Stříhali dohola šílenou blogerku

Včerejší díl Námořní vyšetřovací služby mě přivedl k tématu stříhání mých vlasů. Od jedné z postav tam zaznělo, že z informace, kdo daného člověka stříhá se toho dá spousta vyčíst. Já jsem se poměrně dlouho nechávala stříhat od kadeřnice. Byl to ten styl: “Prostě mě nějak ostříhej, ať to má formu, jinak nevím, jak chci vypadat” . Prostě značka ideál 🙂 . Dlouho jsem si nechávala dlouhé vlasy – skrz vlnění, lesk a texturu, ale čím jde čas dál, tím víc mě dlouhé prameny otravují. Ano, líbím se sama sobě s vlasy pryč z obličeje, a líbí se mi rovné silné vlasy mojí sestry, které končí v půlce zad. Líbí se mi ale u ní; když si nechám poporůst ty svoje, cítím, že to nějak není ono, a chybí mi  v mém účesu hravost. Od okamžiku, kdy to “nudně visí dolů” hledám způsob, jak vlasům dodat trochu zábavy a života.

Chvíli zpátky jsem se začala opatrně stříhat sama. Jak už zaznělo, mám vlnité vlasy. Když si tedy “vyrobím” v hlavě zub, udělá to jenom jinou vlnku a to je všechno. Už jsem si párkrát ustřihla ultra krátkou ofinku, protože jsem nevychytala “stříhání vlasů na sobě přes culík” , udělala jsem si tu “velrybu” příliš vepředu na hlavě, a pak se divila, že mám ty přední vlásky kraťoučké, a taky jsem se už stihla naučit, že mi největší změnu udělá jen pár centimetrů. Vzhledem ke sklonu mých vlasů ke krepatění nevypadám dobře v tupých střizích, založených na stejné délce svých vlasů, a když si vyrábím v hlavě stupňovitý střih, stačí mi ubrat pár centimetrů, a udělá to obří efekt. Také si nesu v živé paměti všechny ty pokusy o stříhání, kdy jsem se “vzala” moc, a vím už zhruba, jaká délka je ohledně zkracování vlasů moje limitní, a se kterým typem sestřihu mám nejmíň práce.

Původně stříhání mě samotné vyplynulo z nutnosti. Patřila jsem k lidem, kteří si uškubávali konečky vlasů. Ať už tam bylo roztřepení, nebo takový ten malý bílý uzlík, ze kterého by roztřepení vzniklo, nevydržela jsem to neurvat, a následně moje konečky vlasů vypadaly dost žalostně. Ano, z velké části také proto, že jsem nosívala ultra dlouhé vlasy – to jsem je přehodila dopředu, krásně všechno viděla a luxusně si na ně dosáhla. Postupem času jsem si zvládla přestat vlasy škubat, a u každého stříhání vidím svazek silných vlasů bez oškubaného efektu. Škoda stříhat? Možná; patřím mezi lidi, kterým forma odroste v průběhu dvou měsíců, a obecně se mi přestává líbit, když mám na hlavě vlasy bez formy. No, ženská …

Další rozdíl vznikl u mytí vlasů. Už ani nevím, jak k tomu došlo, že jsem skončila s účesem těsně pod ramena; možná u kadeřnice zkrátit k lopatkám, a poté už moje invence. V každém případě jsem si začala všímat, že kratší vlasy vypadají klidně i tři až čtyři dny jako druhý den po umytí. Ty delší je potřeba po oněch třech až čtyřech dnech umýt znovu, protože jsou u kořínků mastné a zplihlé, kdežto kratší účes vydrží daleko delší dobu bez mytí. Ne že bych neměla čas na mytí vlasů – jenom jsem začala používat přírodní produkty a obecně se mi nechce vlasy moc zatěžovat, tak jsem změnu ve vlasových procedurách uvítala.

Za tu dobu jsem měla na hlavě kopec různých délek. Když jsem se ostříhala sama, málokdy jsem “trefila” přesně stejnou délku, tak jsem za čas mohla srovnávat svoje fotografie a zkoumat, v jaké délce se sama sobě nejvíc líbím. Skončila jsem nakonec u délek blízkých dlouhému bobu / delšímu mikádu/ vlasů k lopatkám, záleží, která módní vlna je zrovna na výsluní a jak tomu v jakém roce kdo říká 🙂 . Kratší se mi víc vlní, líp mi rámují obličej a obecně se cítím daleko líp, než s dlouhými kadeřemi. Je nalevačku, že zrovna já, která mám vlasy v pořádku nechci nosit ultra dlouhou délku, když existují ženy, které by pro vlasy na záda vraždily, ale mají rychlou vlasovou výměnu a víc jak k ramenům jim to prostě nedoroste, ani kdyby se stavěly na hlavu. Ženské – to je prostě život 🙂 . Ostatně, cílem není mít vlasy co nejdelší, ale mít je tak, abyste se v nich cítily dobře a měly s účesem co nejméně práce.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *