Vzpomínám si na jeden zajímavý dokument, který chvilku vysílali na Prima Zoom. Jmenovalo se to nějak: “Po stopách vymítače” , a naneštěstí to byl jeden z těch seriálů, který pustili jednou, a pak jej stáhli. Jednalo se o chlapíka, který jezdil po Americe autem, a každý jeden díl byl o nějakém člověku, který vyvolával duchy, nebo si hrál s anděly, a “něco” se mu vymklo z ruky. Viděla jsem asi dva nebo tři díly; televizi se výsledky nelíbily, tak pořad z vysílání stáhla. Škoda … Podrobnější seriál na téma důsledků seancí typu: “Archanděli Michaeli, vstup do mě” poměrně dost chybí, a tento byl moc hezky zpracovaný. V každém případě, když se člověk rozhodne, začnou se mu otevírat vjemy, které stojí za prozkoumání.

První meta: nakupujete a nakupujete a nepřipadá vám to divné. Jenom se vám kupí věci. Čas od času odešlete objednávku, a už druhý den byste ji nejradši zrušili, protože vás neláká. Druhá meta je o poznání zajímavější: prohrabáváte se tak internetem, zkoumáte různé produkty a hledáte, co je na kterém e-shopu společně skladem, a po hodině kutání zjišťujete, že vám ke štěstí stačí pouze to kutání. Že zbytek je vlastně jenom výsledek konání z nudy, případně ty peníze vidíte hmotně před sebou a je vám líto dávat je za kraviny. Je to situace, kdy si člověk může přímo hmotně ochutnat pocit ze svého rozhodnutí. Z toho emocionálního (zbytečný nákup) , i z toho “těžšího” , kdy se rozhodnete všechny záložky pozavírat a nepořizovat nic.  Jestli je někdy hmatatelná emoce rozhodnutí, tak ve druhé fázi mezi ovládáním a sebe-ovládáním jde jak nahmatat, tak “ochutnat” , jste-li člověk, který vnímá energie kolem sebe na bázi hustoty a pocitů (nože, marmeláda, vítr) .

Na začátku stojí vážně míněné rozhodnutí něco dělat. Studium egregorů může člověku odhalit podstatu, a každý má to svoje kritické množství faktů někde trochu jinde. V každém případě, u vážně míněného studia se fakta spojí v řetěz, a člověk začne dělat pomalá, zkoumavá rozhodnutí, která jej vedou směrem ke zkoumání vlastní situace a k analýze hloubky, do které se dostal. Pokud proměnu nemyslí vážně, sklouzne zpátky do výchozí pozice. V každém případě, zůstaneme-li u příkladu nakupování, následné rozmýšlení nákupů déle než tři dny je začátek, který stojí za vyzkoušení: člověk minimálně zjistí, kolik toho nepotřebuje, protože druhý a třetí den už necítí ten emocionální impuls, který jej k nákupu vedl. U vyhypovaných produktů typu Naked Heat nebo Shade and Light od Kat von D to chce tak čtrnáct dní, ale i tak platí, že odložit a nechat projít hlavou je v takových případech zajímavá varianta.

Aktuální doba považuje za trendy novodobé “vyvolávání duchů” . Deska Ouija nebo kruh ze svíček už tolik netáhnou, tak média zvolila jiný trend: hovory s anděly a napojování se na lidské Strážce. Málokoho napadne, že se jedná o podobné praktiky; komunikovat s energiemi bez toho, že byste si sami dokázali ověřit, o co se ve svojí vlastní podstatě jedná, není bezpečný nápad. Nejde mi teď o démony a o destrukci. Jde mi čistě jenom o základní lidskou příčetnost, a o svobodné rozhodování každého člověka zvlášť. V současné době se těžko rozeznává, co je koníček a co už obsese. U spousty lidí už nerozhoduje člověk sám, ale rozhodují za něj emoce, a to zhusta nebývá dobrý nápad …