Z deníčku blogerky

Mají právo vědět všechno?

Poslední roky je to téma, které hýbe blogosférou. Blogeři začali ve velkém brát nabídky na propagaci firem výměnou za produkty, a zhruba od té doby vedou válku s vlastními příznivci. Mají vůbec nárok vidět blogerovi až do kuchyně? Jako kdyby produkty „zadarmo“ vystavěly zeď mezi blogera a čtenáře. Jako kdyby postavily hráz tam, kde by z podstaty věci měla být důvěra a kooperace.

Zaslepenost samotnou hmotou tady brání rozumné argumentaci na obou stranách. Čtenář vidí jen to, že bloger dostal něco zadarmo, a autor už zkraje uvažuje o tom, jak spolupráci zakamuflovat, „aby nebylo zle“ . Jenže čtenář je už poměrně otrlý, co se týká zatajování původu věcí, a motáme se v kruhu, který se část blogerů pokouší rozbít iniciativami jako „Měsíc transparentnosti“ .

Nechápejte mě zle, ale co je, krucinál, komu do toho, kde získá bloger materiál pro práci? Ze svojí vlastní podstaty si třeba beauty blogerky vybraly odvětví, které s sebou nese jistou nutnost mít přehled o novinkách. Pokud bude neupřímná a falešná, je kompletně jedno, jestli bude mít produkty „za svoje“ , nebo „za cizí“ . Je zcestné myslet si, že co si koupila sama, to bude hanět, a naopak získané spolupráce vychválí do nebe, aby dostala další.

Když narazíme na falešného blogera, můžeme si všimnout, že to s pravdivostí jeho recenzí není tak žhavé – všimneme si, že jsou jeho články tak nějak srovnatelné, i když je jisté, že si chválenou věc koupil  za svoje peníze. „Opadává to, nebarví to, nedrží to, ale vám to bude“ – je kompletně jedno, jestli si tu tužku na oči koupila, nebo ji dostala. Zalže jednou, zalže znovu, a pokud odběratelé uvidí podraz, bude autorka automaticky za lhářku bez ohledu na to, jestli kupuje nebo dostává.

Myslet si, že existuje blogerka, která získané věci chválí za každou cenu, a ty z vlastní kapsy zase haní je úsměvná. Ano, za vším může být snaha získat u firem lepší kredit, všímejte si ale věcí, které má sama od sebe. Je těžké u blogerky odlišit spolupráce a ne-spolupráce? Nejde najít něco, co nemá z barteru? V tom případě – proč ji sledovat, když jsme si už několikrát sami dokázali, že lže?

Nač řešit původ věcí, když je pro nás u netransparentních blogerek klíčová schopnost důvěřovat narušená? A pokud jsme si na několika věcech ověřili, že jí můžeme důvěřovat, nač potom řešit, odkud co má? Když to jediné, co nás zajímá – platnost recenzí a upřímnost –splňuje na sto procent a víme, že se na její slova můžeme spolehnout?

Blogerky samotné tomu taky moc nepřidávají. Jestli si říkají: „Špatná reklama – taky reklama“ nevím, v každém případě hrají s odběrateli tu hru na „Dostala jsem – koupila jsem“ , matou v popiskách hvězdičkami a miniaturním písmem a neuvědomují si, že miniaturní dodatky a hvězdičky mají lidé spojené hlavně se smlouvami od podvodníků. Naservírují čtenářům hvězdičky a dodatky a pak se diví, že je veřejnost má za nedůvěryhodné.Není bez náhody, že se jedna část podvodníků se smlouvami začala nazývat výrazem „Šmejdi“ , a že se aktuálně v diskuzích zachází s blogerkami, řekněme si to upřímně, jako se šmejdem.

Nutnost vědět do puntíku, kde co člověk nabral akorát podněcuje vztek a krutost zhruba u té třetiny národa, která si libuje ve stínu polo-totalitních politických stran a užívá si myšlenky, že existují lidi a ne-lidi, které je nutné likvidovat. Co možná největší jednoduchost a přímočarost je jedna z cest, jak nepřijít o rozum a nemuset se v komentářích hádat s vlastními odběrateli. Odbourejte faktor dostala / koupila, a věnujte se jenom správnosti a upřímnosti, co se týká produktů a služeb. Neřešte kraviny, nebo vás zasypou, a vy v tom přívalu drobností, kravinek a příliš složitého systému ztratíte sami sebe…

Autor Andrea V.

Jsem Andrea V. , fotografka a blogerka. Mým cílem je pomoct autorům propojit fyzické a nehmotné, protože k blogerovi patří i jeho hlava. andrea@vysvobozena.cz

5 komentářů u „Mají právo vědět všechno?“

  1. Lucka Stefani říká:

    Souhlasím s Tebou! Pokud na blogu/YouTube někoho vidím něco, co někdo (ne)doporučuje, není důvod řešit, zda to platil, nebo dostal. Vím, že se za to lidé na internetu popotahují, ale nedokážu to pochopit, proto se od toho tak nějak distancuji. I kdybych k tomu řekla svoje, tak to vyvolá jen další nepokoje a to je při nejmenším zbytečné 🙂

    1. Andrea V. říká:

      Je to zbytečné. Změna by musela přijít od blogerek a influencerek. Přestat hvězdičkovat a řešit. Chvíli by bylo rodeo, ale pak by byl klid …

  2. M. Phoenix říká:

    Já se v tom, jestli se na danou recenzi podívám (nebo si ji přečtu), rozhoduju prostě podle toho, jestli je mi sympatický ten člověk a styl, jakým to podává. Nesnáším například recenze příliš dlouhé, kde člověk půl hodiny mluví o nesouvisejících hovadinách a někde v tom si mám hledat klíčovou informaci na pár vteřin – jestli ta věc byla dobrá nebo ne. Mluvím hlavně o youtube recenzích, kde si to nemůžu vyhledat jako v textu, a tam mi záleží na tom, aby mi ten člověk sdělil jádro pudla rychle a aby mě nemátl zavádějícím titulkem. Nejradši jsem, když mi hned v něm řekne, jestli to bude recenze pozitivní nebo kritická.

    Původ toho zboží je mi pak tudíž šum a fuk. Důležité ale je taky to, aby ta blogerka/youtuberka sama ten původ neskrývala, nebyla nervózní nebo okolo toho moc nechodila, pak z toho získám pocit, že mě něčím klame. Nejradši mám asi takové recenze, kde někdo řekne, že tu značku používá už dlouho a hodně o ní mluví, a tak mu ta značka (nebo nějaká podobná) něco poslala na zhodnocení. To pak věřím tomu, že ten člověk nebude úplně kecat a navíc bude schopen srovnat víc produktů od té značky, což je pro mě rozhodně zajímavější než když od nich zná jen ten jeden, co mu zrovna poslali.

    1. Andrea V. říká:

      Čím víc tanečků, tím neodbytnější mám pocit, že je někde něco špatně

  3. Čerf říká:

    Mně přijde úplně přirozené, že když něco tzv. recenzuje nějaké zboží, a jeho hodnocení je tedy hlavním smyslem textu, že napíše otevřeně, jak k němu přišel a jak jeho recenze případně souvisí s nějakým smluvním obchodním vztahem. Pokud je to zboží poskytnuté výrobcem zdarma, tím spíš. Ani v nejmenším netvrdím, že když si někdo koupí zboží za své, je kritičtější, a zboží zdarma blogera nějak korumpuje; dokonce si naopak myslím, že lidé mají přirozeně spíš tendenci nadržovat tomu, co si koupili z vlastních peněz, aby sami před sebou nevypadali jako hlupáci :-). Ale myslím si, že by čtenář měl prostě mít jasně vyložené karty, aby si mohl udělat kompletní obrázek. Jak pro sebe jednotlivé informace vyhodnotí, je už plně v jeho režii.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *