Zvracet už nepotřebuju

19.12.2017 Dopisy pro Rhiannon Komentáře (0) 314

Ahoj Rhiannon,

letos to nevypadá, že bych některý ze svých cílů “skrečovala” . I když se to podobá nákupu mého makroobjektivu od Tamronu (tak nějak s odřenýma ušima a všelijak) , nakonec jsem dokutala i web. Jeden by si řekl, že za takových podmínek to nemůže platit. Tyto těžce vydobyté cíle mi ale dávají daleko víc vnitřní síly, než bych si sama bývala řekla.

První krok byl zbavit se dojmu, že je za plotem tráva zelenější. A druhý krok byl uvědomit si, že si můžu zvolenou šablonu krapet upravit. Tak se stalo, že jsem si zmenšila šířku záhlaví, a překopala všechny fonty šablony, protože česky samozřejmě neuměl ani jeden.

Neděli jsem strávila na adventních trzích v Uherském Hradišti. Tam jsem paradoxně neutratila skoro nic; využila jsem stavu, kdy měla kupa obchodů otevřeno před Vánoci i v neděli, a daleko víc věcí jsem si pořídila různě po Hradišti, když jsem si tak chodila kolem výloh.

Tvrdím o sobě, že jsem spíš sysel než člověk, který  by šperky cíleně nosil. Moje maximum bývalo vzít si ráno brýle. Místo křížků, koleček a andílků jsem si z citrínu koupila obyčejný šutřík na krk, a sedí mi to víc než cokoliv dalšího.  Tak uvidím, co se bude dít dál.

Když jsem naposledy psala o šablonách (konkrétně na svém Facebooku) , uvedla jsem, že v první řadě potřebuju najít takovou grafickou podobu webu, kterou budu ochotná nechat jak je a nehrabat v ní. Zajímavé je, že jsem se tehdy v červenci 2017 dostala ke stejné šabloně, jako teď – Hemingway Rewritten od Anderse Noréna. Jestli mi už i shora radí tak, že mi mlátí do hlavy hodně velkým kladivem …

Za poslední rok, co řeším svou přítomnost a sama sebe mám pocit, jako kdyby se nezměnilo nic, a zároveň se změnilo všechno.  Neumím to vysvětlit, to si musí člověk prožít, jakkoliv klišoidně to zní. Co jsem se začala zabývat svými vlastními sny, mění se v mojí hlavě čím dál tím víc věcí.  Když jsem leden 2017 začínala zvracením na záchodě z chřipky, “vyzvracela” jsem se do zajímavě klidného a jistého psychického stavu.

Tehdy jsem se toho lekla;  byla jsem zvyklá na ty svoje veletoče, tak jsem si poměrně rychle “vypěstovala” všechny svoje zlozvyky zpátky. Dnes, po jedenácti měsících,  už nepotřebuju berličku v podobě nemoci, která je založená na vyzvrácení všeho v těle ven. Je to pomalejší a zdlouhavější, ale je to naprosto řízený proces. Jednoduše nejsem typ, který by docenil schopnosti zkratek.

Andrea V.

“Tohle si už nechám” verze červenec 2017

Odebírejte blog emailem

Další článek dorazí přímo do vaší e-mailové schránky

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *