O minulých životech

Všimněte si jedné věci – drtivá většina autorů, kteří zastávají teorii minulých životů, svoje texty končí prohlášením, že byli Atlantiďan, Kleopatra, nebo Buddha. Teorie minulých životů slouží v současné době především k léčení mindráků z vlastní existence, která probíhá teď a autorům se nelíbí. Moc nudná, moc nenaplněná, plány nevycházejí jak by člověk rád. Tak vzpomíná na Kleopatru, a že si tedy může dát v tomto vtělení takový malý hiatus, jelikož má “odslouženo” víc, než většina lidí kolem.

V první řadě se chci zeptat: kolik si toho pamatujete z doby před narozením? Kolik toho dáte dohromady svojí aktuální bdělou myslí? Člověk se má věnovat přítomnosti; tomu, co může zvládnout teď. Proč asi vstupujeme do života bez vzpomínek? Lidské podvědomí je košaté a rozložité, a i samotná hypnóza se mi nejeví jako spolehlivá záležitost. Vypne bdělé vědomí, a kdo může potvrdit, co se vynoří místo něj?

Známe případy, kdy si malé děti pamatují příběhy vojáků z války, a jako shodou náhod mají znaménka a jizvičky na místech těžkých zranění svých “minulých inkarnací” . Co teď ale s tím? Jak se jim změní život “jenom” díky tomu, že ví, kým byli předtím? Jak to změní život zbytku rodiny? Instituce minulých životů tady akorát tiší žal po mrtvém, protože si pozůstalí po vojákovi mohou promítnout svoje duše a svá očekávání místo člena svojí rodiny do toho malého dítěte. Pro dítě samotné to ale nic neznamená. Co s tím taky?

Duše se mohou převtělovat, ale lidská bytost by se neměla ke svým minulým životům poutat, a neměla by v minulosti svojí vlastní duše hledat smysl života pro aktuální převtělení. Začínáte na startu a můžete co chcete, tak na to myslete a nenechte se spoutat tou miliardou císařů a králů 🙂 .

P.S.: V roce 2011 jsem byla v lázních, a chvíli jsem tam strávila s děvčetem, které tvrdilo, že z očí pozná minulý život úplně cizího člověka. Ze čtyř testovaných subjektů byla jedna Kleopatra, jeden Jan Amos Komenský, jeden Karel IV. a jedna královna Kunhuta. Sám Guru byl samozřejmě samotná Kleopatra VII …. 

3 thoughts on “O minulých životech

  1. Minulé životy – to je otázka. Ve spoustě případů souhlasím. Může to být prostě jen business, kde létají velká jména a lidé se rýpají v něčem, co je třeba jen noční můra, jakých mohou mít ve snu spoustu, ale sen člověk jen těžko může považovat za něco reálného. Bývaly doby, kdy jsem si také myslívala, že nač se zabývat min. životy, když se máme zabývat tím přítomným. Jaký že smysl má v neduálním světě minulost-budoucnost a duše-tělo? Smysl to nedává. A mě zajímal neduální svět. Ale pak se mi začaly ze střípků nabalovat symboly. Nemůžu říct, že je to minulý život. Ale dnes, poté, co se jich nabalovalo víc a víc, jsem si téměř jistá, že na symbolické rovině se mi ukázal. Ne možná přesně tak, jak to proběhlo. Ale ten základní příběh ano. A rozhodně mi to vysvětlilo to, co se odehrávalo v přítomnosti. A co si z toho člověk může odnést? Za prvé asi povědomí o tom, že na tom nejspíš něco může být. Za druhé jsem si z toho odnesla jednu základní lekci – že člověk může druhým lidem ublížit, když hledá štěstí vně sebe. Dá mu to přesně tu lekci, kterou v přítomnosti potřebuje. Je to silnější než teorie. Je to bezpečnější než to prožít v přítomnosti. Takže ať je to minulost nebo jen symbol, ten příběh má moc člověka oslovit. Ale rozhodně bych nedoporučovala se sama ze zvědavosti v min. životech pitvat. A to proto, že – za třetí – nebylo snadné se s tím vším vyrovnat. A člověk nikdy neví, co vlastně otevírá, a zda to zvládne. Protože spousta lidí umřela ne zrovna příjemnou smrtí a příroda to zařídila velmi dobře, že si nic nepamatujeme….

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *