Vysvobozená.cz

Příšerka je mrtvá

Psal se duben 2010, a já jsem si na osm splátek pořídila Panasonic Lumix ZX1 . Tehdy za 6 400; fotila jsem do té doby mobilem, a Lumix, alias v pozdějších zápisech “Červená příšerka” , byl můj první pořádný foťák. Nešla jsem naslepo; věděla jsem, že Lumixy dobře fotí, a vlastní kompakt byla přirozená cesta.

Celkem rychle jsem focení propadla. Zhruba do roka jsem se začala rozhlížet po něčem s větším snímačem. Nejdřív jsem procházela kompakty s větším snímačem a lepší výbavou (“superkompakt” , “EVIL” , jak tomu kdo říká) . Rozhodla jsem se ale nejdřív našetřit, a v průběhu půl roku, kdy jsem dávala dohromady peníze se jedno sešlo s druhým, a já začala pokukovat spíš po zrcadlovce.

Lumix byl od té doby spíš cestovním foťáčkem, protože se mi vešel do jakékoliv tašky. Asi za čtyři roky ale začal váznout motorek zoomu, tak jsem jej odložila do regálu a nechala ho tam. Letos jsem jej vyhrábla z poličky a popadl mě sentiment. Naštěstí má po té době v poličce dokonale vybitou baterku, tak jsem neměla jak pokoušet svoje nervy se zlobícím motorkem. Jeden den jsem si hrála s představou, že si jej nechám opravit. Ale … Lenovo A536 mi fotí srovnatelně s kompaktem, a Lumixu odešel motorek spřažený se zoomem a s ostřením, a tím pádem by bylo levnější kupovat celý foťák, než opravovat Příšerku.

Dnešním dnem je tedy Lumix oficiálně v křemíkovém nebi. Můj první foťák, který jsem si koupila ze svých výplat. Můj první foťák, který byl se mnou celé moje blogovací začátky. A také cíl mého vzteku, když jsem se inteligentně zaregistrovala na tehdy aktivních fotografických fórech, a zjišťovala, že tam člověku pomůžou akorát tak do hrobu. Že jestli se chci naučit fotit, musím sama; konstruktivní kritika byla těžce nedostatkové zboží už tehdy 🙂 .

Já jsem věděla, že bude daleko rychlejší naskenovat tu vyvolanou papírovou fotku, než hledat digitální předlohu 🙂 🙂

Jak to tak po sobě čtu, šlo to se mnou celkem rychle. I když ráda tvrdím, že nejsem fotograf, stejně se pořád hrabu v tom foťáku v mobilu a zjišťuju, co to umí a neumí. Abych nakonec zjistila, že mi to stejně nejlíp jde s Nikoušem a pečlivě zvolenými objektivy. Ano, cizí mohou říkat, že je nejlepší vybrat záklaďák typu 18-55 nebo 24-70 s perfektní světelností, ale co chcete dělat s člověkem, který měl už tři roky zpátky takovou neodbytnou obavu, že bude nakonec běhat po světě s nůší pevných skel na zádech? 🙂 .

Světlo a kompozice jsou stejné pro mobil, kompakt i zrcadlovku. Pak jsou ale parametry, které jsou pro každou  vyjmenovanou kategorii jiné, a tam potom záleží hlavně na tom, aby zvolená technika neházela člověku pod nohy klacky. (Nefunkční) Lumix zůstane natrvalo součást mojí sbírky, ale mít vybírat foťák znovu v současné době, byla by mi podobná kategorie produktů dost těsná …

Categories: Fotodeník

Jak má vonět ženská » « Jak se straší kamarádky

6 Comments

  1. Tahle kategorie je jako žebřík, kterým se dá vylézt nahoru, aby měl člověk rozhled, ale když se chce rozhlédnout opravdu pořádně a všemi směry, na to je příliš krátký. Ale vypadá to, že má zajištěnou zaslouženou úctu pamětníků a čestné místo na poličce “v nebi” :-).

    • To má 🙂 . Světelnost a rychlost, jinak na zbytek se dá zvyknout. Jen by ta zrcadlovka mohla být víc kapesní – ale i to jsem obešla: pořídila jsem si batoh 🙂

  2. Taky jsem nedávno zjistila, že můj první foťák už nechce spolupracovat. Už je to jen muzejní kousek. 🙁 Byl to Samsung a koupila jsem ho v roce 2009 za nějaké dva tisíce. Byly to skoro všechy úspory.
    Ale co, když se mi nechce tahat velký foťák, dá se použít mobil. Možná udělá i kvalitnější fotky, než starý Samsung.

    • To s tim mobilem je pravda – jestli ne lepsi, udela je aspon srovnatelne 🙂 . Taky s sebou nosim spis mobil, nez resit mensi fotak. Zbytek odfotim zrcadlovkou, tak co resit 🙂

  3. Já měla za svou historii mnoho fotoaparátů. Začínala jsem na analogové zrcadlovce od Olympusu. Později jsem měla kompakt po bráchovi, který zvládal maximálně karty o velikosti pár Mb. Můj první osobní kompakt byl malý Samsung, který jsem si kupovala na cestu do Švédska. Pak následoval ultrazoom od BenQ.
    Dnes mám už 4. rok zrcadlovku Nikon 5100. Teď už je to starší typ, ale pořád mi stačí, přeci jen, tělo není to nejdůležitější. Učila jsem se nejdříve se seťákem 18-55, ale po asi dvou letech jsem přešla na pevné sklo – 35 mm. A teď už dva roky fotím jen s ním a zoom mi vůbec nechybí. Díky dobré světelnosti si z každé fotky můžu udělat výřez o dostatečné velikosti a kvalita fotek je fantastická. Plánuji ještě koupi nějakého zoomu ve stylu 18-105, ale ještě jsem se neodhodlala, jelikož mi na většinu focení to pevné sklo stačí.
    Pevné sklo vyžaduje trochu jiný přístup k focení, ale stojí to za to 🙂

    Ale sama o sobě tvrdím, že nejsem fotograf. Focení mě baví, ale je to jen koníček, nehraju si na profíka.

    • Já to mám podobně – pořídila jsem si pevné sklo 35 mm a nejraději fotím s ním, i když zrovna s tím zoomem jsem se rozhodla trochu pokročit a pořídit si teleobjektiv, protože mi začíná chybět.

      Co se týká fotek, přestala jsem používat náhledové obrázky k článkům, abych se neudržovala pod tlakem, že musím fotit nebo shánět, protože mi to v poslední době začalo dost vadit 🙂 .

Napsat komentář

Your email address will not be published.

*

Copyright © 2017 Vysvobozená.cz

Theme by Anders NorenUp ↑

%d blogerům se to líbí: