Liebster tag od Lucy

Lucie z webu Lucy Nej Life mě nominovala do Liebster Award, za což jí děkuji 🙂 .  Princip je jednoduchý: dostaneš otázky, odpovíš na ně, nominuješ další blogery a zadáš jim vlastní otázky. Liebster Award vznikla k propagaci “menších” webů a méně známých blogerů, a každý rok dochází k drobné obnově oficiálních pravidel – kolem Liebster Award funguje poměrně živá komunita, která se stará o propagaci tohoto “řetězáku” 🙂 .

Otázky od Lucie:

Čeho se bojíš? 

Strachy z budoucnosti a z nových věcí jsem vesměs zvládla; naučila jsem se brát je pragmaticky a rozebrat si je na menší dílčí kroky. Z toho, co si připouštím mi zůstal jeden strach: z focení lidí na ulici. Na ČT 2 teď běží pořad s Janem Šibíkem, typově se jedná de facto o vlog, kdy Šibík chodí po různých městech a fotí tam. Spíš než jak se učit fotit se dívám na Šibíka při práci, protože se pořád jedná o jednoho z nejlepších českých reportážních fotografů. Při sledování mi přišlo na mysl, že jsem vlastně focení lidí vzdala ještě před startem, protože to částí spadalo pod strach z nových věcí, a teď mi v zrcadlovce hlodá nezaplněná černá díra. Strach fotit lidi je aktuálně jediná obava, kterou si vědomě připouštím.

Co se ti líbí víc: východ slunce, nebo jeho západ? 

Odpověděla bych východ slunce; s mlhou, v jasném počasí a s foťákem kus v polích. Jenže jsem člověk, který přes týden pracuje a v neděli spí, tak to s tím ranním focením bývá složitější 🙂 .

Žila jsi někdy v jiné zemi? Kde? 

Jsem zatvrzelá Moravačka a hádám, že to tak nějakou dobu zůstane. Z cizích zemí můžu jmenovat návštěvu Slovenska a Francie, a nejvíc lituju faktu, že jsem ve Francii byla v době, kdy jsem ještě neuměla fotit 🙂 . Tehdy byl výkřik techniky paměťová karta s kapacitou 512 MB, tak mám stále v živé paměti ty tuny fotek, které jsem musela “redakčně promazat” . No – možná to tak bylo lepší 🙂 .

Věříš v pravou lásku? Napiš důvod.

Věřím, že existují muži, co volí neobratně slova. Pamatuju si, jak nelibě jsem nesla poznámky typu výměny oblečení, nebo “ta prsa ti ještě dorostou a pak budeš OK” (nedorostly) . Spíš než v pravou lásku věřím ve stav, kdy si žena k sobě najde člověka, který ji nepředělává, respektuje ji tak, jak je, a když s ní mluví, tak je slyšet, že neřeší její oblečení, make-up, tělo, nebo postoj k sexu, ale že to bere jako samozřejmost a stará se spíš o “ten zbytek” – názory, praktické věci, komunikaci samotnou, a fakt, že je s ní teď a tady. Když to tak píšu, uvědomuju si, že to nezní moc romanticky; nechci působit jako člověk, který propaguje model rezignace na lásku, ale jednoduše dlouhodobé vztahy nemohou stát na výbuchu emocí, které po pár měsících vyhasnou.

Podíváš se raději na film, nebo si přečteš knížku? 

Mám ráda dobře vymyšlené příběhy, a v situaci, kdy ke stejné nebo podobné věci existuje knížka, můžete si být jistí, že sáhnu raději po knížce. Filmaři s oblibou osekávají, zjednodušují a schematizují, a to všechno jsou věci, které košatosti fantazie spisovatelů spíš škodí. Nicméně, existují výjimky, kdy se ráda podívám i na (totálně změněné a postavené na hlavu) filmové zpracování: jsou to filmy “Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti” (z Evy Green nemůžu, je božská) , Tři mušketýři s Millou Jovovich (já vím, jede film a knížka ve vlaku, a film se ptá knížky: Co ty jsi vlastně zač? Já jsem The Musketeers od  Paula Andersona. Jo nazdar, já jsem Tři mušketýři od Dumase. Film se poškrábe na hlavě: To je zajímavé – tak tebe jsem v životě neviděl … 🙂  )  a Králova přízeň s Natalií Portman a Scarlett Johansson – tam mě nejvíc štve, že knižní předloha od Philippy Gregory už u Alpressu nejde sehnat …

Který název filmu by vystihl tvůj život? 

Vzhledem k tomu, že “randím” nějakých dvacet kilometrů od domova to je často “Dívka ve vlaku” , ale jinak mě nenapadá vůbec nic 🙂 .

Proč jsi začala blogovat?

Od svých dvanácti let píšu kde co po papírech, a když jsem zjistila, že existuje blog.cz , tak jsem naprosto přirozeně expandovala na internet. Od roku 2007 jsem na internet psát nepřestala, jen čas od času měním působiště.  Našla jsem se v lehkém sloupkovém stylu, i když to znamená psát méně, než tomu bývalo kdysi. Díky tomu už ale nemívám takové stavy zoufalství, když si rozkliknu svůj web 🙂 .

Jaká je tvoje vysněná destinace?

Těžko říct; obecně  jsem člověk, který je spokojený tam, kde je, a když přijde sen, tak si už plánuje cestu, kterou by se k němu nejlépe dostal. Spíš bych chtěla zažít stav, kdy bych si mohla svobodně plánovat výlety bez ohledu na civilní povinnosti.

Jaký je tvůj životní cíl? 

Prosadit se s webem. Zní to narcisisticky a nabubřele, ale taková rozumná míra veřejné známosti by mě potěšila 🙂 . Jinak ze všech sil směřuju k tomu, abych nezatvrdla v situacích, které by pro mě znamenaly spíš vězení než život.

Co je první věc na tvém “Seznamu věcí, které chceš udělat, než zemřeš” ? 

Zopakuji, že jsem člověk, který si spíš hledá cesty a drobné krůčky, které jej k jeho cíli přiblíží. Netvořím si imaginární ani reálné seznamy. Aktuálně si ale chci nechat znovu narůst hooodně dlouhé vlasy (v jednom kuse si je stříhám, i když mi velice rychle dorostou zpátky), vypěstovat si zpátky patnáct let poctivě škubané obočí (good luck, girl … ) a spotřebovat tu tunu šminek, která mi zůstala z doby zběsilého nakupování (hoooodně velké good luck, girl) …

 

Taaak … Děkuji Lucce za otázky, a níže následuje mých deset otázek, které poputují k dalším laureátům:

1) Který film tě naposledy rozesmál?
2) Kdyby ti měl vyjít tvůj školní sen o povolání nebo směřování, co by z tebe bylo?
3) Co ti naposledy udělalo radost?
4) Kdyby sis měla maso obstarávat naprosto sama, zvládla bys zabíjet králíky a podobně, nebo bys byla vegetarián?
5) Co je tvojí nejsilnější stránkou?
6) Je nějaká věc, kterou bys u sebe na blogu chtěla dopilovat, ale pořád to pokulhává?
7) Co tě na blogování nejvíc vytáčí?
8) Matika a fyzika, nebo čeština a jazyk?
9) Bez čeho se neobejdeš?
10) Ve kterém filmu bys nejraději žila?

Známe otázky. Mým posledním úkolem je nominovat další blogery. Cílem je nominovat ty, kteří nedosahují 200 odběratelů. Proto posílám Liebster tag k:

Sonya Merchier
Elizabeth
Sarush Ef

11 thoughts on “Liebster tag od Lucy

  1. Pro focení lidí musím taky vždycky překonávat určitý “protitlak” a nejde mi to vůbec snadno. Navíc jsem byl před pár dny na zajímavé přednášce o právních aspektech fotografování, no a je třeba říct, že s lidmi to prostě není snadný :-).

  2. Fu, bola som natoľko pohltená fotením a prípravou na to, že som na nomináciu narazila až teraz, idem teda s radosťou na to 🙂 Inak presadiť sa s webom je sympatické, však kto by nechcel… 🙂 Budem ti držať palce!

  3. Pěkný tag, s tou Francií mě to pobavilo, protože to mám dost podobně. Tehdy jsem fotky moc neřešila a většina jich je rozmazaných a nepoužitelných, dodnes mě to mrzí. Fotit lidi bych se taky neodvážila, celkově mě velká masa cizích lidí děsí 😀 máš hezký web a zajímavé články, takže o prosazení bych se nebála 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *