Z deníčku blogerky

Vztek a emoce: Facebook a Instagram z nás chtějí zvířata

Nejsem schopná říct, jak dlouho už na Facebooku jsem. Nepřidává tomu ani fakt, že jsem si účet přibližně čtyřikrát smazala skrz neúčelnost. Všechna moje facebooková znovuzrození spočívala v nutnosti dát vědět o svém dalším novém webu. Nutno dodat, že je to pořád nejvhodnější platforma na sdílení článků – procento přístupů přes Facebook je pořád dost zajímavé na to, abych jej využívala aspoň ve formě RSS čtečky a sborníku zajímavých článků z internetu.

Sociální sítě by z podstaty věci měly fungovat jako studna kreativity pro všechny ty účty, které na Facebooku figurují. Až na to, že se ve feedu nacházejí koťata, politické hádky a osmkrát stejný odkaz na stejný článek, protože algoritmus nezvládne vyhodnotit tentýž obsah mnohokrát pod sebou.

Člověk by si řekl, že ve dvaceti osmi blogerských skupinách by už mohl najít zajímavý různorodý obsah. Jenže sociální síť funguje na bázi sběru klikanců, a co do tlačítek fungují zdaleka nejlíp výrazně emocionální příspěvky. Ať už polo-hoaxy z politického prostředí, nebo účelová senzacechtivost nejznámějších influencerek, protože větší vítr v komentářích znamená větší dosah pro příspěvky.

Facebook s Instagramem fungují prakticky na stejném základě: obsah zveřejní malinkému procentu přihlášených lidí, a při dostatečném zájmu pustí příspěvek dalšímu vzorku. Uživatelé se rychle naučili algoritmy obcházet. Sdílení konspirací, senzací a výrazně skandalózní ladění feedu nahrává komunikaci výhradně skrze emoce, a jsou to právě emoce, kdo tady ovládá člověka a kdo rozhoduje, co budeme komentovat a co sdílet.

Facebooku je jedno, jestli „má pravdu“ Zeman nebo Drahoš. Je jako ten volič, který prohlásil, že je mu jedno, jestli je pravda to, co ten politik říká. Že je pro něj důležitější, co říká, bez ohledu na to, jestli je to pravda a jestli je to fakticky správně. Facebook neřeší levou nebo pravou. Potřebuje klikání, spoustu komentářů a masové sdílení, a v podstatě je mu fuk, co dotyčný uživatel vlastně „podepisuje“ .

Emoce jsou jediné platidlo, které Facebook s Instagramem zajímají. Sociální sítě obecně fungují nejlíp, když je pohání vztek. Nejlepší influencerky nemají nejvymakanější obsah. Jsou jednoduše nejlepší ve vyrábění kontroverzí. Čím vyšší čísla u odběrů, tím „nudnější“ a „odfláklejší“ příspěvky, protože u výrazných osobností už uživatele zajímá všechno z oblasti soukromí, a co je jednoduššího, než místo zdlouhavého a pracného tvoření obsahu, který lidem něco dá, nasdílet do insta stories pár spotů z ložnice nebo z koupelny?

Mistrovská práce s emocemi dokáže zamotat hlavu i člověku, který se cítí vůči manipulacím odolný. Přidejte schopnost Facebooku přitáhnout uživatele jako na udičce a pomalu jej navyknout na dávky lajků a komentářů, a máte recept na průšvih. Schopnost naučit se „zneužívat“ emoce proti jejich původním majitelům odliší top influencera od průměrného. Emoce je věc, kterou si uživatel zapamatuje. Žádná emoce? Žádný další zájem, litujeme.

Žít 24/7 na sociálních sítích znamená nechat si formátovat úsudek cílevědomými algoritmy, na kterých pracoval tým programátorů dlouhou dobu. Využívat fungování Facebooku nebo Instagramu ve svůj vlastní prospěch a myslet si, že jsem si algoritmus osedlala znamená prohrát dvakrát. Po druhé proto, že si neuvědomujeme, že ztrácíme sebe, i když žijeme v představě, že jsme to my, kdo drží otěže. V případě sociálních sítí to tak vážně jenom vypadá.

Líbil se ti článek? Nezapomeň jej sdílet na sociální sítě! Děkuji 🙂

Autor Andrea V.

Jsem blogonomádka se zkušenostmi s mnoha projekty. Všechny svoje pokusy používám ke vzdělávání a k pobavení nejen kolegů, ale i všech, kteří mají zájem nahlédnout do hlavy bláznovi do psaní :) . andrea@vysvobozena.cz

10 komentářů u „Vztek a emoce: Facebook a Instagram z nás chtějí zvířata“

  1. Anchor říká:

    Lajky, komentáře a sdílení pomáhají protlačit příspěvky, no. Ale zase na FB si můžeš svůj feed přizpůsobit! 🙂

    Tak třeba si můžeš nastavit, čí příspěvky (od koho, ze kterých skupin/stránek) se ti budou zobrazovat jako první. Můžeš si někoho nechat v přátelích a přitom odškrtnout sledování, takže se ti nebudou zobrazovat jeho příspěvky (stejně to jde i u stránek a skupin, že se ti zachová lajk/členství, ale nebude tě nic otravovat). To chce si to takhle přizpůsobit, pak tvůj FB nebude obsahovat konspirace a skandální příspěvky!

    Já jsem se svým feedem náramně spokojená. Akorát tam pak trávím dost času. Ale zase když z toho mám v podstatě něco jako Bloglovin’ – odkazy na zajímavé články, zajímavé oduševnělé příspěvky různých osobností, odkazy na zajímavá videa, takže se pak snadno dostanu k tomu, kvůli čemuž bych musela kontrolovat několik různých stránek, navíc se tím obsahem i vzdělávám, rozvíjím… Jaký si to uděláš, takový to máš! 😀

    Jinak pokud lidé sdílejí odkaz na stejný článek, který se nachází na stejné stránce, tak u mě se to shlukuje, že nejdřív je odkaz na ten článek a pod tím se zobrazují komentáře přátel, takže pořádek 🙂

    To zobrazování příspěvků jen části sledujících mě štve taky!

    1. Andrea V. říká:

      No, tak mně se ty stejné články sdílejí pod sebou krásně v plné podobě – to je teprv nádhera :))

  2. Boudicca říká:

    Obvykle jen čtu a nekomentuji, ale tentokrát musím plně souhlasit s příspěvkem Anchor nade mnou. Také mám Facebook maximálně personalisovaný, skrývám lidi, reklamy i příspěvky, které mě otravují, a naopak poctivě přidávám “see first” u těch lidí/skupin, kde o sledování zájem mám. Samozřejmě to nefunguje na 100 %, ale i algoritmus FB po čase pochopil, co by se mi tak mohlo líbit, takže už i reklamy jsou natolik personalisované, až na ně dokonce i občas kliknu. U Instagramu je to komplikovanější, tam je asi jediným řešením nesledovat moc lidí a zároveň chodit často koukat na nové příspěvky, pak se zobrazuje téměř vše.

    1. Andrea V. říká:

      “See first” se mi doteď zdálo bezpředmětné – asi budu muset přehodnotit názor 🙂

  3. Čerf říká:

    Facebook používám jen v omezeném rozsahu a jeho propracovaný systém bonifikací a penalizací, mě bude detailněji zajímat až v okamžiku, kdy budu chtít používat sociální sítě pro cílenou reklamu v business režimu. Jinak to beru pragmaticky jako zábavu, kterou prostě nemám a nikdy nebudu mít pod takovou kontrolou, kterou bych si uměl představit :-).

    1. Andrea V. říká:

      Jasně – ty algoritmy si z člověka dělají imrvére legraci 🙂

  4. ichi říká:

    Skvělý článek.
    Ačkoliv mají lidé nade mnou pravdu v tom, že se dá výběr článků na FB personalizovat, zkusme si odpovědět na otázku. Kdo tohle dělá? Ano, správně. Jsou to lidé, kteří se chtějí něco dozvědět, číst články s přidanou hodnotou a s kvalitním obsahem. Jenže koho je víc? Je patrné, že právě lidí, které zajímají více čísla přečtení než obsah. A to je právě ten problém, o kterém autorka článku píše, no ne?
    Ze mě asi nikdy nebude influencer, ale nijak zásadně toho nelituji. Blogem naštěstí nevydělávám, takže čísla zas tak moc nepotřebuji. Důležité jsou pro mě informace, které sdílím a to vždycky nějak dokážu, protože jsem dost aktivní v oboru, o němž píšu.
    I přesto je to prostě otravné a já si jen říkám, kam až se jako lidstvo jednou dohrabeme.

  5. Lucka Stefani říká:

    Když jsem chodila na střední, tak facebook tak nějak získával na síle. V té době nám učitel řekl, ať se podíváme jen poslední 3 příspěvky na FB – každý měl v přátelích někoho jiného, každému se zobrazily jiné příspěvky.. Všechny tyto příspěvky ale něco spojovalo.. Byla to negativita, vztek, problémy… Jak jsem teď četla tvůj článek, tak jsem si na to úplně živě vzpomněla.. Dnes je to buď negativita a tím snaha o soucit a kdo ví co, nebo naopak vše dokonalé. Oba póly ale v člověku vzbudí určité emoce – úplně přesně, jak v článku zmiňuješ.. Smutné je, že na tomto principu v dnešní době funguje téměř vše :/

    1. Andrea V. říká:

      Čím větší emoce, tím víc kliků. Čím víc kliků, tím větší dosah, a je skupina lidí, kterým na Facebooku a Instagramu jde právě jenom o ten dosah…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *