Jiří Jilík – Žítkovské čarování

O žítkovských bohyních jsem naposledy nějak závažněji věděla na základní škole, když jsem četla Gabru a Málinku od Amálie Kutinové. Gabra a Málinka tráví na Žítkové svoje prázdniny, a kouzlo kolem bohyní jim nedává spát. Od té doby jsem pokaždé párkrát něco zaznamenala v tisku nebo v Enigmě, ale tím to skončilo. Knížka Jiřího Jilíka mě upoutala v knihkupectví, tak jsem si ji pořídila. Aniž bych pořádně věděla, co od knížky čekat a do čeho jdu.

Jilík uvádí i svoje přechůdce, kteří téma žítkovských bohyní zpracovávali před ním. Jedná se také o materiály klidně sto let staré; tím se zachovalo daleko víc autentických zkušeností a dobových popisů, než když by měl Jilík sbírat data dneska. Asi nejblíž má knížka k žurnalistickému odvětví. Jilík několik let osobně sbíral materiál a k jedné z posledních bohyní jezdil, tak se dočtete o “čarování” přímo z první ruky. Uvádí dost materiálu na to, aby si každý mohl vytvořit názor sám. V situaci, kdy byl nejbližší doktor několik dnů cesty a většina obyvatel Kopanic byla chudá, tak se takový místní polo-psychiatr, polo-doktor rozhodně hodil, i když lékaři ve spojení s faráři nemohli (a nemohou) přijít bohyním na jméno.

Nejcennější práci vidím jak v osobním sbírání zkušeností s bohyněmi, tak v procházení sto až dvě stě let starých archivů a vybírání a přetiskávání zajímavých postřehů a cizích názorů na samotné “bohyňování” . Publikace tak není jednostranná. Ani pro skeptiky, ani pro ty, kteří na kouzla žítkovských bohyní věřili a věří. Ve výsledku je to polo-reportáž o hledání a navštěvování bohyně, a napůl se jedná o výtažek z místních kronik. Navíc druhá edice knížky vyšla i s přílohou, která sestává z dopisů čtenářů prvního vydání. Celé dílko tak nadbylo konkrétními zkušenostmi, jak si je pamatují často starší lidé, kteří bohyně ještě osobně zažili.

« »

© 2017 Vysvobozená.cz. Theme by Anders Norén.

%d blogerům se to líbí: