Stůj si za tím, co napíšeš

Na jednu stranu jsem ráda, že moje blogové začátky probíhaly ve vichřici mediální války kolem dvou kapel. Nejednalo se přímo o mě, “jenom” jsem blogovala o konkrétní kapele, chtěla to pojmout komplexně, a ten vír, který se kolem mě utvořil mě celkem dost semlel. Zkušenosti, které jsem nasbírala v průběhu toho flamewaru mi daly hodně, a  i když to podle viditelných výsledků nemusí být poznat, mnohdy jsem se cítila zkušenější než komerčně úspěšnější blogerky, které zároveň zčásti hrály s publikem nečistou hru.

Navzdory tomu, že menší zájem o poloprázdný web nemusí vypadat jako ideální stav, paradoxně teprve po překlenutí určité kritické hranice může člověk říct, jestli o tu “slávu” vůbec stojí. V době, kdy bylo kolem mého projektu živo, jsem cítila hlavně stres a únavu. Místo využití situace jsem “v nejlepším” projekt ukončila, a jako důvod uvedla únavu, vyhoření a nechuť z těch věčných tahanic. Nemůžu tedy říct, jestli jsem zrovna já ten správný člověk, který by si lebedil ve čtyřech stech tisících aktivních odběratelů. Zvlášť, když jsem v okamžiku prvního ostřejšího testu zvolila ústup.

Navzdory všemu řečenému si stále myslím, že by bloger měl hlídat, co pustí na web a na sociální sítě, a v okamžiku, kdy napíše stanovisko si za řečeným trvat. Bloger musí počítat s tím, že má každý člověk jiný názor, a není moudré blogovat s tím, že nás bude každý jenom plácat po zádech, obdivovat naši odhodlanost, a podporovat všechna naše stanoviska. Na jednu stranu může “blogery na vzestupu” ovlivňovat praxe mazání komentářů, pozorovatelná u prvoligových blogerů. Ty tuny pochvalných komentářů, pracně vytříděných z toho množství nesouhlasných a kritických, mohou působit dojmem, že nikdo nikdy blogerovi nenapíše, že je blb. Blogeři, kteří se vyděsí reálné konfrontace s “živými trolly” se nechali nachytat na švestkách “zautomatizovaným programem na mazání neodpovídajících komentářů” , který komerčně úspěšné blogerky dovedly k dokonalosti, a který může zkreslovat skutečnou povahu práce blogerky.

Pokud lze definovat důležité komponenty práce blogera, jsou to pravidelnost  a jistota. Pravidelnost v publikaci a jistota v tom, co se ven dostane. Smazaný příspěvek už nevyretušuje dopad, který dané prohlášení bude mít. Zvlášť pokud se tvrzení stane virálnějším. Smazáním se o tom nepřestane mluvit; k původnímu příspěvku se připojí dovětek: “A navíc to za pár hodin smazala” , což ke smazanému výroku přidá extra díl viny navíc. Viny, kterou bloger necítí, ale stejně si ji nešikovným postupem ke svému jménu přidá.

Dokud člověk zůstane “v klidu” na svém vlastním písečku,  kam mu nic masovějšího nezavítá, je celá práce blogera trochu jiná než v okamžiku, kdy si k němu najdou cestu přibližně čtyři tuny cizích lidí. V komornějším podání se lidé, kteří si vzájemně čtou blogy vesměs znají; v okamžiku, kdy se jednomu do jeho “komfortní zóny” začnou montovat lidé, kteří tu kamarádskou empatii postrádají, můžeme čekat daleko ostřejší prostředí, než jsme byli dosud zvyklí.

V okamžiku, kdy se blogerovi začínají “lámat ledy” , a reakce na jím sdílený obsah se začnou hromadit, hrotit a virálnět, je ideální nechat si den odstup. Uklidnit se, nechat prvotní nával “CoTeďSakraSTím” vyšumět a reakci si rozmyslet s chladnou hlavou. Blogovat pro pár pravidelných návštěvníků je trochu jiné, než když se vaší prací začne zaobírat “trochu” víc lidí. Najednou jsou výtky a “To je jenom konstruktivní kritika” víc na hraně útočnosti, protože “cizí” člověk nevidí jediný důvod, proč by měl v komunikaci s vámi cokoliv zaobalovat. Chladná hlava a nadhled je nejlepší odpovědí, protože v okamžiku, kdy ledy puknou a váš blog se stane masověji navštěvovaným pravidelně, se může stát, že se začnete s virálněji působícím dopadem vašich příspěvků setkávat častěji.

7 thoughts on “Stůj si za tím, co napíšeš

  1. Čím větší auditorium, tím větší šance, že někdo zapíská nebo zlostně zabučí :-). Někdy je to projev opravdové nespokojenosti, jindy jen exhibice; když chce bloger nabírat další čtenáře, nevyhne se tomu. Výhoda je, že se nespokojenci nevracejí tak často jako ti spokojení. Ale člověk musí umět rozlišit, jaký komentář si má pustit k tělu a nad kterým má jen mávnout rukou.

  2. Já se zatím s žádným vyloženě negativním komentářem na svém blogu ještě nesetkala. Občas někdo trochu kritizoval moje časté přesuny, než jsem přešla na svou doménu, ale tomu se moc nedivím – udělala jsem v tom hrozný chaos 😀 ani nevím, jak bych reagovala na nějakou fakt ostrou kritiku, ale pokud by to nebyl jen hejt beze smyslu, komentář bych tam nechala. Každý má právo na názor, ať je jakýkoliv, pokud je napsán slušně.

    LENN

  3. Mám to vnímat jako otevřený dopis? 🙂
    Rozumím všemu, co píšeš.
    Vím, že co bylo rozšířeno, rozšířeno bylo a už se toho nezbavím. Ale… Těžko vysvětlit takto do komentáře… Každopádně věřím, že všichni ti lidi, co se hrabali ve starých statusech a v článcích už mají na práci něco jiného – tedy že si našli jinou oběť na hejty.

    • Káji, mívám články přednastavené přibližně týden – tentokrát to prostě “jenom” vyšlo 🙂 . Nesedí mi to, protože pak zveřejňuju “prošlé” myšlenky, ale zas vím, jak to vypadá, když “lepím” články nahonem.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *