Jak se straší kamarádky

V průběhu času jsem už minimálně třikrát zveřejnila na Facebooku odkaz na nějaký eshop na stránku s konkrétním objektivem, případně přímo fotku nějakého aparátu s tím, že se jedná o zajímavý stroj. Byly to Tokina 10-28mm (tak nějak myslím) , Olympus SH1 a nejnověji Sigma 100-400. Podobné hurá akce u mě málokdy nabývají konkrétních obrysů; většinou se pokochám a jdu zas dál.

V poslední době mi spíš připadá, že víc než novou techniku potřebuju trochu víc praxe. Takové ty základní věci jako světlo, perspektiva, nebo snížit se dolů, když fotím něco menšího. Co mě ale v základech minulo, byl teleobjektiv.

Na zrcadlovku jsem přecházela z kompaktu s nějakým optickým zoomem (pamatuju si, že to byl Lumix ZX1, jak to měl se zoomem už nevím) . V každém případě jsem si všimla, že jsem typ, který spíš zapne a fotí. Vůbec jsem nepoužívala telezoomové pozice, tak jsem i svoje začátky posadila do kratších základních skel, až mi nejvíc sedla pevná pětatřicítka, a k ní pevná devadesátka s makro režimem. Jednak na focení detailů, ale také jako “delší sklo” k té základní pětatřicítce, která mi na crop snímači dělá něco okolo 48° , které jsou považované za neutrální úhel.

Teleobjektivy jsem měla zafixované spíš jako dalekohledovou techniku. V současné době je začínám vnímat jako věc, která uklidí vizuální bordel. Nezvládne totiž vykreslit tak široký záběr, a je vhodný pro obrazy, kde chcete něco orámovat těsněji. Těsnější rámování, vizuální úklid, a přece jenom další část z mojí dlouhodobé vize (magický realismus – detaily, které ostatní přehlédnou) si žádá nějaký ten upgrade v přístupu, protože jestli něco dokáže vypíchnout jednu věc ze záběru, je to teleobjektiv určitě.

A co dál? Skoro jsem si vážně začala šetřit na Sigmu 20 mm 1,4/f Art, než jsem zjistila, že 20 mm by si v kombinaci se světelností 1,4 vyžádal v případě dobrých až vynikajících světelných podmínek expoziční čas 1/8000 s , jenže já mám Nikona D3100, který zvládá 1/4000 max 🙂 . U mé pevné 35 mm se světelností 1,8/f mi už v pár případech začala drhnout i ta 1/4000s , a ač se to nezdá, 1,8/f a 1,4/f je obří rozdíl. V případě světelnosti padají ceny směrem od 1,4 k 1,6 až po 1,8 až 2,0 velice zajímavou rychlostí; chvíli mi problesklo hlavou, jestli potřebuju levnější objektiv skrz “horší” světelnost nebo novější zrcadlovku … a dopadlo to tak, že ten široký úhel zatím neklapne 🙂 .

Poté, co jsem vyděsila kámošky fotografky Sigmou se světelností 6,3/f , jsem se kutala v levnějších objektivech, abych si jako hrdá majitelka 18-105 mm z druhé ruky vyhlédla Tamrona 70-300 mm 4,0-5,6 Di VC USD, protože jako někdejší uživatel “osmnáct-stopětky” si přece nebudu kupovat objektiv 70-200, když mám de facto 3/4 rozsahu už v jiném objektivu, a do profi skel nepůjdu určitě.

Zajímavé mi připadá, jak jsem se skamarádila s kresbou základnějších objektivů, setovým 18-55 počínaje a pevným 35 mm 1,8/f konče. Řadím se tedy k Digifotu a Petru Lindnerovi a ke Kenu Rockwellovi, kteří považují ten malý lehký objektiv za velice slušnou práci. A hledám další objektivy vesměs podle počtu hvězdiček, přidělených právě krátkému Nikkoráckému seťáku. Tamron 70-300 pro full-frame stroje má na photozone.de ještě o půl hvězdy víc. Vyřeším to tele, dva tři měsíce max, a začnu řešit ohniskovou vzdálenost 10-20 mm, která mi v rozsahu chybí 🙂 .

Odebírejte blog e-mailem

Nechce se ti číhat na každý můj nový článek? Dej mi svoji e-mailovou adresu, a budu číhat za tebe.

Připojte se k 36 dalším odběratelům

« »

© 2017 Vysvobozená.cz. Theme by Anders Norén.

%d blogerům se to líbí: