Vysvobozená.cz

Temná strana blogování

Dark side of blogging. Článek, který má blízko k tagu, ale pořád je dost “rozvolněný” na to, aby nebyl jenom nudné vyplňování políček.  Abych byla upřímná, moje nejdelší blogovací pauza byla možná tak dva, tři dny – a už i ten třetí den jsem byla nervózní a připadalo mi, jako kdybych nepsala aspoň měsíc. Nebudu tvrdit, že jsem závislá na internetu a že by mi sedl detox od sociálních sítí (na týden vypnout PC a wi-fi na mobilu), jen mám prostě “psací přetlak” , a od doby, co jsem zjistila, že nemusím psát věci jenom k sobě do notýsků se hromada věcí neskutečně změnila 🙂 .

#10 Chtělo to sílu, abych si zachovala svoji vlastní autenticitu, i když virtuální kontakty nechápaly, proč měním blogy, adresy, kabáty a jednotlivá zaměření stránek. Hodně lidí si myslí, že když vstoupíte na internet, máte si všechno rozmyslet jednou a pak se svého výběru držet zuby nehty pořád. Mně se v průběhu času líbilo hodně věcí, tak jsem si dopřála tu možnost zkusit hromadu různých témat. I když to znamenalo srovnat se s reakcemi, které říkaly, že si ničím svoji vlastní značku.

#9 Stále je dost rozšířené tvrzení, že si kvalitní čtení lidé najdou. Rozhodně musím říct, že dnes, kdy se psaní na internetu poměrně dost rozšířilo to nemusí být pravda. Po těch svých deseti letech na jedněch jediných stránkách tak bez jakékoliv cílenější propagace můžete mít stále nějakých devět odběratelů a můžete se divit, proč to číslo neroste, když by měl stačit jenom ten fakt, že blogujete už delší dobu. Jednoduše jsem zjistila, že je potřeba studovat i online marketing a aspoň trochu, pozvolna podle toho, jak mi co přijde sympatické jednotlivé strategie servírovat lidem.  Že je sprosté dělat reklamu sám na sebe, protože se to prostě nesluší? Buďte v koutě a zůstanete v koutě.

#8 Řeči o publikačním plánu, pevných datech pro jednotlivá  témata a rozvrh hlídaný kalendářem jsou docela úsměvné. Aspoň tedy pro mě. Ano, chce to trochu hlídat svůj vlastní psací rozvrh; nemyslím si ale, že by mi zrovna ukázkově seděl stav, kdy musím psát na povel. Ty měsíční plánovače od holek z “A Cup of Style” jsou sice boží, ale mě ten strojový způsob spíš ubíjí.

#7 Bulvár byl, je a bude. I když mívají v potravinách vedle štosu Blesků i Mladé fronty nebo Region, mizívá pravidelně spíš ten Blesk (pokud není úterý a v Regionu nevytiskli aktuální výsledky z posledních zápasů úplně všech fotbalových lig, které se Hodonínska týkají, a štamgasti se zrovna nedívají, jak to právě fotbalisté z naší obce zvládli nebo nezvládli) . Oblastní fotbal je jediný důvod, proč v úterý mizí houfně regionální sport; jinak je klasická snídaně zedníka kofola, cigarety a čerstvý Blesk.  Na internetu to znamená veliká obliba youtube kanálů, které rozebírají, co kdo dělá nebo nedělá nebo kdo se “opovážil” dostat něco zadarmo.

Jako blogerka jsem spokojenější spíš mimo než uvnitř; fanoušci bulváru jsou v samotném kritizování, nadávání a urážení tak zběhlí, že vás nejdřív stáhnou na svoji úroveň, a následně vás ušlapou, protože jako člověk, který pravidelně něco tvoří a budí tak spíš kreativitu než vztek nemáte tykadla zapšklosti tak rozvinutá jako fanoušci rýpání, a nemáte tak sebemenší šanci rozjeté anti-kampani nějak solidně čelit. Mě reakční materiál spolehlivě blokuje moji schopnost psát rozumné články. Vysvětlení pro to nemám, ale beru to jako fakt a podle toho jsem se od začátku roku zařídila. Že to znamená odbourat 2/3 internetu? Bohužel …

#6 Nezapomeň na to, že na žurnalistiku nemáš žaludek. Existují lidé, kteří vám budou připomínat vlastní názory na vaši osobu, i když to spíš znamená, že váš život berou ze svojí vlastní perspektivy. Pokud vás život vede jinam, není důvod bazírovat na vysoké škole; žurnalistické obory sice dlouhodobě disponují méně jak dvacetiprocentní úspěšností, ale i tak to neznamená, že na síti nenajdete vypsanou “povinnou četbu” pro jednotlivé obory. Chce to jenom šťourat, nevzdávat se a hledat “ty správné” vzdělávací materiály. Bez ohledu na to, že vás někdo vidí někde úplně jinde.

#5 Hodně Čechů se nejraději ptá, proč jim někdo neposkytne to či ono, protože to má ten druhý a oni přece nemusejí nic; někdo druhý je povinný jim to zprostředkovat. Jak jsou chladné vztahy mezi lidmi a jak je laxní přístup k některým věcem, tak se i špatně hledá schopná a nepředražená pomoc v oblasti tvorby blogu. Pokud chce někdo vlastní web, znamená to další vzdělávání v potřebných oblastech, protože se krásně může stát, že nenajde rozumnou pomoc, která by mu nakódovala co potřebuje, nebo vytvořila na míru všechno přesně podle představ; zvlášť když ty představy znamenají výrobu čehokoliv přímo tazateli na klíč.

Bloger, který si myslí, že mu podpora musí postavit celý web, že mu na Blog.cz musejí předělat všechno podle požadavků nebo že má svaté právo na to či ono protože prostě proto, má život dalekonásobně těžší než ten, který hledá možnosti, které zvládne a následně je přetaví v něco, co se jeho vizi už blíží.

#4 Všimla jsem si, že každá oblast ohledně psaní na internet má svoje vlastní stereotypy. Když jsem studovala články o online marketingu, zdálo se mi už třetí den, že jsem ten který článek už četla, přestože jsem na daném webu ještě nebyla a autor textu zaručeně nekopíroval. Když se delší dobu dívám na kosmetické blogy, nemůžu se zbavit dojmu, že je to jedno a to samé pořád dokola a když jsem se teď před nedávnem přidala do Facebookových skupin, sloužících k propagaci blogů, všímám si zase dalších šablon, které se opakují a jednotlivé příspěvky tak poměrně dost splývají v jeden, i když je tvoří odlišní autoři.

Nenechat se semlet reklamou, neuvěřit tomu, že je nejlepší paušálně pro jistotu používat přípravky pro suchou pleť, nebo se nenechat stáhnout dvacetiletou blogerkou, která propaguje řadu kosmetiky určenou pro padesátileté dámy a vůbec jí to nepřipadá divné. Komerční blogovací trh může člověka velice snadno stáhnout, až si pak připadáte jako robot, který jenom doplňuje kolonky, ale vlastní radost z tvorby už není nikde – protože všechno, co děláte je povinnost a jakýsi požadavek vašeho vlastního odvětví. Bloger musí vědět, kde má vlastní hlavu, a kde už začíná reklama, která se mu pomalu probourává přímo do mozku.

#3 Člověk se velice snadno nechá nalákat k investici do naprostých kravin. I když to znamená, že přes ty drobnosti nevidí to, co by ocenil spíš. Jako si budoucí kosmetická blogerka nakupuje tuny kosmetiky za svoje vlastní peníze, přehlížejíc tak, že “top” blogerky mají 95% všech věcí přímo od značek, a už neřeší fakt, že jede na Blogeru (Blogspot.com) , který si případně přemapuje vlastní adresou (ale jádro samotné zůstává Googlu) .  Když píšete a vidíte se psát vesměs to podobné i v budoucnu, přišel čas zajistit, aby bylo na vás, jestli ten web na síti bude nebo ne, a nespoléhat se na to, že poskytovatele blogovacího prostoru zdarma nepřestane bavit házet takové služby oknem lidem, kteří si stále víc pořizují AdBlock 🙂 .

/*poznámka pod čarou: Youtube je taky “cizí” platforma, nabízená zdarma. Legrace nastane, až to majitele v době AdBlockové přestane bavit 🙂  */

#2 Zůstat nad věcí, i když na vás přímo útočí v komentářích chce velkou sílu. Já jsem měla trochu výhodu v tom, že jsem se učila blogovat přímo v uragánu. Ani tehdy jsem nezažila nějakou “výživnější” štvavou kampaň zacílenou přímo proti mně; pořád je to ale virtuální záležitost, která se cíle vůbec nemusí dotknout (vypne internet a vymalováno) . Moje zkušenost je taková, že každý flamewar jednou vyhasne, pokud jej nebudu přiživovat. Určitě to ale chce stát na svých vlastních nohách a mít vyřešené sebevědomí (jsem dobře tak jak jsem) a sebejistotu (jsem dobře tam, kde jsem) .

#1 Tvrdit, že je gramatika podružná a považovat se přitom za blogera je celkem trapas. Pokud někoho živí jazyk, měl by se starat o to, aby ten jazyk nějak vypadal. Znamená to řešit i větnou stavbu a náležitosti, které normální člověk zapomene hned jak opustí základku, protože na střední jede spíš literaturu než grafické rozbory složitějších souvětí. Být blogerem a psát česky v dnešní době chce víc odvahy než jen sdílet názor stáda, že “tip” a “typ” řeší jenom blbci, protože se “normální člověk”  stará o celkový kontext a ne o kraviny.

+ bonus: Vést svůj vlastní blog znamená vyřešit svůj vztah k fotoaparátu a k autorským právům. Že někdo něco fotí automaticky neznamená, že je z něho fotograf. Pokud blogerovi focení spíš překáží a ty snímky celkově stojí za prd, není ostuda poohlédnout se po fotkách s licencí CC0 nebo nějakém podobném zdroji. Lepší než web bez fotek, a lepší než web s hromadou špatných fotek 🙂 .

Categories: Z deníčku blogerky

27/03/2017: Jedno čtvrtletí za mnou » « Potíže s úklidem

5 Comments

  1. Súhlasím s tebou takmer vo všetkých bodoch 🙂 nejak tú sledovanosť neriešim, keby sa tym živím tak by som, ale takto to robím len preto, že ma to baví a možno na blog niekto narazí. Neviem či celkom nevýhoda, ale povedala by som ešte že blog je celkom zlodej času, hoci to robím rada, zrazu si uvedomím že je hlboká noc a ja sa hrám s blogom :). Super článok, všetko má aj svoju odvrátenú stranu a raz za čas treba ukázať aj tú 🙂

    • Andrea V.

      28.3.2017 — 14:28

      Děkuju 🙂 S tím časem souhlasím – jak začnu něco rozhrabávat nebo tvořit, dvě hodiny nejsou žádná míra 🙂

  2. Já jsem si na sebe ušil bič tím, že už víc než 8 let píšu každou neděli (jen s výjimečnými dovolenkovými výpadky) glosy k tomu, co se během týdne odehrálo v politice a ve společnosti, a protože nechci psát zdaleka jen to, musím ostatní texty a fotky nějak mezi neděle vecpat :-).

    Ne, dobré blogy se samy od sebe opravdu neprosadí, autor se musí hodně snažit a být sám aktivní, číst, hledat, zajímat se o ostatní. A zvládnout výborně jazyk, kterým člověk veřejně píše, považuji za samozřejmost; ti, co tvrdí, že skvělý obsah jejich článků je podstatný, kdežto jejich mizerná gramatika je podružná, spíš jen nejsou schopni připustit, že obsah je ve skutečnosti většinou stejně mizerný jako použitý jazyk, protože jedno od druhého se nedá jednoduše oddělit.

    Osobně nejsem příznivcem využívání cizích fotek, ale to je možná jen tím, že sám fotím a jinou než vlastní fotku bych na svůj blog pověsil jen ve zcela výjimečných případech. Uznávám, nejsem v tom objektivní, ale dávám přednost tomu, že se bloger snaží tvořit sám a na svých vlastních chybách se přirozeně učí být lepší. Když na tuhle část tvorby rezignuje, pak je to samozřejmě jiná věc, ale mně vůbec nevadí ani články bez fotek, pokud mají co říct :-).

    • Andrea V.

      28.3.2017 — 14:30

      Ty fotky …. já sama se taky cítím líp, když použiju svoje. Párkrát jsem začala hledat z volně dostupných fotobank, ale po článku nebo dvou jsem začala fotit zas.

      Nemám ráda, když někdo nepovažuje češtinu za důležitou, když zároveň dělá blog. Všímám si ale, že je to v poslední době poměrně dost moderní …

      • Neschopnost se často maskuje tím, že něco “nepovažujeme za důležité”, ono to hned líp vypadá, než když musím připustit, že to prostě neumím :-).

Napsat komentář

Your email address will not be published.

*

Copyright © 2017 Vysvobozená.cz

Theme by Anders NorenUp ↑

%d blogerům se to líbí: