Virtuální zápisníček

Úklid v hlavě a Vánoční restart

Přestaňte se cpát tím cukrovím a napište někdo nějaký článek.

Kolegyně Kája v jedné Facebookové skupině poznamenala, že už stihla přečíst všechny knížky nadělené pod stromečkem, včetně všech článků, které měla na Bloglovinu v Nepřečtených. Ne že by se něco podobného podařilo mně. Letos byl knižní Ježíšek u nás tak štědrý, že budu mít co číst ještě v únoru; zvlášť poté, co jsem mámě nakoukla do jedné Sabriny Jeffries.

Mně se poslední měsíc v knihovně skládají knížky od dospělých blogerek. Od žen, které nejsou diblíky a zastydlými puberťačkami, od žen, které stále blogují, ale je už poznat, že to není takové to dětské blogískování ani další level, který spočívá v nahánění spoluprací a vyvolávání flamů.

Život podle Lucie od Lucie van Koten, a Šlehačková oblaka od Terezy Salte. Ty dvě mají pár věcí společných: jednak manžela ze severnější části Evropy (Holanďan a Nor) , a taky kopanec do žaludku od Osudu (partnera uzurpátora na jedné straně, a úmrtí mámy a začátek na Severu od nuly na straně druhé) .

V této chvíli je to přesně ta motivace, kterou potřebuju. Knížky od žen-blogerek, které věkem nejsou tak daleko od těch propíraných v blogerkovských diskuzích, ale “obsahem hlavy” , abych tak řekla, se vzdalují světelnými roky. Sedím u notebooku, kolem mě plave energie Šlehačkových oblak, já vím, že chci něco psát, ale je to jeden z těch článků, které mi proudí přes špičky prstů, aniž by se zastavily u mě v mozku.

Přemýšlela jsem, že založím nový web, že odliším inspiraci tohoto druhu stejně, jako když jsem oddělila fotografie, ale nakonec jsem jenom oprášila jednu z nepoužívaných rubrik s tím, že se jednoduše proměňuju a posouvám, a nemůžu počítat s tím, že zůstanu do puntíku stejná. Držet něco násilím na místě není ani zdravé, ani pořádně možné – člověk maximálně zjsití, že co stojí na místě, to pomalu odumírá.

S Filofaxem připraveným na rok 2019, s náplněmi z Fleppi a deskami z bazárku, se sponkami-záložkami, ze kterých jsem už stihla jednu ztratit, mám nachystanou náhradní hlavu na dalších dvanáct měsíců. Ani ne tak na práci a na úkoly, jako spíš na postřehy, na poznámky a na takový myšlenkovník, který si babička vede v kalendářích a který pochytila od dědy. Lásku k papíru a ke dřevěným blbůstkám mámě těžce rodovou, a je to jeden z těch rysů, který nás bude tankovat na rodičích, ale kterým budeme za nějakých padesát let štvát svoje vlastní vnoučata.

Místo čokolády a perníčků piškoty a kompot, protože mi čokoláda jednoduše nejede, místo kávy sypaný čaj, protože jsem pod stromečkem našla konečně pořádné čajítko v podobě filtru, které mi z půllitrového hrnku nespadne, a místo mobilu pohádky a knížky, a klid, který jak to znám skončí sedmadvacátého.

S kočkou na stole, protože červený ubrus a prostírání se nevidí každý den.

Autor Andrea V.

Jsem Andrea V. , fotografka a blogerka. Mým cílem je pomoct autorům propojit fyzické a nehmotné, protože k blogerovi patří i jeho hlava. andrea@vysvobozena.cz

8 komentářů u „Úklid v hlavě a Vánoční restart“

  1. Kája říká:

    Musela bych dostat velkou hromadu knih, aby mi to stačilo až do února, obzvlášť, když jsou teď prázdniny… 😀
    Oprášená rubrika bude za nové články určitě vděčná. 😉

  2. Lucie říká:

    Pěkný článek, také si teď snažím v hlavě trochu uklidit a připravit ji na nový rok plný změn a rozhodnutí. Zastavit se a srovnat si myšlenky nad hrnkem dobrého čaje je přesně to, co teď potřebuju. 🙂 Držím palce, ať je i tvůj restart vydařený. 🙂

    1. Andrea V. říká:

      Děkuju 🙂 Ten čas k restartu přímo vybízí 🙂

  3. Boudicca říká:

    Život podle Lucie mě neuchvátil. Kniha na mě působila velmi roztříštěně, i když stylová diverzita měla být nejspíš záměrem. Jakoby si autorka nemohla vybrat, o čem vlastně bude psát. Více mi ale vadilo, že celá první část knihy byly jen přepsané příspěvky z blogu, které jsem si z blogu pamatovala… Škoda, blog mám jinak velmi ráda. Šlehačková oblaka jsem zatím nečetla, ale po Lucii nemám odvahu tímto směrem investovat. 🙁

    1. Andrea V. říká:

      Tereza píše autobiograficky, je to o gymnastice, o studiu v Norsku a o (ne)úspěších na Norském trhu práce. Nečetla jsem její blog, tak nevím, kolik z toho už na webu je, ale hádám, že tam všechno podstatné bude. Jinak, Šlehačková oblaka jsou lepší a čtivější než Lucie van Koten

      1. Andrea V. říká:

        Nemáš zač! Tereza píše líp, ale osobně mám dojem, že bude mít taky kupu věcí z knížky na blogu (pokud ji sleduješ a čteš) . Já jsem teď začala poslouchat Tereziny podcasty, tak doufám, že s nimi neskončila 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *