Z deníčku blogerky

Úhel pohledu: Blog versus vetešnictví

První nabídka spolupráce se pro mladší blogerky stala pomalu ekvivalentem prvního sexu pro ženy, které podobné věci řešily o dvacet let dřív. Internet je médium dost otevřené na to, aby si mohl kdokoliv zkusit žurnalistiku i bez stáže v médiích, a aktuálně rozdané karty nahrávají konzumnějšímu pohledu na věc. Najít firmu, která je ochotná zasponzorovat váš bložíneq se pomalu rovná jistotě, že to vaše datlování neskončí někde ve virtuálním kanálu.

Už několikrát jsem se virtuálnímu prostoru svěřila s jistými výhradami vůči postupu, který známější blogerky aktuálně preferují. Přijmout produkt, a následně jej vychválit do nebes. Všimla jsem si, že v tagovkách kosmetických blogerek se jako produkty, které dotyčnou dámu vůbec nezajímají zhusta objevují značky, které blogerce neposílají PR balíčky. Mladší slečny jsou tak pod tlakem, a doba je vychovává tak, že spolupráce jsou od toho, aby se přijímaly.

Mně tak doputovala do e-mailu nabídka dva měsíce zpátky. Od e-shopu s oblečením, který jsem neznala. Zrovna já nejsem typ, který by si na web věšel hadříky. Hromada mých kolegyň na to kývla. Jak ve věcech hadříků nejsem kovaná, zjistila jsem až týden zpátky z článků jiné slečny, že ten e-shop nakupuje levně z Ali, a se solidní přirážkou to prodává u nás.

Naprostý nedostatek informací z mojí strany mohl vyústit v ostudu. Ten pocit, když bych wishlist podle zadání sestavila, a pak mi s nákupem oblečení zkušenější dámy napsaly, že je to sice fajn, ale na Aliexpresu jsou ty samé výrobky za čtvrtinovou cenu. Blogování chce zkušenosti, a to neplatí jenom pro technické zázemí nebo teoretické znalosti související s psaním článků. Schopnost třídit spolupráce a ověřit si firmu je jedna ze základních dovedností. Potíž je v tom, že z Youtube to vypadá, jako kdyby člověka, který chce “koukat na zuby darovaným spolupracím” posedl ďábel.

Bloger by měl vědět, koho a proč podporuje, a ne – “jsme e-shop s oblečením” vážně nestačí. Pokud nechcete skončit tak, jak jsem mohla skončit já – namazal by si mě na chleba e-shop, který překupuje věci z Ali, a hřeší na neochotě lidí nakupovat ze zahraničí. Dobrá blogerka se nevyznačuje jenom pravidelnými články a vysokou návštěvností. Měla by si také umět zvolit spolupráce tak, aby byly prospěšné i pro ni.

Vybrat užší zaměření produktů, aby korespondovalo se zamýšleným zaměřením webu. Nedostatek povědomí o této problematice je jedním z důvodů, proč se dneska téměř nedají rozlišit beauty a lifestyle blogy. Nebo ještě líp: kosmetiku pro jistotu šoupneme do lifestyle, ať to nemusíme řešit. Z hlediska nabízených spoluprací se míchá jedno s druhým, protože je přece neodmítnu, když mi to chtějí strčit zadarmo. A navíc píšu přece blog pro ženské, tak je každému jasné, že řasenka a kávovar spolu souvisejí. Spíš než blog pak stránky připomínají vetešnictví, protože to přece nemůžu nechat ostatním blogerkám.

Ani nevím, proč jsem nabídku nepřijala; dost možná za to mohl fakt, že se mi nezdálo najednou psát o oblečení, když jsem mu za celé dva roky nevěnovala ani jeden článek. To, co následovalo potom mi ukázalo, v čem má aktuální blogoscéna mezery: ve schopnosti vybrat spolupráci.

Související články

Potíže s beauty blogerkami
Moje první spolupráce
Chyť si svoji spolupráci

Líbil se ti článek? Nezapomeň jej sdílet na sociální sítě! Děkuji 🙂

Autor Andrea V.

Všechny svoje zkušenosti používám ke vzdělávání a k pobavení nejen kolegů blogerů, ale i všech, kteří mají zájem nahlédnout za závoj blogování. andrea@vysvobozena.cz

9 komentářů u „Úhel pohledu: Blog versus vetešnictví“

  1. Čerf říká:

    Mám poměrně přesnou představu, jak by musela vypadat spolupráce s institucí či firmou, abych ji mohl se svým blogem s čistým svědomím akceptovat. Právě proto jsem zatím všechny nabídky odmítl (samozřejmě to v mém případě nebyly nabídky z oblasti módy či kosmetiky, ale spíš od finančních institucí nebo z veřejného sektoru) a nedělá mi to věru těžkou hlavu, protože zastávám názor, že případná obchodní spolupráce by neměla být cílem fungování blogu, ale pouze jeho vedlejším efektem.

    1. Andrea V. říká:

      …. Aspoň pro mě taky. Chvíli jsem to zkoušela podle obchodních modelů a doporučených praktik, ale velice rychle jsem zjistila, že to není nic pro mě 🙂

  2. Nicolette Lear říká:

    Súhlasím s tvojim názorom, človek keď sa vrhne do spolupráce, musí vedieť do čoho ide. Ja osobne svoj blog asi nemám nijako zaradený, pretože píšem viac menej o tom o čom sa mi písať chce. Ale som zástanca toho, že spolupráce su v dnešnom blogovaní dôležité. Je ťažké zaujať človeka, aby išiel na blog a prečítal si ten článok, keď nemáš na blogoch novinky z kozmetiky a venuješ sa aj beauty. To hovorím z vlastnej skúsenosti. Avšak stále som zástanca toho, že netreba blog zapredať, ale písať ho preto lebo ťa to baví a spolupráce vyberať “srdcom” ak ma chápeš čo tým myslím 🙂

    1. Andrea V. říká:

      V tomto směru je fajn, pokud blogerka přímo uvádí, co všechno má ze spoluprací. Ne kvůli tomu, že bych byla “povinná” to vědět; spíš mi jde o to, že mladší holky jsou dost náchylné, a mohly by snadno získat dojem, že musejí nakupovat jako zběsilé, aby byly “in”

  3. Ekyelka říká:

    Tohle se ovšem netýká jen blogů (případně webů), ale celkově přístupu lidí ke spolupráci. Ano, vztaženo na blogovou sféru to má některé své unikátní detaily, ovšem z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že stejně přímý a střízlivý přístup je třeba volit třeba i v reálném životě. Jenže když ona se třeba tak špatně odmítá spolupráce, nejste-li zvyklí říkat NE. Případně je protistrana dostatečně zkušená, aby si vás omotala kolem prstu a pak jí “sežerete” návnadu i s navijákem – stačí si jen vzpomenout na hromadu různých akcí typu pojištění (všeho druhu) a tak.
    Jádrem problému totiž je povědomí o vlastní ceně, spojené s hrdostí a důstojností. Něco, nad čím spousta lidí (a především mladých) vůbec neuvažuje. Nenapadne je místo rychlého kývnutí na spolupráci nejprve zapřemýšlet, jestli by byli schopni se postavit třeba před sál plný lidí – nebo naopak před svých pár nejbližších přátel – a přesvědčit je o tom, co tak vychvalují na svých stránkách jen proto, že je o to někdo požádal (třeba právě formou PR balíčku). Stát si za svým slovem, ať už vysloveným nebo napsaným, je totiž mnohem náročnější než párkrát uhodit do klávesnice.

    1. Andrea V. říká:

      Zajímavý názor – ano, ono to nakonec nesouvisí “jenom” s blogováním samotným …

  4. Denisa říká:

    Nemám ráda ty blogerky kteří jásají nad spoluprací, ať je jakákoli, nemusí být přínosná pro jejich blog, ale hlavně že si jich někdo všiml a dostane něco zadarmo. Každý by se měl zamyslet jestli ta spolupráce zapadá do konceptu blogu a jestli ta nabídka není nevýhodná (pachtí se několik hodin s článkem a dostane věc za dvacet korun). Taky je potom trapné, že ty věci pošlou více blogerkám, všechny je vychválí, až nepřirozeně nadšeně, do nebes a jedna potom oznámí že je to placená propagace, potom je jasné že ty ostatní ty věci vyzdvihovaly jenom proto že dostaly něco zadarmo a ještě neoznačily spolupráci. Fajn že jsi to nepřijala :).

    1. Andrea V. říká:

      Jo – mně hlavně dorazilo to zjištění, že překupují z Ali 🙂 do té doby mě nenapadlo uvažovat tímto směrem – napsali jenom, že prodávají oblečení 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *