Upřímně mne dorazilo, kolik knížek se vyrojilo pouho pouhý týden po smrti Ivety Bartošové. Den 1 – Iveta je mrtvá, den 2 – koncept knihy, den 3 – rukopis, den 4 – čtení odpovědným redaktorem, den 5 – korekce, den 6 – tiskárna, den 7 – obchod?? A že takových koumáků bylo. Pánové Graclík a Nekvapil vydali už pár let zpátky neautorizovaný životopis, který nesl název “Odhalená pravda” a nový počin “Iveta Bartošová: Tichá píseň” je dlouho plánovaným rozšířeným vydáním “Odhalené pravdy”.

Jen pro pořádek uvádím, že jsem předchozí verzi “Odhalená pravda” nečetla, tak nevím, o kolik je kniha rozšířená. Knížka má formát A5 a poctivý layout, který jsem si pochvalovala už v knížkách od Alue. “Normální” řádkování, přiměřená velikost fontu, žádné nadsazené okraje. I tak má kniha včetně závěrečných dodatků v podobě tabulek výsledků Slavíků, výčtu alb a ostatních počinů 421 stran. Toto se za 3 dny nepodařilo přečíst ani mně, a to už je co říct.
V úhrnu posledních 10 let se o Ivetě Bartošové pořádně číst nedalo, protože nebylo co. “Tichá píseň” je vítaným osvěžením, které sbírá a skládá do dlouhé nitě zpěvaččina života jen a pouze fakta. Autoři Graclík s Nekvapilem sesbírali velkou spoustu dat a velkou dávku rozhovorů, které celé téma adekvátně dokreslují. Část rozhovorů autoři zařadili v nezkrácené verzi, která se do novin nepoužila, část rozhovorů vznikla exkluzivně pro “Tichou píseň”. Čtenář v knize najde množství černobílých fotografií, ilustrujících průřez napříč Ivetiným životem, včetně dvou sad příloh barevných snímků na voskovaném papíře.
421 poctivých stran jsem kupovala za 296 Kč. Všimla jsem si, že ani vydavatelství XYZ nechce na Ivetě Bartošové rýžovat. mezi 200 – 300 Kč se běžně pohybují ceny oněch standardních esejí, vydaných na 200 stránkách, s obřími okraji, fontem jako ze slabikáře, s řádkováním 1,5 a spočívajících ve formátu vazby A6. Nebavím se teď pouze o tématu Bartošová, ale platí to také pro spoustu dalších témat, jsou-li komerčně lákavá. Obchodní hodnota knihy by klidně mohla být vyčíslená na údaj někde kolem 496 Kč. Vzhledem k rozsahu a obsahu knihy by to bylo snadno použitelné a i tak bych koupi knihy rozhodně doporučila.
Má-li vám po Ivetě Bartošové zůstat v knihovničce jedna jediná kniha, není to “Sbohem, Iveto” Goldy Dvořákové ani “Neměla jsem se narodit” od novinářky Michaely Remešové, ale právě “Tichá píseň” Miroslava Graclíka a Václava Nekvapila. S tím, že se nemusíte bát, jestli o něco přijdete, zda nebyla některá šťavnatá témata vypuštěna pro nedostatek korektnosti nebo jestli v knize nechybí něco zajímavého a podstatného. Nechybí.