Víc témat na blogu: Jak je propojit?

Shodneme se na tom, že nejlíp se nám bloguje s konkrétním návodem, s konkrétní vizí. Zvlášť když se na něco zeptáme, požadujeme konkrétní odpověď, a na náš vlastní požadavek na kritiku dostaneme zpětnou vazbu na obsah a články, a ne na název webu nebo profilovou fotku. Víc témat na blogu způsobuje bolehlav nejednomu blogerovi, a zdá se, že ostatní nejčastěji radí osekat téma, nebo založit víc webů.

Pokračovat ve čtení “Víc témat na blogu: Jak je propojit?”

Jak na blog: Osekat zaměření článků?

Potřeby vybrat zaměření článků se často chytají blogeři, kteří nic takového příliš nepotřebují. Buď ví, o čem budou psát, nebo blogují pro radost a podobné články berou osobně. Narážíme tady na dva problémy: na nepochopení samotného blogování, a na domněnku, že jakožto blogeři musejí všechny tyto články poslouchat. Nic není pravdě vzdálenější. 

Pokračovat ve čtení “Jak na blog: Osekat zaměření článků?”

Zadřená inspirace: Proč nejdou psát články?

Článek jde vykuchat i z nepříznivých podmínek. Prázdno v šuplíku s nápady často značí, že je potřeba podívat se na věci z jiného úhlu. Téma můžete vyčerpat jenom tehdy, pokud půjdete stále jedním směrem a nepodíváte se po cestě i jinam – za ploty a za srázy, které blogerovi staví do cesty stejnosměrně uvažující vědomí.

Pokračovat ve čtení “Zadřená inspirace: Proč nejdou psát články?”

Řešte mi článek, ne hrubky!

Kdo se dal na vojnu, ten musí bojovat. A to i v případě, stvořil-li článek o rozsahu 1 000 – 2 000 slov, a teď jej čekají korekce a úpravy směřující ke zveřejnění. Nářky typu: “Napiš si sám tři dlouhé články takového rozsahu, a až pak si buzeruj” vám příliš nepomůžou. Civilní obyvatelstvo může mít plnou pusu řečí o tom, “že přece normální člověk nepotřebuje i a y najednou” . Vy jakožto bloger, jako člověk, který se jazykem prezentuje, jste přímo odpovědní za to, aby vaše články byly bez chyb.

Pokračovat ve čtení “Řešte mi článek, ne hrubky!”

O principech psaní

Ať už poezie, nebo články na blog, inspirace ohledně psacích principů funguje poměrně podobně. Esenciální je u mě nebát se psát. Respektive necenzurovat to, co se mi líhne v hlavě. Právě neochota přestat cenzurovat nápady na povídky je důvodem, proč jsem už delší dobu nenapsala žádný prozaičtější text. Dokud funguje vnitřní senzor na kontrolu, nenapíšu téměř nic. A když už, “něco” tomu chybí.

Pokračovat ve čtení “O principech psaní”

Jak píšu články na blog?

Není to tak dávno, co jsem “ohrnovala nos” nad novou tagovkou ohledně blogování, která zaplavila internet. No – dnes jsem tady s podobnou, kterou vymyslela Veruce, a která má docela solidní šance skončit stejně masově 🙂 . Kdysi jsem viděla soutěž na téma: “Ukaž svůj blog” . Mělo se jednat o vyfocení místa, kde bloger tvoří články. Veruce položila pár otázek, které se týkají samotné tvorby článků.

Pokračovat ve čtení “Jak píšu články na blog?”

Stůj si za tím, co napíšeš

Na jednu stranu jsem ráda, že moje blogové začátky probíhaly ve vichřici mediální války kolem dvou kapel. Nejednalo se přímo o mě, “jenom” jsem blogovala o konkrétní kapele, chtěla to pojmout komplexně, a ten vír, který se kolem mě utvořil mě celkem dost semlel. Zkušenosti, které jsem nasbírala v průběhu toho flamewaru mi daly hodně, a  i když to podle viditelných výsledků nemusí být poznat, mnohdy jsem se cítila zkušenější než komerčně úspěšnější blogerky, které zároveň zčásti hrály s publikem nečistou hru.

Pokračovat ve čtení “Stůj si za tím, co napíšeš”

Deset let blogerkou: Které typy článků nejčastěji cenzuruju?

Na jednu stranu není špatné pořídit webu pár šablonových článků, které autor periodicky opakuje. Oblíbenci za měsíc, Spotřebováno za měsíc, Unboxing, Přečteno za měsíc- když to vezmu kolem a kolem, je to velice chytrý nápad, jak si ze solidně velké části zaskládat publikační plán. Přesto se řadím k autorům, kteří si určité periodické články z preventivních důvodů zakázali.
Pokračovat ve čtení “Deset let blogerkou: Které typy článků nejčastěji cenzuruju?”

Když nejdou psát články

Tři měsíce bez inspirace? Dost šílená doba na to, aby si jeden uvědomil, že je tady něco špatně. Netvrdím tu, že nemívám výpadky; ty moje většinou trvají kolem týdne, a už i to se mi zdá jako celá věčnost. Stává se to, když zabřednu do všednodennosti a nenajdu si čas na čtení a procházení cizích blogů.  V minulosti jsem přestávala číst knížky a pohybovala se jenom tak po síti, a najednou to na mých článcích začalo být poznat. Poté jsem narazila na zajímavou myšlenku: že spisovatel, který nečte cizí knihy nemůže nic napsat. Když si neudělá čas na čtení, nebude mu to ani psát. Netuším, jak moc je zmíněný výrok známý mezi spisovateli, ale na mě to platí na sto procent.
Pokračovat ve čtení “Když nejdou psát články”