Mezi nebem a zemí

Srdcem a hlavou

Bude to rok až dva zpátky, co se ke mně dostal materiál pojednávající o nalezení pevné půdy pod nohama. Od té doby pozoruju víc a víc důvodů, proč hledat kotvu v sobě, a proč důvěřovat hlavně sobě samotné.

Mezi nebem a zemí

Přítomnost není cíl, ale začátek

Když už člověka učí žít v přítomnosti, působí to celé dojmem finálního stavu. Jako kdyby se člověk naučit pobývat svojí hlavou v aktuálním okamžiku, a najednou se z nebe snesla záře, ozvaly se fanfáry a člověk odhalil matrix a čtvrtou dimenzi najednou. Když se člověk chce naučit existovat tady a teď, nutně jednoho dne narazí na svoji vlastní hlavu. Na důvody, proč vlastně musí mít neustále puštěnou televizi, i když v ní zrovna nic nejde, proč musí pořád něco dělat, nebo proč musí pořád prolézat ty e-shopy na internetu.

Mezi nebem a zemí

Nervozita a deprese aneb Chytrá díky Facebooku

Na jednu stranu mají být Češi nejvděčnější publikum pro Facebook, na stranu druhou se místy až divím, co a proč tam lidi tak táhne. Ano, já jsem Facebook po třech smazáních napočtvrté zakládala skrz svoje nové stránky, a vím o lidech, kteří mají Facebook kvůli kontaktu s bývalými spolužáky ze všech možných škol, ale upřímně: na průměrné facebookové zdi se střídají hejty na imigranty, motivační citáty na pozadí západu slunce a milionkrát ohrkané vtipy. (Porno jsem na news feedu zablokovala – teď jenom čekám, až mi Facebook napíše, že mě maže pryč, protože mám víc cizích příspěvků zablokovaných než zobrazených).

Mezi nebem a zemí

Dlouhý krátký život

Všechny věci mají daleko  větší sílu, pokud jsou prožité. Můžete číst do nekonečna, ale jedna prožitá zkušenost vydá za velký kopec těch přečtených. Je hezké, že v literatuře píší něco o odpouštění. Člověk se i snaží, ale stejně doopravdy nepochopí, co se tím vším myslelo, dokud si něco takového neprožije sám. Člověk tak nějak chápe, že staré křivdy na denním pořádku lidskou bytost jenom ubíjejí. Jak moc práce ale dá doopravdy neustále opatrovat staré nesrovnalosti jsem pochopila až nedávno.