Proč neexistuje konstruktivní kritika?

12.6.2018 Z deníčku blogerky 8 komentářů 294

Forma blogu s sebou nese kromě pravidelného psaní článků také nutnost postavit se nějak ke komentářům. Čím víc budete hovořit o svých vlastních názorech, tím víc se objeví lidé, kteří budou mít potřebu napsat k vašim myšlenkám to či ono, a pokaždé to nebude souhlas nebo pochvala.

Mazat všechno, co nekoresponduje s vaším názorem je dětinské. I když, přiznejme si, že dětinská reakce je to první, co nás napadne. Etický kodex většinou uvádí, že dokud se diskutující vyjadřuje k článku (sami jsme jej napsali), nebo k vaší osobě (jdete na internetu dobrovolně s kůží na trh), jsou reakce v pořádku. Dokud komentující nenarážejí do naprosto cizích lidí (kteří nejsou součástí diskuzního vlákna, a nemají možnost na uváděná nařčení reagovat) . Někteří přidávají filtr na vulgarity; i když jsem já sama začínala v metalovém prostředí, a tam jsem se naučila, že drsný slovník ještě neznamená urážky. (Nejenom) metalisti se se slovníkem příliš nepářou, a konkrétně u nich hrubý slovník neznamená útok nebo ponižování.

Komentáře, které nezapadnou do pochval, ale nejsou to hejty nebo trolling, si na internetu vysloužily označení “konstruktivní kritika” . Má se jednat o jev, kdy je vám předkládáno co je špatně a kde máte chyby, ale autor se nevyjadřuje posměšně nebo arogantně. Terminus technicus “konstruktivní kritika” se vžil natolik, že je možné zabalit do něj vlastní neochotu přestat se starat o cizí věci. “Já tě neurážím, to je jenom konstruktivní kritika” je poměrně častý polštář používaný diskutéry ke zmírnění dopadu příliš tvrdého komentáře.

Buď kritizujete, nebo nekritizujete. Nejde kritizovat “jen tak trochu” . Je to, jako když v šestnácti řeknete doma, že jste tak trochu v tom. Když už někomu píšete vlastní názor, je vhodné napsat jej tak, abyste si za ním stáli, a nemuseli se schovávat za betonovým sloupem: “To je jenom konstruktivní kritika” .

Fakt, že je váš názor opačný by neměl nikomu bránit v tom, aby vaše příspěvky pod článkem nechal. Jenže kupa lidí teď začala tvrdit, že opačný názor je hejt, a hejty se skrz etický kodex mazat můžou (jsou urážlivé, nemají smysl, autoři jsou kompletně mimo) . Považovat každý opačný názor za hejt není zdravé pro další rozvoj. Čím dál půjdete, tím víc se budete setkávat s dalšími a dalšími lidmi, se kterými budete na téma vašeho webu hovořit. Odpálit každého, kdo vás nepoťapká po zádech  jako trolla nepovede k ničemu, co by se ve vašem životopisu vyjímalo.

Jako autor máte právo zasahovat do diskuze pod článkem, i když diskutující rádi tvrdí, že komentáře patří jejich autorům, a cizí majitel webu na ně nemá nárok. Vy jakožto správci zodpovídáte jak za články, tak za diskuzi, a je vhodné vybrat postup tak, aby se vám nikdo nebál ty komentáře psát (pokud vám má co říct) .

Blogeři řeší potíže spíš opačného charakteru: komentářů ubývá, a tím se čistí i samotná potřeba řešit hejtry. Aspoň na webu; sociální sítě jsou naprosto jiný vesmír, a dostat tu džungli trochu pod kontrolu chce odvahu a pevné nervy. Konkrétně na Facebooku si můžete pomoct: jako správce stránky můžete komentář skrýt. Až vás anonym začne obviňovat z cenzury a z hysterie, snadno dokážete, že ta jeho “konstruktivní kritika” byl jenom kýbl plný zvratků. Když to smažete, nemáte v ruce nic.

Je v pohodě hájit svoji pověst, pokud vás někdo obviňuje z cenzury. Nevyvrácené podezření z eliminace komentářů čistě podle nálady se šíří jako mor, a celý bloger tím poměrně rychle ztrácí kredit.

Odebírejte blog emailem

Další článek dorazí přímo do vaší e-mailové schránky

8 Responses to :
Proč neexistuje konstruktivní kritika?

  1. Čerf napsal:

    Nevadí mi, když někdo s tím, co píšu na blogu, nesouhlasí a může nesouhlasit poměrně ostře. Vadí mi ale, když komentující záměrně odvádí diskusi mimo téma článku. Jediný komentující, kterého jsem za svůj skoro desetiletý blogový život zablokoval, právě takovým způsobem dlouhodobě diktoval “plevelná” témata diskuse bez ohledu na to, o čem článek byl. A pokud jde o tzv. konstruktivní kritiku, umím si ji dobře představit jako kritiku, ze které je jasně patrný úmysl autorovi pomoci, což ale ve skutečnosti nebývá často, protože většina kritických hlasů má, myslím, jako primární cíl vystavit před ostatními na odiv vlastní nesouhlasný názor a zřetelný úmysl nezištně prospět autorovi se v ní hledá jen těžko :-).

    1. Andrea V. napsal:

      V drtivé většině případů takový pisatel autorovi pomoct nechce. Mazání je na ně škoda; legrace je to s tou konstruktivní kritikou, se kterou většinou vyrukují 🙂

  2. Affilák napsal:

    Pro mě znamená konstruktivní kritika právě tu kritiku s motivací autorovi pomoct a posunout ho. Motivace ho urazit, nebo jakkoliv ponížit je z mého pohledu hate. Na ten by se nemělo vůbec reagovat, i když samotnému se mi nedaří to někdy ignorovat. BTW na svém blogu jsem komentáře úplně vypnul. Je to takový pokus. Pokud chce někdo něco k článku dodat, má možnost buď na sociálních sítích, kde jsem to sdílel, nebo to může sdílet sám spolu se svým postojem. Hate jsem od té doby na článek nezachytil, asi proto, že takhle by nemohl být anonymní.

    1. Andrea V. napsal:

      Obecně mi dost lidí přidává reakce spíš ve skupinách na Facebooku, kam článek sdílím. Aktuálně to může fungovat, ale pořád je člověk odkázaný na dobrou vůli třetí strany, jak jsem to popisovala v článku o svojí doméně a volných blogovacích platformách. EU může jednoho krásného dne Facebook odstříhnout úplně, a bude po žížalách 🙂

  3. Platan napsal:

    Takže konštruktívna kritika vlastne existuje, ale je brutálne zneužívaná na iné účely. Tak ako to ľudia robia so všetkým 😛

    1. Andrea V. napsal:

      Je otázka, jak je možné kritizovat “konstruktivně” .. buď kritizuju, nebo nekritizuju 🙂

  4. David napsal:

    Konstruktivní kritika určitě existuje, ale jak píšeš, spíše je zneužívána pro hate a trolling. 🙂

    1. Andrea V. napsal:

      Záleží i autor jak kritiku podá a jak to všechno bloger pobere 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *