Knižní výzva

rybizovaNěkdy ty knižní výzvy k něčemu jsou. Teď se nebavím o seznamu stovky knížek, které bloger následně odškrtává a píše jakýsi čtenářský deník. Mám takový dojem, že jsem se tady už bavila o Pavlu Zieglerovi. Ten ve své knize “Mysterium zrození” v prvních kapitolách uvádí básničku, která má nést hlubší poselství. Prý jako test otevření vědomí, až čtenář “Mysterium” dočte. Jsem poměrně skeptická k autorům, kteří o sobě tvrdí, že jsou jejich texty vícevrstvé a jejich pravou podstatu pochopí jedině vyvolení. V tomto směru je mi sympatičtější Keltner, který říká, že nenosí ryby, ale učí druhé rybařit. Jak už jsem ale říkala – někdy ty knižní výzvy k něčemu jsou.

To se tak prokoušu kapitolou věnovanou skutečnému významu slov a výuce skutečného “čtení” , a narazím na poměrně výrazně rytmické čtyřverší. Má to spád už samo o sobě; jako když mi Čerf na jedné mojí předchozí prezentaci pod básničku napsal: “Jé hele daktyl” (= způsob střídání přízvučných a nepřízvučných slabik ve verši, viz Google) . Na tom by nic tak špatného nebylo, kdybych ovšem tušila, co to daktyl je, nebo ještě lépe hlídala, co do té básničky píšu. O obsah tu nejde, bavím se tu o počítání slabik (aby byly odpovídající verše stejně dlouhé), a z hlediska skladby právě o hlídání přízvučných a nepřízvučných slabik, aby vznikl některý druh stopy (už se vidím 🙂  ) .

Abych se vrátila k tématu, přečtu čtyřverší a cítím známou “příchuť” energie, kterou jsem vnímala naposledy při psaní právě svých vlastních básniček. U čtení cizích prací se mi to nestává a u Zieglerovy “začarované zkoušky” mě to přimělo k pozastavení. Co si z toho vzít? Snažit se zírat mezi řádky a naučit se vycítit poselství? Dost blízko; dostalo mě to k úvaze, že by nebylo špatné psát si básničky zas. Doteď jsem pořádně nevěděla, proč bych je měla psát. Prostě mi to šlo samo od sebe, aniž bych musela zásadněji přemýšlet, a víc jsem nad tím nehloubala.

Tak nějak nabývám názor, že mi víc než studium Zieglera dá veršíkování mých vlastních nápadů. Ta energie je až moc stejná na to, aby se jednalo o souhru okolností (třeba stopa ve formě daktylu, nebo výrazná melodika v psaném textu). Podobně jako když má člověk problém pochopit a nechat odejít, a Život mu přihodí později totéž z trochu jiného úhlu, abychom mohli pochopit základní vlastnosti a pohnutky, čas od času se stává, že nám připomene nějaký náš zapomenutý talent, který tak nějak nespravedlivě považujeme za samozřejmý a zasouváme jej hlouběji a hlouběji pod “daleko zajímavější” činnosti …

« »

© 2017 Vysvobozená.cz. Theme by Anders Norén.

%d blogerům se to líbí: