Kamaráčoft s lapačem

Letos začátkem srpna jsem si pořídila vlastní lapač snů. Pokusy jsem zjistila, že se mi daleko lépe vykládají sny, když se před spaním na něco zeptám. Mám užší záběr, vím kde lovit a daleko lépe mi “chodí” vjemy. Od posledního pokusu, když jsme měli jet na výlet a já jsem po jednom dotazu zůstala vzhůru do jedné hodiny ráno mě napadlo, že to s tím lapačem nemusí být tak jednoznačné.

Člověk si zvládne vypěstovat schopnost zadat si sen. Soustředíte se na něco před spaním a ono se vám to promítne do snu. Stejným způsobem můžete se svým podvědomím komunikovat – že si zadáte, o čem se vám má zdát. Ale přímo se ptát lapače snů? Zaměřila jsem se na samotné vjemy, které cítím po každém dotazu a jsem na tom podobně jako když jsem kdysi komunikovala s anděly. Měl podobu blonďáka v bílém oblečení a náramně se urazil, když jsem se jej zeptala, jestli je fakt anděl. Naštěstí mi brzo došlo, že to s andělem moc společného mít nebude a přestala jsem zvyk mluvit s anděly pěstovat.

To, čím cítím hustotu a povahu energie kolem sebe bych asi nazvala slovem “hmat” . Jemnohmotný hmat, kterým jsem schopná identifikovat rozdíly v konzistenci podobně jako je voda a sirup v hrubohmotné sféře. Díky tomu zvládám odhalovat přítomnost něčeho dalšího, a konkrétní specifická příchuť, na níž jsem si vypěstovala citlivost za poslední dobu patří ve většině případů entitám, vozícím se na mých emocích a mojí fantazii.

Lapač snů sundávat nebudu. Od doby, co mi visí nad postelí si svoje sny pamatuju daleko lépe. Jenom si s ním přestanu “povídat” a budu jej využívat pouze jako anténu, nic víc. A uvidím, co bude dál …

Související články

Lapač si hraje
Lapače snů

indosek

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *