Úhel pohledu: Podmíněná ženskost

Modelka Andrea Verešová čelí nebývalé kritice: její Instagram ožil fotkami z aktuální dovolené, a bystré oči pozorovatelek zjistily, že má Verešová na stehnech drobné chloupky. Víme, jak se to říká s holením všeho a všude: dokud nejste modelka nebo prostitutka, je to vesměs fuk. No a jelikož je Andrea Verešová modelka, mnoho z jejích followerů nabylo pocit, že má právo na fotky bez všech chlupů – včetně těch prťavých na stehnech, které se Andree Verešové propašovaly do jinak perfektního instafeedu.

Abych řekla pravdu, sama nevím, jak chci vlastně vypadat. Tak jsem se rozhodla vrátit věci do rukou přírodě. Barvu vlasů nechávám svoji a nechávám vlasy růst (třeba se časem u nějaké podoby zastavím), ohledně šminek používám BB na kruhy pod očima (můj korektor na mě, světe div se, poprvé v životě začal být v létě moc světlý – ale to mám z toho, že chodím s obličejem bez SPF), řasenku, tužku na obočí a většinou nějaký ten matný stín a zvykám si na svůj obličej bez kontrastů, žehlení a řvavějších barev.  Všímám si v médiích žen, které mají svůj vzhled jako svoji značku (vévodkyně Catherine jako příklad za všechny) , a dělám tak, abych odhalila tu svoji “signature face” . Všechno odlíčit a začít znovu se mi jevilo a jeví jako vhodný start.Když to vezmu poctivěji, stačí, když se jakákoliv žena začne líčit / objeví nenalíčená, a reakce jsou podobné. Ještě zajímavější je, že jsou komentáře ohledně obou extrémů prakticky stejné. Někdo se malovat začne, a místo aby “dav” respektoval možnost vyjádření kreativity dotyčného, začne se shánět po zednících a zednické naběračce. Naopak jak se někdo někde objeví bez líčení, lepíme si jeho fotky na zrcadlo, aby nám ten obrázek ráno co ráno zvedal sebevědomí.

Situaci v České Republice vnímám jako poněkud svéráznou. České ženy se rády nechávají strhnout davem a zmanipulovat do konkrétní pozice, co se týká povoleného vzhledu nebo image obecně. Pamatuju si, jak kolem začaly frčet knížky o Pařížankách. Každá najednou řešila, jak má vypadat jako správná “Parisienne” , nicméně u mě to skončilo jednou náhodnou návštěvou knihkupectví: vedle knížek o Pařížankách se objevily publikace o stylu Japonek, Italek a Američanek,  a jako třešnička na dortu se v jednom ženském časopisu, který jsem tehdy odebírala, objevil článek o Brazilkách jako vzoru pro české ženy. Najednou jsem v tom neviděla nutnost, ale jenom obchodní tah, a jak se jednou někde v diskuzi objevily Rusky jako vždy perfektně nalíčené a Slovenky jako kreativní a hravé ženy, co se make-upu týče, zavelela jsem k ústupu a dál si dělala po svém.

Češky se bojí důvěřovat vlastnímu vkusu a vlastnímu úsudku, protože jim česká média sugerují, že žádný vkus nemají. Když se ale rozhlédnu kolem, každá žena je originál a každá by měla používat znalosti ne proto, aby ji ovládly, ale proto, aby zvládla vylepšit to, co jí moc nejde a zbytek nechat ostatním. Ať už se jedná o obočí, vlasy, péči o pleť nebo líčení, ať už se bavíme o přirozeném make-upu, nebo práci jako od make-up artistky.

Aby jeden mohl být ženská, nepotřebuje vypadat předepsaným způsobem. Za jakýmkoliv jiným tvrzením stojí výdělky za kosmetiku, případně za plastické operace, a výdělek je jediný důvod, proč česká žena nemůže vypadat “po svém” .  Přišel čas, aby Češky zvedly hlavu, a začaly si budovat vlastní image. Bez ohledu na to, kolik chtějí vydělat zahraniční firmy.

 

« »

© 2017 Vysvobozená.cz. Theme by Anders Norén.

%d blogerům se to líbí: