O principech psaní

Ať už poezie, nebo články na blog, inspirace ohledně psacích principů funguje poměrně podobně. Esenciální je u mě nebát se psát. Respektive necenzurovat to, co se mi líhne v hlavě. Právě neochota přestat cenzurovat nápady na povídky je důvodem, proč jsem už delší dobu nenapsala žádný prozaičtější text. Dokud funguje vnitřní senzor na kontrolu, nenapíšu téměř nic. A když už, “něco” tomu chybí.

Každý pisatel cítí sympatie s konkrétní oblastí, které by se rád věnoval. Zbytek už je jenom otázkou ochoty nechat psaní volný průběh. Já jsem do dnešní doby byla ochotná nechat prostor článkům na svoje blogy. Inspirací mi byly “sloupky” v ženských časopisech – takové to povídání o kdečem, které lze ze zahraničních autorek vysledovat u Caitlin Moranové. Jelikož se se mnou nesla snadná ovlivnitelnost, přidala se k tomu časem kupa materiálu, jenž se mi podařila nachytat po síti. Rok až dva byly ale nejzazší hranice doby, po kterou jsem se takto nabyté inspiraci byla schopná a ochotná věnovat.

Moje psaní článku začíná nápadem. Dotyčný nápad musím spojit s dostatečně dobrým námětem ohledně toho, co bych v konkrétním textu chtěla psát. Pár poznámek, které rozvinou hlavní nápad. Pokud se k nápadu na téma nepřidá konkrétní námět, zůstane mi “hodně dobrý titulek” , který je ale jinak prázdný.

Poměrně často se mi stává, že si poznamenám hlavní téma, rozepíšu body pro článek, samotný text napíšu, a do titulku jde něco jiného, než jsem počítala v souvislosti s původní inspirací. Prvotní “nástřel” slouží jenom k vytvoření článku. Hromada takto zpracovaného materiálu by se dala “zrecyklovat” a použít znovu, aniž by to na článcích bylo poznat; schovávají totiž poměrně dost myšlenek, které se pouze nehodily do konečného konceptu textu.

Pro mě jakožto pro autora je důležité číst. Nasávám materiál jako houba, proto věnuju-li se dlouhodobě bulváru, leze ze mě bulvár taky. Proto jsem tak dlouho dokázala přesvědčivě psát o naprosto odlišných tématech. Je důležité, abych si dopřávala materiál, který odpovídá metě, na kterou se chci dostat. Když jsem pár měsíců zpátky téměř přestala číst, utrpěla tím moje schopnost psát články. A když jsem před časem začala publikovat články ob den, utrpěla tím moje ochota psát si ještě deník. I když to pak znamenalo nervový přetlak, protože mi chyběla možnost někde se “vybrblat” .

Moje psaní funguje na bázi skládání zajímavých střípků do jednoho celku. Patří k tomu sepisování konceptů, škrtání, mazání, případně slučování dvou původě samostatných článků do jednoho, oproti původním předlohám osekaného, celku. Kolikrát jsem už napsala článek, abych z něj o pár dní později použila pár zajímavých myšlenek, a zbytek nechala být. Občas je fuška zjistit, co z těch myšlenek je materiál na článek, a co je jenom “slepá ulička” . Nejjednodušší cesta je hodit to všechno na papír. S tím, že to buď vyjde, nebo ne.

2 thoughts on “O principech psaní

  1. Snažím se psát jen články, které bych si jako čtenář sám rád přečetl. Když se to podaří, je dost pravděpodobné, že se k tomu ještě někdo přidá :-). Není těžké napsat článek na jakékoli téma a jakéhokoli žánru. Těžší je udržet si soudnost a dostatečně kritické oko spolu s chutí sám na sebe to oko uplatnit, aby text měl kromě obsahu a formy taky nějaký smysl :-).

    • Osobne si nemyslim, ze by kazdy pisatel zvladl clanek jakehokoliv zamereni. Nejsou vsichni renesancne nadani 🙂

      Zdrava autocenzura je velkem orisek; hromada lidi je pak na sebe az moc prisna, a nezverejni radeji nic 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *