Když jsem s Pritchardovým kurzem začala, šla jsem do celé věci s tím, že mi astrální cestování pomůže s plněním jiného úkolu: probouzet se do snu. Poprvé jsem ten úkol našla v knížce od Keltnera, a bytostně mi vadilo, že mě vůbec nenapadá, za který konec bych to měla vzít. Vždyť když spím, tak spím, nebo ne?

V první řadě jsem musela zjistit, co se děje s mým spánkem. Jednoduše moje tělo začalo vyžadovat míň spánku, a když jsem spala těch svých devět hodin, “jako mimino” , začalo mi tělo blbnout. Ještě jsem přidala šumivý hořčík večer před spaním, a troufám si říct, že mám vyřešeno. Ne ten hořčík, ale celý přístup k mému spaní.

Astrální kurz jsem začala cvičením zaměřeným na zvýšenou pozornost vůči svým snům, a pomalu se objevila zajímavá věc: začala jsem do svých snů čím dál víc promítat jednoduchá fakta, která se nacházela v mojí “bdělé” dimenzi. Viděla jsem klasickou českou drogerii s několika stojany s kosmetikou. Procházela jsem uličkami a svůj výběr jsem cíleně řídila svými postoji, které jsem zaujala, když jsem byla vzhůru. Ne že by si moje snová existence žila vlastním životem. Rozhodnutí, která jsem udělala v bdělém stavu, přímo ovlivňovala, jestli si něco koupím nebo nekoupím ve snu. Ještě k tomu chybí ta třešnička na dortu: uvědomit si, že moje tělo spí, a “Já” jako taková se nacházím ve snu.

Už jsem tady psala o svých nočních zážitcích z doby, kdy jsem byla hodně malá. Jak jsem si cíleně zablokovala noční výlety, protože jsem se bála. Už minulý týden jsem dostala za úkol cvičení, které spočívá v cíleném přenosu na konkrétní místo. Představíte si do detailů nějakou lokaci, a pomocí všech svých smyslů vnímáte, co je okolo. Zvuky, chlad, textura pod chodidly. Bylo mi to zatraceně povědomé; celý ten přístup mě provází životem, co si pamatuju. Nakonec jsem dospěla k závěru, že jsem celé svoje cestování jenom zastřela závojem snění, a cesta, jak se dostat zpátky na start, je naučit se vědomě probouzet do snu. Jedenkrát si ve snu uvědomit, že spím, a že je moje vědomá bytost trochu jinde, než by logicky měla být. Ten Vesmír je geniální záležitost.

Už po dvou absolvovaných týdnech jsem cítila, že mě astrální cestování jako takové vůbec nezajímá. Když skončila práce se sny, řekla jsem si: “A co já s tím zbytkem” , a chtěla jsem skončit. Pokračovala jsem nicméně dál, a teď jsem ráda, protože mi došly jednotlivé souvislosti. Z aktuálního týdne o negativních bytostech jsem si neodnesla zaklínadlo, ale fakt, že se temné breberky poznají podle očí. Co se týká odhánění samotného, věřím spíš svojí víře, že mě moji andělé nedají. Moc se s ním po nocích nebavím, ale zaručeně bude první, na koho si v astrálu vzpomenu 🙂 . Ta kašpařina s “pistolí” z prstů a dlouhým básničkovým zaklínadlem ve mně evokuje wiccu, ke které jsem tři roky zpátky moc nepřilnula. Nehodlám se do ničeho nutit; nevím, něco se mi na tom nezdá 🙂 .