Z deníčku blogerky

Víc témat na blogu: Jak je propojit?

Shodneme se na tom, že nejlíp se nám bloguje s konkrétním návodem, s konkrétní vizí. Zvlášť když se na něco zeptáme, požadujeme konkrétní odpověď, a na náš vlastní požadavek na kritiku dostaneme zpětnou vazbu na obsah a články, a ne na název webu nebo profilovou fotku. Víc témat na blogu způsobuje bolehlav nejednomu blogerovi, a zdá se, že ostatní nejčastěji radí osekat téma, nebo založit víc webů.

Z deníčku blogerky

Jak na blog: Osekat zaměření článků?

Potřeby vybrat zaměření článků se často chytají blogeři, kteří nic takového příliš nepotřebují. Buď ví, o čem budou psát, nebo blogují pro radost a podobné články berou osobně. Narážíme tady na dva problémy: na nepochopení samotného blogování, a na domněnku, že jakožto blogeři musejí všechny tyto články poslouchat. Nic není pravdě vzdálenější. 

Inspirace

Zadřená inspirace: Proč nejdou psát články?

Článek jde vykuchat i z nepříznivých podmínek. Prázdno v šuplíku s nápady často značí, že je potřeba podívat se na věci z jiného úhlu. Téma můžete vyčerpat jenom tehdy, pokud půjdete stále jedním směrem a nepodíváte se po cestě i jinam – za ploty a za srázy, které blogerovi staví do cesty stejnosměrně uvažující vědomí.

Z deníčku blogerky

Řešte mi článek, ne hrubky!

Kdo se dal na vojnu, ten musí bojovat. A to i v případě, stvořil-li článek o rozsahu 1 000 – 2 000 slov, a teď jej čekají korekce a úpravy směřující ke zveřejnění. Nářky typu: “Napiš si sám tři dlouhé články takového rozsahu, a až pak si buzeruj” vám příliš nepomůžou. Civilní obyvatelstvo může mít plnou pusu řečí o tom, “že přece normální člověk nepotřebuje i a y najednou” . Vy jakožto bloger, jako člověk, který se jazykem prezentuje, jste přímo odpovědní za to, aby vaše články byly bez chyb.

Z deníčku blogerky

O principech psaní

Ať už poezie, nebo články na blog, inspirace ohledně psacích principů funguje poměrně podobně. Esenciální je u mě nebát se psát. Respektive necenzurovat to, co se mi líhne v hlavě. Právě neochota přestat cenzurovat nápady na povídky je důvodem, proč jsem už delší dobu nenapsala žádný prozaičtější text. Dokud funguje vnitřní senzor na kontrolu, nenapíšu téměř nic. A když už, “něco” tomu chybí.