Jemnohmotně

Konspirace 2.0

Jak už zaznělo na síti, platí to obecně: nejenom v médiích, ale celkově na internetu schází kritické myšlení a rozmáhají se emoce. Třeba právě proto bylo potřeba vydat Keltnerovy knížky, které se zabývají právě prací s emocemi. Už jsem tady psala o konspiračních teoriích. Hrubý nástin, co si o tom všem myslím. Tady je potíž jedna: v kupě lží je ukrytý kus pravdy. Pokud člověk “nezabere” na prohlášení určené pro oficiální zdroje, je zapotřebí nahodit místo “bojlísu” “turkyň” , aneb když mezi fámy nahodíte nějakou tu pravdu, můžete přes “konspirační teorie” pokračovat v dohledu nad lidmi.

Jemnohmotně

O znameních

Největší strach esoterických “učedníků” je ten, že přehlédnou znamení a na nějaké důležité křižovatce odbočí špatně. Že prováhají nějakou důležitou věc, která přímo souvisí s tím, co jim dělá největší radost, a budou nadosmrti vzpomínat, že to měli před očima a že to tehdy měli udělat jinak. Lidský život není takový ras, jak se nám pokoušejí vsugerovat. To, co se potřebujeme naučit se stále opakuje, jenom v trochu jiných formách, dokud level nezvládneme a nepřejdeme na další.

Jemnohmotně

Přítomnost není cíl, ale začátek

Když už člověka učí žít v přítomnosti, působí to celé dojmem finálního stavu. Jako kdyby se člověk naučit pobývat svojí hlavou v aktuálním okamžiku, a najednou se z nebe snesla záře, ozvaly se fanfáry a člověk odhalil matrix a čtvrtou dimenzi najednou. Když se člověk chce naučit existovat tady a teď, nutně jednoho dne narazí na svoji vlastní hlavu. Na důvody, proč vlastně musí mít neustále puštěnou televizi, i když v ní zrovna nic nejde, proč musí pořád něco dělat, nebo proč musí pořád prolézat ty e-shopy na internetu.

Jemnohmotně

Knižní výzva

rybizovaNěkdy ty knižní výzvy k něčemu jsou. Teď se nebavím o seznamu stovky knížek, které bloger následně odškrtává a píše jakýsi čtenářský deník. Mám takový dojem, že jsem se tady už bavila o Pavlu Zieglerovi. Ten ve své knize “Mysterium zrození” v prvních kapitolách uvádí básničku, která má nést hlubší poselství. Prý jako test otevření vědomí, až čtenář “Mysterium” dočte. Jsem poměrně skeptická k autorům, kteří o sobě tvrdí, že jsou jejich texty vícevrstvé a jejich pravou podstatu pochopí jedině vyvolení. V tomto směru je mi sympatičtější Keltner, který říká, že nenosí ryby, ale učí druhé rybařit. Jak už jsem ale říkala – někdy ty knižní výzvy k něčemu jsou.

Jemnohmotně

Všechny umlčené sny

Když člověk přemýšlí o tom, jestli má smysl držet sebe samotného v přítomnosti, bylo by dobré zvážit jednu drobnost: Když se držíte v minulosti, nebo se topíte ve strachu z budoucnosti, logicky nemáte čistou hlavu. Jste plní myšlenek  a kdečeho možného a nemáte čas ani kapacitu pořádně poslouchat. Nadarmo není nejlepší způsob, jak utéct před sebou samotným příliš práce nebo sportovní shánění drbů o cizích lidech. Když máte plnou hlavu jiných věcí, nemáte jak poslouchat sami sebe.

Jemnohmotně

Nervozita a deprese aneb Chytrá díky Facebooku

Na jednu stranu mají být Češi nejvděčnější publikum pro Facebook, na stranu druhou se místy až divím, co a proč tam lidi tak táhne. Ano, já jsem Facebook po třech smazáních napočtvrté zakládala skrz svoje nové stránky, a vím o lidech, kteří mají Facebook kvůli kontaktu s bývalými spolužáky ze všech možných škol, ale upřímně: na průměrné facebookové zdi se střídají hejty na imigranty, motivační citáty na pozadí západu slunce a milionkrát ohrkané vtipy. (Porno jsem na news feedu zablokovala – teď jenom čekám, až mi Facebook napíše, že mě maže pryč, protože mám víc cizích příspěvků zablokovaných než zobrazených).