Pod vlivem venkovní situace, kdy se na sebe lidé vesměs spíš šklebí, považují každého kolem sebe za smrtelného nepřítele, a to platí i pro  youtubery a všechny ostatní komentující. Jen jim uniká, že před tím počítačem sedí sami, a z toho důvodu je na racionální reakci dost a dost času.

Související odkazy

Blog Petra Vápeníka – stránky autora, jehož citace je použita v článku
Mění digitální doba základy žurnalistiky? – článek, z něhož jsem vycházela

« »

© 2017 Vysvobozená.cz. Theme by Anders Norén.

%d blogerům se to líbí: