Koncem prosince 2012 se ve mně začal budit zájem o jemnohmotný Vesmír, a v lednu 2013 jsem se začala věnovat alternativním záležitostem. Pravda, prvního půl roku se jednalo o wiccu, ale později se moje antény přesměrovaly trochu jiným směrem, a já jsem začala pátrat ve vodách, které už  pomalu poznávám. Vůbec by mě nenapadlo, že bych se mohla tak změnit, i když ve velkém množství knížek, které mě zaujaly, autoři píší, že svými volbami tvoříme vlastní realitu, a když změníme přístup, změníme kompletně také vlastní sen.

Je to tedy tři roky, a já jsem teprve nedávno zapřemýšlela nad tím, co všechno jsem stihla změnit. Hodně lidí od jemnohmotné sféry očekává knížky o Harry Potterovi. Filmy ale dokáží člověku do hlavy nasadit velkou hromadu blbostí, a lidská bytost pak jednoduše nevidí to, co má přímo před nosem. Možná i proto je to nejvíc vidět teprve když se po třech letech ohlédnu zpátky.

Dva pojmy. Sebevědomí a sebejistota. Sebevědomí souvisí s rozumem a dá se jednoduše “nafixlovat” . Tváříte se jako machr, ale uvnitř skrýváte prázdnotu. Vlastní nejistotu zaplníte nejlíp agresivitou, protože negativním působením na druhou lidskou bytost získáváte její energii. Naproti tomu sebejistota souvisí s duší, a nedostatek sebejistoty je právě to prázdno, které člověk cítí, když si nehraje na samozvaného vládce celé oblasti. Moje sebejistota za poslední tři roky nebývale narostla. Cítím se klidněji, jistěji a vyrovnaněji. Když už nic, vlastní sebejistota je pro mě jedním z nejdůležitějších faktorů, které se u mě za tu dobu zlepšily.  Získaná sebejistota mi vymazala strach z věcí, se kterými zatím nemám zkušenosti. Ten panický děs, když přišlo něco nového, už zvládám a nenechám se jím tolik ovládnout. Až se zdá, že to nejmocnější kouzlo, které opraví velkou část lidských duší, je sebejistota …

Když si je člověk doopravdy jistý a vysílá lásku k sobě samému, měla by se začít měnit i jeho realita ohledně vztahů. I když u mě platí pořád jedna velká nula, zaznamenala jsem veliký posun vpřed. Samotné podhoubí pro moje vztahy se neskutečně zlepšuje. Když se tak stále učím poslouchat, co mi chce moje nitro říct, stále častěji docházím na to, že to chvění vevnitř není strach, ale intuice. Když jsem šla úmyslně proti tomu chvění, pokaždé to nedopadlo. Jednu záležitost jsem si mohla odpustit úplně, a před tou druhou mě ochránili nejbližší vhodně pokládanými otázkami. Takže žádný strach, a to je pro mě překvapení číslo dvě.

Už jsem tady psala, že závislost je slabší stupeň posedlosti. Platí to jak u jídla, tak u nakupování. Ať už nemůžete přestat s kouřením, nebo s pořizováním kosmetiky, a vymlouváte se tím, že jste blogerka, a tím pádem musíte  mít všechno co je v drogeriích. Jednou z posledních zásadnějších úprav bylo stopnutí přímé konverzace s anděly. Místo toho jsem začala používat modlitby, dokud nebudu mít jistý způsob, jak poznat, s čím se to vlastně bavím. Chvíli to trvalo, ale koncem roku 2015 se vyléčilo moje zacházení s kosmetikou. A když náhodou na něco na síti narazím, většinou stačí několik hodin, aby to nutkání zase hezky odplavalo. V praxi to vypadá tak, že to nepořídím a “vyspím se z toho” , což dřív neplatilo.

Všechny změny přišly nenásilně a nenápadně. Samotnou by mě to nenapadlo, dokud jsem se nesrovnala v širších souvislostech ve stavu dnes a před třemi lety. Takže za sebe můžu říct, že to význam doopravdy má 🙂 .