Všechny umlčené sny

Když člověk přemýšlí o tom, jestli má smysl držet sebe samotného v přítomnosti, bylo by dobré zvážit jednu drobnost: Když se držíte v minulosti, nebo se topíte ve strachu z budoucnosti, logicky nemáte čistou hlavu. Jste plní myšlenek  a kdečeho možného a nemáte čas ani kapacitu pořádně poslouchat. Nadarmo není nejlepší způsob, jak utéct před sebou samotným příliš práce nebo sportovní shánění drbů o cizích lidech. Když máte plnou hlavu jiných věcí, nemáte jak poslouchat sami sebe.

Když se někdy, vesměs omylem, stane, že zůstanete v klidu sami se sebou, začnou se objevovat střípky, které člověka snadno rozhodí. Sny, o kterých nám okolí tvrdí, že to nejde. Rozpor mezi tím, co cítíme a tím, co děláme, protože naše vlastní pocity neodpovídají tomu, co říkají a dělají ostatní. Učí nás, že je přirozené držet pusu a krok, a když se stane, že někdy nakrátko uslyšíme sami sebe, začnou se ozývat výčitky ohledně všech našich přání, která jsme na povel cizích vytěsnili.

Pokud řešíme pouze aktuální chvíli, máme jak a kudy vnímat všechno, co nám chce naše podvědomí říct. Že máme svoje sny? Každý je má; otázkou jenom zůstává, co pro ně děláme a neděláme. Když cítím, že mě baví psát, tak jednoduše píšu. Když jsem v roce 2007 v tehdejším časopisu Dívka narazila na článek, který pojednával o možnosti založit si blog, tak jsem si jej založila. Krásný kompromis mezi psaním v pokojíčku a vydáváním svých textů. Píšu je na internet a kdo má zájem, může si je najít.

Nemohla bych říct, že jsem v průběhu posledních deseti let udělala něco diametrálně jinak.  Jenom jsem zjistila, co mě baví a podnikala drobné krůčky směrem, který vede k cíli. Hromada lidí nechápe, proč to dělám, když nemám nic zaplacené. Já mám civilní povolání, tím si vydělávám, ale psaní a focení dělám jen a pouze pro sebe. Dělat svůj vlastní zájem  čistě pro svoje soukromé potěšení se už nějakou dobu nenosí, tak s tím jsou vcelku problémy. Třeba když někdo nechápe, proč by měl fotografovi poděkovat za pořízení snímku. Vždyť fotograf má udělat fotku, a co by ode mě ještě chtěl? Tak má potom hromada lidí problém s tím, že neberu zakázky, protože fotím čistě a pouze pro sebe a do mého soukromého volného času nikomu nic není.

Samotné se to nezdá, ale po těch drobných krůčcích se dá dojít celkem dost daleko. Nejdřív je to jenom drobňoulinká odchylka, ale ta s každým dalším krokem naroste. Hromada lidí nemá zájem nic podnikat, protože je fixovaná na cíl, ale už neřeší, že k cíli vede nějaká cesta. Lidé intuici umlčeli a učí se věřit chytrým řečem cizích lidí, ale v konečném důsledku to moc platné není. Člověk na sebe začne být naštvaný, a to není nic příjemného. Intuice každého člověka vede neomylně směrem, kterým má jít, a když se v životě bavíte, nemůžete trpět pocitem prázdnoty a řešit, jaký má život vlastně smysl. Na to stačí jenom poslouchat všechny ty umlčené sny.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *