Není co číst

Ahoj Rhiannon,

tak jsem konečně vyklidila knížky od postele. Měla jsem je tam už nějakou dobu, a i co jsem je rozečetla tak nějak všechny, už spadaly do kategorie čtení, které člověka spíš otravuje. I když se jedná o literaturu na bázi osobního rozvoje – když to mám přečtené, jednoduše mě to nudí. Zbytek už je v praxi.

Místo těch knížek jsem si k posteli přinesla Stylistiku pro žurnalisty. Pomalu se tím prokousávám, a aspoň si jsem jistá, že pokaždé kousek přečtu. Zezačátku jsem měla poměrně dost velký problém s jazykem knížky – přece jenom odborná čeština je odborná čeština – ale teď je to už v pořádku.

Jestli jsem před časem psala, že mi začínají mizet vzory, tak teď mi mizí tuplovaně. Z Lúmenn je článek od článku větší a větší dorota, a ten zbytek je nějak mimo moji věkovou kategorii a mimo můj záběr.  Pacientka, která se ztotožnila se svojí psycholožkou a teď brečí, že k ní ta psycholožka nepřilnula tak, jako ona k ní. Kosmetické blogerky, které vydávají nový článek pokaždé co čtrnáct dní. A z blogerek, které vypadají zezačátku slibně se vyklubají pomlouvačné fanziny pro vyvolené, kteří sdílejí stejný názor jako autorka bulvárního kanálu.  Nemám co číst!?

A když nečtu, nemám o čem psát. Mívám výpadky nápadů a musím je „nahazovat“ přes různé blogovací výzvy a přes tipy na téma týdne. I když, ty tipy jsou v posledních měsících depresivnější a depresivnější; už mě taky nebaví tam nahlížet. Porozhlédnout se po knihovně po nových knížkách je jediná možná šance. To, co jsem si natahala do tabletu mám přečtené, konspirační sci-fi jsem prohlédla dávno, Rollinse mám přečteného,  záhadology znám i pozpátku a číst dokola tytéž svépomocné knížky mě taky nebaví.

Jediná svépomocná knížka je u mě Keltner  – a to jenom do té doby, než si všechny puzzlíky posedaly kam měly.  Chvíli jsem měla co dělat s Keltnetovými Rozhovory – než jsem to nasála do sebe a všechno tak nějak pochopila a zpracovala, ale teď nastal čas, kdy jde do poličky mezi ostatní knížky i Keltner a já mám vyčištěné pole pro další čtení. Jenže poličky jsou prázdné, sedá na ně prach a moje hlava, zvyklá na tuny čtení, recykluje Oldřicha z Chlumu a vyhlíží další materiál? .

Začala jsem znovu psát deník. Ten svůj, papírový. Co jsem tvrdila, že mi to deníčkování nijak nechybí a že nějak nevím, co bych tam psala – první zápis byl přes čtyři stránky A4, a ten zbytek se statečně drží nad dvěma a půl A4. Pokaždé je co zpracovávat; navíc si tím čistím hlavu, a necpu potom na blog plácání o ničem. Přemýšlím ještě, že projedu starší články, a ty vyloženě odporné přesunu pod heslo. Nebudu vyhazovat ty o mluvení s anděly; člověk se časem vyvíjí, patří to ke mně a že jsem časem dospěla k jinému názoru ještě neznamená, že se za ty články stydím. Jenom tam jsou takové polo-články, které vznikly právě z bublání, a ze zpětného pohledu mi spíš dělají ostudu? .

Pokud tedy na tebe začnou vyskakovat žádosti o heslo, tak se nelekni? .

Andrea V.

« »

© 2017 Vysvobozená.cz. Theme by Anders Norén.

%d blogerům se to líbí: