Marně přemýšlím, co má WordPress.org jinak než WordPress.com . Nejde mi teď o to, že tady jedu na vlastním webu a WordPress.org umožňuje nahrávat šablony a pluginy z externích zdrojů. Na WordPress.com jsem strávila hezkou řádku měsíců, ale když se tak tím celým systémem procházím, stejně jsem si na něj nezvykla tak, jak jsem přilnula k WordPress.org za ty dva měsíce, co mám vlastní web.

Povídání o mně a mém internetovém bydlení je sága na dlouho; zkusila jsem kdeco, a představa, že jsem někde zakotvila natrvalo s jedním grafickým ztvárněním může být pro leckoho úsměvná. I přesto trvám na tom, že to zkoušení bylo posledních devět let potřeba, a stejně tak si myslím, že můj vlastní samostatný web přišel v ten pravý čas, tak, abych z něj zvládla vytřískat co nejvíc. Když si člověk tímto způsobem buduje internetovou identitu, činí tak, aby se nějakým způsobem zapsal mezi blogery a aby měl mezi lidmi svoji konkrétní vizitku. Nejhorší co může dělat je blogovat o všem možném okolo. Nakonec člověk zjistí, že vlastně nebloguje o ničem a velice podobná situace nastane, když chce mít jeden na stránkách z grafického hlediska všechno – nakonec tam nemá nic 🙂 .

WordPress.org je vlastně WordPress.com ve starším grafickém kabátě, s rozšířenou možností nahrávat externí doplňky. Řeší se tak kde co; subscriby, statistiky, Google reklama – cokoliv co si vzpomenete má vlastní plugin. Já mám v současné době statistiky, dole pod článkem ty ikonky ke sdílení, Related posts (tipy na články s náhledovým obrázkem) a WP Sweep na čištění databáze od zbytků odinstalovaných šablon a vyhazování automatických záloh článků. Nic z toho, co jsem si doinstalovala bych na WordPress.com nemusela řešit – prostor spočíval v hlídání 3 GB na obrázky, a ten zbytek si WordPress.com spravoval sám.

WordPress.org má docela důležité zbraně, které mi na volném blogovacím prostoru dost chyběly: ten oldschoolový vzhled administrace, který mi poměrně dost přirostl k srdci, a volbu “Editor” v roletce “Vzhled” . Ten pocit, že si můžu zvětšit font a předělat si jej na “obyčejnou” Verdanu má pro mě nesmírně osvobozující efekt. Stejně tak si běžně upravuju ostatní drobnosti, které mi tak úplně nesedí. Šířka stránky, barva odkazů, chybějící podtržení odkazů v běžném textu. Nebo jenom samotná lokalizace šablony do češtiny, spočívající v přepsání “Continue reading” a “Leave a comment” . Tím, že ty drobnosti můžu předělat je v celkovém přehledu přestávám řešit, a výsledek je ten, že se cítím klidněji a suverénněji.  Přitom se formálně jedná o ten samý systém; WordPress.com má navíc jenom “svoje” rozšíření Jetpack, které se mi tady nepodařilo rozjet, tak jsem musela posílání příspěvků na sociální sítě a statistiky řešit externími zdroji.

U WordPress.com mi prostředí jako takové sedělo, jenom jsem  tam tak nějak nezvládala zakotvit. Možná to bude i těmi restrikcemi danými povahou služby. Když člověk něco nemůže, dost mu to vadí. I když ve výsledku tu šanci nevyužije, když se otevřou dveře. Když má v rukou svoji vlastní volnost, vyjde v pohodě v těch mantinelech, které měl nastavené, ale jenom ten pocit, že je něčím nebo někým omezovaný z principu vadí. Snad jsem to měla ke svému vlastnímu webu směřovat hned, když jsem odcházela z Blog.cz – ještě chvíli bych to na blogu vydržela, a pak bych pokračovala z vysvobozena.blog.cz kontinuálně na vysvobozena.cz 🙂 .