Virtuální zápisníček

#jsemdost

Blogerka Bára napsala 15. března článek, který hovořil o mnohdy přehnaných požadavcích na dokonalost, které vůči sobě míváme. Pokud nás soudí ostatní lidé, dá se to ještě pochopit (nevidí do nás a mají potřebu vyjadřovat se k záležitostem, které se jich netýkají) . Když ale soudíme my samy sebe, je to o to horší. Tušíme, že to, co vidíme na internetu je jen úzký výřez, který navíc prošel pečlivou cenzurou. Ani to nás ale mnohdy neodradí od pokusů našroubovat si svůj “průměrný” život do stránek magazínu Vogue.

Bára na konci svého článku vyzvala blogerky, aby myšlenku #JsemDost šířily dál. Dokonce mám pocit, že další Bára ze Šťastného blogu psala něco podobného pár článků zpátky. Jsme dost dobré na to, abychom si poskládaly život a zájmy čistě podle svých preferencí. Každý rok plánovat vílí focení, a dávat 500 Kč (plus 100Kč za jednu fotku, kterou si vyberu navíc, protože jednoduše nezvládám vybrat jich z jedné session “jenom” pět) , když nejsem “dost modelka” ? Fotit se v šatičkách s nohama do X? No a?

Nechci řešit, jestli “jsem dost blogerka” , a skončit potom s tunou stejných spoluprací, jako všechny ostatní. Ano, člověk pak vidí, kolik dalších blogerek dostalo tu samou spolupráci, kterou nabídli jemu, a dokud má možnost vhledu do záležitosti samotné, může poměrně dobře filtrovat, co všechno je umělé. Kolik je ale blogujících ženských? Největším prohřeškem proti lidskosti považuju spády blogerek tutlat realitu a přizpůsobovat se trendu hned v době, kdy začnou vnímat, co všechno je pokřivené a čím vším jsou ostatní ženy vydírány a manipulovány. Měly bychom být dost ženy na to, abychom si zachovaly svoji vlastní tvář, a neprodaly se jenom skrz pár paletek.

Jsme dost inteligentní na  to, abychom znaly svůj obličej a rozhodly se, jestli chceme obočí tenké nebo silné. A jsme dost dospělé, abychom nesly následky svého vlastního řádění s pinzetou, když si svoje obočí v pubertě vyškubeme do tenoučké čárky, a ono potom odmítne dorůst. Kreslit si další tři roky “šneka” jenom kvůli tomu, že se dámy na Youtube naučily nosit obočí přes půlku obličeje? Proč?

Okolí nepředěláme, a ostatní lidi neodnaučíme hodnotit naše volby a náš život. Byla by ale škoda spadnout do pasti cizích námitek, a tvořit si pohled na sebe samotnou čistě podle poznámek ostatních lidí. Právě my jsme těmi lidmi, kteří s námi samotnými tráví zdaleka nejvíc času. Byla by škoda odpálit tuto cennou studnici postřehů jenom kvůli tomu, že “nejsme dost” …

Líbil se ti článek? Nezapomeň jej sdílet na sociální sítě! Děkuji 🙂

Autor Andrea V.

Jsem blogonomádka se zkušenostmi s mnoha projekty. Všechny svoje pokusy používám ke vzdělávání a k pobavení nejen kolegů, ale i všech, kteří mají zájem nahlédnout do hlavy bláznovi do psaní :) . andrea@vysvobozena.cz

6 komentářů u „#jsemdost“

  1. Bára říká:

    Mockrát děkuju, že jsi se připojila a zpracovala tohle téma. Jdu přidat odkaz na tvůj článek do svého – a věřím, že i u tebe se tohle potřebné povzbuzení dostane k těm pravým čtenářům a čtenářkám. 🙂

    1. Andrea V. říká:

      Není zač – měla jsi dobrý nápad, a dobré nápady se mají podporovat 🙂

  2. Elizabeth říká:

    Je to úžasný nápad. Oceňujem to, pretože sama o sebe často pochybujem. Myslím, že túto myšlienku budem zdieľať ďalej prostredníctvom svojho článku. 🙂

  3. ShadesOfSilvie říká:

    Zrovna dnes jsem se nad tímto tématem zastavila, když Mia (miadoxanska), na instagramu řešila dokonalost a umělou krásu. Je pravda, že doba jde kupředu neuvěřitelným tempem a posedlost být perfektní jde nahoru. Já zastávám zlatou střední cestu, za svoji odvedenou práci, at’ už je to psaní článků, či editování fotek, by se bloger/ka měla cítit dobře. A pokud ten pocit znásobí pár vyeditovaných fotek ve photoshopu, nebo cokoliv jiného, všichni máme stejný cíl, dělat, co nás baví. 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *