Psát vs. Fotit vs. Nechat se odrovnat

Kdo nic nedělá, ten nic nepokazí. Moje zatím poslední “nic nepokazí” patří pokusu o přefocení obrazu, olejomalby. Kdybych to předem  vzdala, nevěděla bych, že se olej leskne a že fotit obraz když je venku jasné slunce není chytrý nápad. A že fakt, že fotografové “normálně” berou za jednu reprodukci 500 Kč – 10 000 Kč není jen tak pro srandu.

Připadám si jako v roce 2008, když jsem začínala s focením. Naprosto obyčejný průměrný mobil, na fotkách hromada bordelu kolem a naprosto nedostačující technika; šum, neostrost a citlivost v háji udělaly svoje. Tenkrát mě velice zlobilo, když ostatní “lepší” fotografové zveřejňovali rozplizlé neostré fotky a dostávali za ně pět hvězdiček z pěti, a když už se něco objevilo u mojí varianty, znělo to většinou na téma: “To je ale hrůza” . Jen tak mimochodem – fotit “umělecky rozmazané” snímky plné fleků a šmouh neumím do dneška 🙂 .

Aspoň už ale nejsem ve stavu, kdy jsem považovala podobné věci za samozřejmé. Že když fotí dobře cizí, já to automaticky umím taky, protože mám na té fotce prakticky to samé. Byly doby, kdy jsem to brala naprosto obráceně: proč já nejsem slavná, když ti “prvoligoví” nefotí nic, co by vypadalo výjimečně? V současné době si myslím, že “správná odpověď” vypadá nějak tak, že není důvod hledat ve focení složitosti. Pokud nefotíte obrazy za účelem katalogu 🙂 .

Jsem ochotná jít s kůži na trh a vystavovat svoje psané texty (pravda – jak které 🙂  ). Pořád ale necítím důvod být veřejně činná s foťákem. Pokud se domluvíme s někým na neoficiální bázi, není taková katastrofa když zjistím, že s něčím nemám zkušenosti, a že ten hlas, který mi na začátku říkal, že s reprodukcemi to nebude tak snadné, měl nakonec pravdu. Zvlášť když se jedná o práci pro malíře, který v těch barvách vidí to, co já ani omylem 🙂 .

Pořád existují blogeři, co za foťákem ani nepáchnou, pokud nepočítáme kompakty (dnes už spíš mobily) za účelem momentek a soukromého alba. Ale že by si blogy zdobili vlastními snímky? Čím dál víc jich používá fotobanky. Jak mi jdou léta, ubývá “všeumělů” a samotní kolegové třídí nepotřebná odvětví z webů pryč, protože sami vidí, že to jejich práci spíš shazuje. Sama se teď věnuju spíš rozhrabávání focení než studiu češtiny a žurnalistiky. Většinou je to poznat na větné stavbě a na členění vět; zhusta mi zdrhají čárky, a to jsem bývala člověk, kterému šla čeština tak nějak sama od sebe 🙂 .

Je paradoxní, že se teď věnuju víc studiu toho, co je vlastně můj sekundární “výstup” . Věc, která by mě zajímat měla (čeština, větná stavba, gramatika) číhá na vedlejší koleji a setrvává poměrně dlouho na stejné úrovni. Pravda, nikdo to moc neřeší: dokonce jsem na webu “Podporujeme české autory” v rozhovoru s Richardem Skolkem  četla, že když Richard hledá pro svoje workshopy příklad textu s největším množstvím chyb, zajde na Novinky.cz – aktuální profesionální scéna jazyk nijak extra neřeší, tak žije hromada blogerů v domnění, že existují daleko důležitější věci než umět česky.

Asi jsem se definitivně přestala považovat za fotografku, a dál funguju čistě jako člověk, který si umí vyfotit snímky pro účely svého webu. Obrázky nabízené na internetu používá kde kdo, a jestli něco nemám ráda, je to stav, kdy mám na svých webovkách obsah stejný jako má tuna dalších cizích blogů 🙂 .

Články, na něž odkazuji:

http://podporujemeceskeautory.blogspot.cz/2017/03/rozhovor-s-autorem-richardem-skolkem.html – Rozhovor s Richardem Skolkem

« »

© 2017 Vysvobozená.cz. Theme by Anders Norén.

%d blogerům se to líbí: