Nejlepší důvody, proč si ve druhém roce blogování chystat přesun “na svoje”

Služeb využitelných pro bezplatné blogování je v současné době víc než dost. Některé jsou víc “naklikávací” , některé fungují spíš přes zdrojový kód, některé fungují spíš jako interaktivní počítačová hra. Angličtina není pro aktuální blogo-generaci důvod ke stížnostem, tak si každý může vybrat prostředí podle svého vkusu. Jedno ale mají společné všechny: závislost na poskytovateli služby, a důvěru, že to majitele té které blogovací platformy nepřestane bavit, a že ze dne na den nevypne svoje servery (a váš opečovávaný web) .

Dvě třetiny blogů nepřekročí psychologickou hranici dvou let. Pro ty nejběžnější projekty, u nichž ani autor pořádně neví, jestli vydrží nebo ne, je takový server ideální. Jsou ale milníky, u kterých by měl bloger zpozornět. Říkají mu totiž, že přišel čas pořídit si vlastní web.

Úvodem: proč vlastní web?

Nejste závislí na dobré vůli cizího člověka. Možná to zní divně, ale v horizontu osmi let bývá jasně vidět, které služby chátrají, které zůstávají, a jak se mění módní trendy. Dva roky jsou ještě v pohodě. Když ale máte blog čtyři, pět let, a musíte sledovat, jak chátrá administrace, množí se výpadky a přibývají funkce, které haprují a kolidují, vkrádá se strach o blog na serverech třetí strany daleko častěji. Na hraní jsou ideální, na zkoušení jak dělané, ale pořád je tady nejistota, že někdo třetí zmáčkne  “delete” , a měsíce naší práce pošle k ledu.

Rok a půl jako beta-test

Pokud s blogem překročíte rok trvání, a blížíte se k dvouletému výročí, přišel ideální čas ke zhodnocení dosavadní práce a k vytvoření zacílenějších stránek. Je už možné projít svoje články, najít v nich konkrétní specifika, případně se zeptat důvěryhodných osob, co  se jim od vás nejlíp čte a co se jim nejvíc líbí. Něco málo zjistíte i z komentářů, ale je fajn zeptat se někoho, kdo vás zná, případně někoho, kdo vás sleduje dlouhodobě.

Za rok a půl už víte, jestli vás blogování baví, a jestli vás baví hledat si na psaní článků čas. Rok a půl článků ještě není taková katastrofa na případný ruční přenos článků na samostatný web, pokud jste si pro začátek zvolili službu, ze které svoje články jednoduše nevyexportujete.

Bezpečný ostrůvek bez reklam

Jedině blázen by si zařizoval plátcovství DPH skrz příjmy z reklamních bannerů, které člověku přinesou akorát pár desetikorun. Na “cizích” serverech mají bannery vytapetováno, což zpomaluje samotný web a odrazuje čtenáře. Zvlášť když poskytovatel neví co by, a tapetuje reklamními políčky každý volný pixel stránky.

Na vlastním webu si nenainstalujete plugin pro spojení s reklamním portálem, a máte klid. Nebo si nastavíte přesně rozměry a pozici ploch pro bannery, aniž byste museli skřípat zubama nad scházejícím estetickým cítěním provozovatelů blogovacího serveru. Tapetáž z velkých bannerů je výsadou warezových fór; speciálně tam jde najít kupu eroticky zaměřených bannerů, ale rozhodně to neznamená, že byste se museli snažit na sílu a na moc těmto fórům přiblížit.

Strkanice o pozici a povahu reklam bývá nejčastější bolest blogů, nad kterými nemá jejich autor z technického hlediska plnou kontrolu. Vypnout konkrétní pozici, nebo zabránit tomu, aby se třináctileté autorce ukazovaly pod článkem reklamy s erotickou tématikou? To u “blogovacích serverů zdarma” nejde; nejde si zaplatit web bez reklam (i když by to kupa lidí udělala, a měli by z toho víc peněz, než z těch prokliků v době AdBlockové) , a nikoho z provozovatelů ani nezajímá, že se dětem pod články zobrazují upoutávky na zvětšení penisu (i s obrázky, samozřejmě) . Nezapomínejte, že čtenáři budou reklamy na vašem webu spojovat s vámi, ne s majitelem blogovací platformy, kde jste si zaregistrovali účet.

Později to bude bolestivější

Už odladit export bývá práce navíc, i když k tomu člověk má přímo nainstalovaný prográmek přímo v administraci webu.  Ne se tak ještě dostat do situace, kdy po čtyřech letech zjistíte, že pro vás bude lepší web, a budete muset oželet všechny svoje články, nebo na vás čeká ruční kopírování jednoho po druhém na nové stránky. Po čtyřech letech je to daleko brutálnější, než když byste řešili obsah za rok a půl. Může vás v nevyhovujícím zázemí držet jenom ten vztah k té kupě vašich článků, i když byste technicky potřebovali něco spolehlivějšího.

Čím déle budete fungovat pod svojí free-serverovou značkou, tím obtížnější bude přechod na spolehlivější řešení. Lidé si vás budou pamatovat “po staru” , a naučit je na novou adresu může být problém – zvlášť když je nově podle GDPR nebudete smět obeslat e-mailovým sdělením z nových stránek, že jste se přestěhovali.

Nákup domény není atomová věda

Když se zájemce o stěhování zeptá ostatních, kolik stojí doména a co všechno je nutné zařídit, dřív nebo později se ozve poradce, který mu vyjmenuje pět nebo šest dílčích úkonů, a cenově se zastaví někde na  dvanácti stovkách. Upřímně, tak drahé to není: já mám balíček (název+místo, s protokolem https a přesměrováváním jak s adresou www.vysvobozena, tak bez www za 880 Kč na dva roky) . Zvlášť u některých firem si musíte hlídat (a platit) všechno extra, a platíte i za věci, o kterých jsem ani nevěděla, že se musí zařídit (zařídili to za mě v těch 440 Kč za rok) . I v případě webových stránek funguje konkurenční prostředí, tak se nebojte projít víc firem.

Závěrem jen tolik: nikdo vás nenutí cokoliv měnit, kupovat doménu a stěhovat web. U služeb “zdarma” ale bývá daleko častější riziko, že s tím majtel sekne, nebo vypne vývoj a nechá službu zastarávat. Když už, sázejte na zavedené a ověřené značky – v ČR si vede dobře služba Googlu, Blogger.com,  celosvětově má zajímavá procenta WordPress.com (musí mít příponu .com; wordpress.org je zase něco úplně jiného) . Dívejte se na stránky, které na daném serveru vznikly, a podívejte se do diskuzí, jestli “uvnitř” něco drhne nebo se tam nerozpadá. Budete tak mít daleko větší šanci, že se se svým blogem dožijete dlouhých let bez nějakých zásadnějších podpásovek.

8 thoughts on “Nejlepší důvody, proč si ve druhém roce blogování chystat přesun “na svoje”

  1. Vždy záleží na tom, jako filosofii blogování autor(ka) vyznává. I já si platím svoje vlastní domény, které ale nevyužívám pro blog ale pro svůj fotoweb. Blog, na kterém setrvávám, sice není nijak zvlášť dobrá adresa a má dost nevýhod – asi jako bydlení v problematičtější čtvrti, ale protože mi záleží výhradně na obsahu a ne na grafických možnostech blogu, na jeho komerčním využití či na přizpůsobování se módním trendům, přestěhování by mi vlastně – kromě možného dobrého pocitu – moc skutečně pozitivního nepřineslo. Myslím, že výhody vlastních blogových stránek se obecně přeceňují (ostatně i to je především business), a nad pravidlem “po dvou letech je dobré se víc zacílit a zjistit, co se lidem nejlépe čte” se musím jen pousmát, protože přizpůsobování blogu chutím čtenářů je podle mne – snad se moji čtenáři neurazí, navzdory tomuto mému přesvědčení k nim mám velkou úctu a jejich názory mě zajímají – mnohem kratší cesta do blogového pekla než setrvávání na nejpitomější možné blogové platformě :-).

    1. Kdyz bloger pise pro sebe, nedostane se mu do clanku nic, co by bylo jenom “kvuli lidem” . Proto se nebojim, ze by nekdo prizpusoboval blog chutim cizich lidi stylem o nas-bez nas. S platformou nejde o trendy, ale o bezpecnost -najit takovou, kde ti to ze dne na den nesmazou.

  2. Já do vlastního přešla už po čtvrt roce blogování, tak nějak jsem věděla, že chci do svého. Na blog.cz mi vadilo mnoho věcí, protože na tom není pozitivního snad už vůbec nic, ani ta komunita. Opět to tam spí, blogy dne se neaktualizují atd. Blogger pro mě taky neměl dostačující podmínky a obava, že mi Google jen tak blog beze slova smaže, mě nakonec přiměla k vlastním webovkám. Krize ohledně blogování ale párkrát mám, naposledy jsem si tak rozhasila šablonu a do toho ještě ty věci ohledně GDPR, že jsem si musela dát pauzu a ujasnit si, co od blogu vlastně chci. Doufám, že těch výpadků po těch prvních 2 letech bude méně. 😀

    1. Já jsem nakonec investovala do ajťáka, který se tvorbou (nejen) wordpress webů živí. Ano, kupu věcí zvládám, ale ohledně vnitřku webu toho na mě bylo moc. GDPR je “jenom” o sbírání údajů; nevedu databáze ani se neživím rozesíláním newsletterů, tak jsem se nebála, že budu potřebovat radikálnější zásah.

  3. To stěhování podle mé zkušenosti není až takový problém – stěhovala jsem se po šesti letech a myslím, že by to bylo stejné, kdybych se stěhovala po roce nebo dvou. Při stěhování jsem už měla vlastní facebookovou stránku, takže jsem na nový web upozornila tam (stejně jako na starém webu). Rozhodně ale souhlasím s tím, že jít „do vlastního“ má smysl: teď vidím, že mě starý blog brzdil.

  4. Heeh, no ja som sa rozkývala po zhruba deviatich rokoch 😀 A to fakt až keď blog.cz odišiel do kytek, ako sa tuším vraví a načisto zdochol. Okej, predošlé blogy nemali moc výdrž, ani s úplne prvým, najdlhšie pôsobiacim som to nemyslela smrteľne vážne – tak smrteľne, ako to myslím so súčasným. A to som vyskúšala všetko. Respektíve s cosplay-blogom: blog.cz, Blogger, Wix.com, WP.com až WP.org. Ani nechcem vedieť, koľko peňazí som za tie prechody dala, ale myslím, že sa vyplatilo ^_^ Ach, to je také pekné. 😀
    A joo, reklamy na zväčšovanie penisu, pŕs a ega sú veselé. Pomerne bežne sa venujem povedzme skryto sexuálnym témam, no mať toto stále na blogu a vybodnem sa na to. Bez ohľadu na to, že vyzerám na 15 mínus a ešte by ma niekto obviňoval, že “WTF, ako si toto tvoja veková kategória dovoľuje mať na blogu TOTO?!”
    A čo ešte? Aha – po roku a pol že nemáme na blogu moc článkov – ako kto, drahá, ako kto 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *