Na co mi je jedno téma blogu?

Požadavek na kompaktní web vyvolá ve velké části lidí dojem, že je potřeba být jednoduchý a nekomplikovaný. Jinak si přece nemůžu poskládat monotematické stránky? Sociální sítě žijí na bázi odhalování osobnosti, a tento trend pomalu expanduje i na samostatné weby. Nebo ještě jinak: po módě deníčkových blogů přišel čas sociálních sítí, kam se deníčky přestěhovaly, a aktuálně všechny ty pojmy “bloger” , “deníček” , “web” a “facebook” splývají a přelévají se jeden do druhého.

Je veřejné tajemství, že člověk, který chce zakládat web musí v první řadě vědět, o čem chce psát a musí mít co říct. Blog, který má smysl přitom není nic složitého k vytvoření. Jen je potřeba rozlišit pojmy “Téma webu” a “Záliby autora” . Každý jeden web nemusí přímo kopírovat celou osobnost tvůrce. Koluje nepsaný zákon, že každý bloger musí publikovat úplně všechno, co mu přijde pod ruku. Vítězí ten, který dokáže hodit předsudky přes palubu, a vytvoří si svůj vlastní svět.

Dobrý web musí mít co říct. Osobnost autora dané téma okoření esencí navíc, není ale to hlavní, co by táhlo čtenáře. Z dob na blog.cz si pamatuju dvě blogerky, které zvládly těžit ze svojí osobnosti, a dodnes zůstává pravdou, že Alisa se svým postojem k životu dokázala psát deníčky takového kalibru, že člověk jenom seděl, koukal a záviděl. Přiznejme si to: dokud nemáme ordinérní názory nebo nepopisujeme naše dětství jako boj s nestvůrami, nikoho náš život nezajímá. Je jednoduše moc nudný na to, abychom dokázali utáhnout celý web “jenom” na záři naší vlastní aury (jen tak mimochodem se o tom na vlastní kůži přesvědčuje převážná část influencerů na Instagramu) .

Mezi komunitou blogerů žije názor, že je potřeba psát o všem, co mě napadne. Víc témat totiž přitáhne víc lidí. Dají se tímto způsobem sloučit příbuzná témata, která jednu střechu snesou, ale například čistě lékařský web propojovat s anděly a čištěním čaker není dobrý nápad.

Z článků je většinou celkem dobře poznat, jestli autor rozumí tématu, o kterém píše. Nejde mi o pokus zakazovat kreativitu; jde mi o to, že až příliš lidí v blogování klouže po povrchu, a “neprodává” látku, které rozumí. Porozumět pěti odvětvím a naučit se o nich psát je daleko komplikovanější, než mít znalosti o jednom, a psát o všem, co mě napadne může ztroskotat na nedostatku  hloubky v daném článku. Spousta diskutérů uvádí, že si bude psát o čem bude  chtít, a vznikají tak hory článků, které téma uchopují jenom povrchně a velmi zběžně.

Přitom to prohlášení: “Píšu si o tom, co se mi líbí, a je mi jedno, do jakého odvětví to spadá” mi zní podobně jako: “Je mi kompletně jedno, co kdo po mně bude číst” . Zavání to nedůsledným přístupem ne jenom k tématu (někdo tady prudí, že bych se měla specializovat) , ale hlavně k formě, k češtině a ke gramatice. Nutnost promítnout do projektu všechno, co se mi honí hlavou souvisí se sociálními sítěmi a s Facebookem. Naučili jsem se sdílet naprosto všechno, a vykutat teď z té Facebookové estetiky jednotné a kompaktní téma pro web se může jevit jako nepřekonatelný problém.

Každý člověk má spousty zájmů, ale blog by měl být projekt, který má svou formu a svůj důvod. Přesvědčení, že jako bloger musím psát o všem se podobá představám anonymů v diskuzích, kteří si nárokují právo na celé blogerovo soukromí. Je to v dnešní době “normální” , ale není to úplně košer. Témata proplouvají bez ladu a skladu skrz timeline blogu, a čtenář je zmatený, protože neví, co dalšího může od blogera očekávat. “Čím víc témat, tím líp”  tady neslouží jako výhoda; spíš je to ten důvod, proč si nový projekt neudrží stálé čtenáře. Nakonec samotná nezacílenost není nic, co by bylo potřeba upravovat nebo “léčit” . Jen je vhodné připomenout, že takovým projektům bývá zhusta daleko líp na Facebooku …

12 thoughts on “Na co mi je jedno téma blogu?

  1. Dobře vystihnuto. Nemám ráda blogy, jejichž autor si myslí, že rozumí všemu a o všem píše – například když se student literatury snaží reálně napsat článek o fyzice. I takoví jsou.

  2. Souhlasím s tím, že člověk by neměl míchat mnoho témat (a že blogy, které zasahují do tisíce oblastí, jsou obecně mnohem, mnohem méně úspěšné než ty úzce zaměřené), ale nemyslím si, že je to až tak vážné téma se stoprocentní úspěšností monotématických stránek. Pokud bych byla třeba cestovatel, tak proč nemít na blogu jak fotky z cest, tak kulinářské experimenty s lokálními recepty, tak třeba svých pět a půl povídek, tak třeba příležitostné video, jak hraju na kytaru? Myslím, že je důležitější, aby osobní blog byl blogem autora reflektujícím vše, co chce sdílet se světem, než plnohodnotnou webovou stránkou na jednotné téma (na těch už přece jen máme něco vyhledávat a když je dělá jeden jediný člověk, často ještě bez příslušného vzdělání, tak ho jedno téma nijak nechrání před chybami). Zvlášť, pokud si tím autor nevydělává (zlatá éra blog.cz a ano, splývání osobního blogu s facebookem a dalšími platformami), ale přesto si sám platí svůj prostor sdílet s ostatními na vlastním písečku. Čím širší téma, tím horší – ale čím uzší, tím větší zodpovědnost ohledně kvality informací a porozumění tématu a tím vyšší rizika v možném zacyklení, hrozící autorská krize, kdy dojde inspirace, protože se točím pořád kolem jedné věci, a u spousty blogerů mi tak “píšu o tom, co mě zajímá,” přijde jako svěží, mnohem příjemnější přístup.

    Princip: Základy gramatiky? Check. Věnují nějaký čas vyhledání informací a faktů, než napíšou článek, který je vyžaduje nebo by o ně měl opřený? Check. Je to téma, které je ovlivňuje natolik, že o něm chtějí napsat/diskutovat? Check. V tom případě, ať je to cokoli, jsem na jejich blogu, abych si přečetla jejich názor, a na blog, který má jedno striktní téma, se budu vracet tím méně, čím je dané téma striktnější.

  3. Vidím to trochu jinak, protože mě právě nejvíc zajímá různorodý pohled na osobu blogera, takže tématicky pestrým blogům, které spojuje osoba zajímavého autora dávám jednoznačně přednost před tématicky přesně zacílenými, aťsi jakkoli “úspěšnými” blogy. Spousta věcí, nad kterými jsem doposud neuvažoval nebo mi byly doslova proti srsti, je pak pro mne u blogera, který má z nějakého důvodu můj respekt, zdrojem nové inspirace, rozšiřujícím úhlem pohledu, ke kterému mám díky osobě autora přirozenou úctu, což beru jako určitou formu prevence před uzavřením ve vlastní názorové (a ostatně i tématické) bublině :-).

  4. Prohlášení: “Píšu si o tom, co se mi líbí, a je mi jedno, do jakého odvětví to spadá” rozhodně není podobné tomu: “Je mi kompletně jedno, co kdo po mně bude číst”. To, že člověk píše polytematický blog, přeci neznamená, že nemyslí na své čtenáře. Naopak blog, kde je třeba jedno základní téma, ale také spousta jinak tematických článků, pomáhá ukázat autora v širším spektru oblastí, než když se stále brouzdá v jednom rybíčku, a nemusí to znamenat, že si čtenář nějak nárokuje jeho soukromí, spíše zkrátka vnímá jeho pohled na další problematiku.
    Znám spoustu lidí, kteří píšou o zcela různých společenských tématech, a je to velice osvěžující mezi všemi těmi monotónními blogy.
    “Každý člověk má spousty zájmů, ale blog by měl být projekt, který má svou formu a svůj důvod.” – Nedíval bych se na blogy vždy jako na nějaké projekty, jednou z těch forem i důvodů může být zkrátka blog o všem, co blogera baví. Nevázal bych to nějakými formálními pravidly, dobrý pisatel si čtenáře najde, a nejlepší je, když to, co blogera baví, na něj i přenese. 🙂

  5. Áno, súhlasím s článkom. Ja mám blog ako “blog o živote jedného ambivalentného introverta”, takže okrem toho, čo milujem, čo žijem a píšem tam nič iné nie je. 😀 Nedokázala by som napríklad písať o niečom, čo dobre nepoznám. Je to akoby som niekomu vysvetľovala niečo, čo som v živote nevidela. Zakladám si na tom, že aj keď mám viacero tém na blogu (písanie, život, tvorba a sem-tam knihy), tak píšem len o tom, čo poznám, čo prežijem a čo mám rada. Čo má rád ambivalentný introvert ako ja. 😀

    1. Když jsem psala čistě o teorii, jen o věcech, které jsem načetla, ale neprožila, bylo to na reakcích dost poznat. Tabulky jsou tabulky 🙂

  6. Zajímavý článek. Přemýšlím, zda souhlasit, či nikoliv. Na svém blogu píšu právě o všem možném, ale snažím se, aby to byla buď přímo má tvorba, něco ze života nebo témata, která mě nějak zaujala, mám k nim konkrétní názor a chci se zkrátka vymezit. Jasně, že nebudu psát o fungování jaderného reaktoru, ač nějaké kusé informace bych také dohromady dal, ale třeba nevidím důvod se nevyjádřit k nějaké politické otázce, něčemu co hýbe světem, ač nejsem přímo odborník a většina blogu se týká třeba povídek, filmových recenzí nebo i jen povídání o životních útrapách. Myslím, že prostě záleží kus od kusu a téma od tématu. Na některém blogu to projde, na jiném ne. Je na autorovi, jak se s tím popere, jestli zaujme a svou osobnost a rozhled vnese do tak odlišných článků tak, aby to nějakým způsobem ladilo a nebylo jak pěst na oko. To je ten nastíněný příklad lékařského webu s čakrama. 😀 Juj, jsem se nějak rozepsal. 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *