Ticho láká němý chlad …

9.2.2018 Jiskřičky ve tmě 2 komentáře 1288

Dost lidí mě nechápe. Zvládám vypnout televizi, nepustit si žádnou hudbu a jednoduše si číst, nebo provádět jakoukoliv další činnost, která je právě potřeba. Spoustu lidí kolem mě ticho rozčiluje, a kdykoliv může, pouští “kulisu”  z věci, která je zrovna po ruce. Ten kravál pak štve zase mě. Nejlíp se soustředím, když se můžu věnovat jenom jedné věci. V okamžiku, kdy mi v okolí cokoliv hraje, mám sklony věnovat pozornost i televizi nebo písničkám, a rozptyluje mě to od činnosti, kterou jsem chtěla původně dělat. Spousta lidí zvládne mít televizi “na pozadí” ; já ji takto odbourat nedokážu, a daleko raději ji vypínám.

V průběhu času natočili pro televizní vysílání kupu různých příjemných seriálů; z těch, které mi vyvstaly na mysli uvedu Čarodějky a Vražedná čísla. Mírumilovný klidný seriál, okořeněný něčím navíc. Ten klid je věc, která mi v aktuální produkci schází. Televizní vedení preferuje drastičtější podání, ať už se jedná o šponování kriminálek za únosnou mez (kde jsou časy Komisaře Rexe s Richardem Moserem) , nebo natáčení seriálů na motivy “skutečné talk show v televizi” , které jsou zaměřené na mezilidské vztahy a spočívají ve vřískání všech na všechny kolem. Nejde mi do hlavy, proč si lidé dobrovolně pouštějí jako kulisu tak brutální programy?

Zajímavý je taky fakt, že se tvrdší pojetí televizního vysílání podprahově ukládá do lidských vzorců jednání. Přijdu domů, pustím bednu, bezmyšlenkovitě jdu dělat něco dalšího … a tři hodiny na moje podvědomí řvou psychotičtí úchylové s bombou a kalašnikovem v mateřské školce. Můžeme sami s jistotou říct, že máme naprosto pod kontrolou, co se nám v průběhu takových dýchánků usazuje v hlavě? Možná by stálo za pokus na týden, na dva televizi úplně odbourat, a pak ji  po době půstu znovu pustit.  A pozorovat, co s námi doopravdy dělá nebo nedělá těch pár programů, které všechny televizní stanice opakují do zblbnutí.

V okamžiku chybějících stimulů zvenčí se tělo obrací k tomu, co zbylo – obrací se směrem k nám samotným. Někteří lidé nedokážou z různých důvodů zůstat sami se sebou. Jakákoliv kulisa zamezí těm otravným myšlenkám, aby se nám rozlezly v hlavě, a vypne ty automatické procesy, které nám v obdobích ticha ordinují sebenitrozpyt a hloubkovou analýzu všech našich procesů všude v hlavě a v těle.  Ochota poslouchat svoje vlastní myšlenky je u některých lidí mínusová, a jakákoliv kulisa rozbíjející ticho je způsob, jak vypnout všechny ty procesy, které se v těle hlásí o dokončení.

Začít bez hodnocení pozorovat sám sebe je způsob, jak začít uklízet v těch nejakutnějších věcech. Ochota zaměřit svou pozornost sám na sebe je klíč, který nám pomůže odhalit dveře k další cestě. Ticho je pak ukazatel, který nám říká, nakolik jsme ochotní zůstal sami se svou vlastní hlavou.

Odebírejte blog emailem

Další článek dorazí přímo do vaší e-mailové schránky

2 Responses to :
Ticho láká němý chlad …

  1. Čerf napsal:

    Vzhledem k tomu, že žiju sám, je jen na mně, jestli bude právě ticho nebo bude něco hrát. Když se chci na něco úplně soustředit, třeba na psaní blogového článku, ticho je pro mě podmínkou. A protože nesleduji žádné komerční televize, není to ani s tím náporem na nervovou soustavu pořád tak špatné :-).

    1. Andrea V. napsal:

      Co se týká nesledování komerčních televizí, o nic nepřicházíš 🙂 .

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *