Sleduj co to udělá

Zkoušet se chvíli sledovat může být docela zajímavé. Člověk dokáže z fleku vyjmenovat, že přehnané uklízení, tuny zmrzliny nebo neustálá kontrola všech a všeho může být nějaká skrytá vnitřní obsese. Zkuste se ale zeptat jich. Ne, já nic nemám, já jsem úplně normální. V tuto chvíli pomineme moderní psychiatry, kteří zvládají předepsat deset různých prášků úplně zdravým lidem. Co takhle naše soukromé rituály?

Zapnu počítač a ze všeho nejdřív se jdu prohrabovat kosmetickými blogy, sleduju, kde vyšlo jaké video a projedu všech dvanáct dostupných odstínů rtěnky NARS Audacious. A píšu “wishlist” . Co na tom, že mám doma rtěnek tolik, že už to z psychiatrických důvodů nechci raději počítat? Daleko větší legrace nastane v okamžiku, kdy ze svého života nákupy odstraním. Může to začít po malých kapkách. Začnu pozorovat sebe a svoje chování, zaměřím se spíš na přítomnost než na scénáře v hlavě a opadne taková ta kritická hodnota energie, která je potřebná ke shánění osmé rtěnky se stejným odstínem, jenom od jiné značky. Najednou si člověk uvědomí tu volnost kolem sebe. A začne si uvědomovat, že na počítači všechno zvládne do slabé hodiny (podle toho, kolik chystá článků a jestli náhodou nesyslí z hlubin rodinného archivu všechny svoje fotky), a má tedy dost solidní potenciál na psaní nějaké té prózy a na tu francouzštinu, na kterou se práší.

Začít znovu psát? Ze všeho nejdřív si uvědomím, že se toho vlastně bojím. Že dost řeším, že to třeba nebude schopné publikace, a že pořádně nevím, o čem chci psát. Tak se stalo, že jsem se zaskládala asi tunou záznamních knih ve tvrdých deskách, které se na to rozhodly jít od lesa. Buď ji kompletně zaskládáme, nebo začne zase psát. A jestli psát nezačne, musí jí to dojít, až bude přemýšlet, co s tolika hezkými sešity bude do pytle dělat.

Už jsem pár měsíců zpátky zažila stav, kdy mi “breberky” podsunuly absolutně iracionální strach. Jedná se o “chybu v Matrixu” ; Systém by vás rád natáhl zpátky do původní pozice, tak hledá ve vaší databance kalamitních scénářů a hledá něco, co může použít. Nicméně se přehmátne a vytáhne něco, co vám bude připadat až směšné. Když jsem rozklíčovala tento svůj strach psát, musela jsem se usmát. Devět let píšu blog a teď se najednou bojím psát? Jak jsem už zmínila – když začnete, budou se po nějaké době dít docela zajímavé věci.

Rozhodně se vyplatí zkoumat, co stojí za jakým vaším rituálem a co to má pro vás vlastně za význam. Něco vám pomáhá vstávat, něco vás zase probere, ale něco jenom udržuje váš život  v příkopu a šroubuje do vás naprosto nesmyslný strach z věcí, které máte dávno zvládnuté, jenom jste je odložili. Přestat nakupovat hromady šminek a sledovat, co to udělá taky není špatný nápad …

« »

© 2017 Vysvobozená.cz. Theme by Anders Norén.

%d blogerům se to líbí: