Z deníčku blogerky

Jak rozjet svůj blog?

Otázka “Jak založit blog” se nakonec ukáže jako to úplně poslední, z čeho má budoucí bloger těžkou hlavu. Většina zájemců se na internetu tak nějak pohybuje a tuší, která služba jim je nejsympatičtější, a se kterým serverem svážou svoje blogovací začátky. Daleko komplikovanější otázka vyplyne v době, kdy bude blog založený. Jak jej vlastně rozjet? A půjde to vůbec?

Potřebujete svůj obsah

U blogerů se objevuje názor, že je jedno, odkud pochází zveřejněný článek. Stále ještě existuje dost blogerů, kteří sbírají “hezké články” po internetu, a následně je pak zveřejňují pod svojí hlavičkou. Pro rozjetí blogu budete potřebovat svoje vlastní články. Jedná se o to, že čtenáři jsou poměrně šikovní v nacházení “zkratek” .

Na Blog.cz funguje jedna poměrně úspěšná blogerka, která se prakticky živí tím, že hledá cizí články po síti a skládá je k sobě na blog. Výsledek je ten, že se o ní v diskuzích povídá, že svůj blog nepíše ona, že na to má tým cizích lidí. Kde na to kdo přišel?

Jednoduše; sdílí články tak, jak je najde. Jako autor je vyplněná ona, ale skloňování v článku je mužské (“přišel jsem na to, že”) , případně se v článcích objeví: “Tak jsem pro svoje dvě děti ušila obyčejné bílé plátěné noční košile” , když je o ní všeobecně známo, že děti nemá. Že by si někdo řekl, že kopíruje ostatním autorům články? Ne – čtenáři jdou ještě o krok dál. Dotyčná blogerka je známá jako ta, která je na svém blogu jako tvář, ale jinak nemá se svým webem vůbec nic společného, i když “píše” a tvoří sama na sebe.

Budete potřebovat neprůstřelnou značku, aby si vás lidé zapamatovali. Pohřbít svoje šance zkopírovanými články pro vás může znamenat, že čtenáře pošlete na web původnímu autorovi textu (pokud návštěvníci dohledají původní zdroj, což se celkem často děje – jak někdo pojme podezření, že na článku něco nesedí, bývá celkem šikovný v dohledávání volných konců) . Nejedná se mi teď o morálku, ani o “mělo by se” . Čtenáři jsou celkem slepí, co se týká odkazů na konci článku, a to platí i pro případnou klauzuli “článek byl převzat bla bla bla odkaz).

(Oni bývají ostatně slepí i co se týká “okecávek” ; deset let zpátky jsem si web o kapele vyšperkovala vymyšlenými příběhy pro ženské, první odstavec jsem napsala tučně – že je to moje fikce a nic z toho se nestalo, a v komentářích se rozpoutala vichřice, že jsem lhářka a že si vymýšlím. Přitom měli totéž přiznané už v prvním odstavci článku. )

Kopírujte úspěšnější

Souhlasím; jakožto začátečníci nejspíš nebudete mít úplně vyladěný flow, co se týká psaní, publikace a následného sdílení.  Je potřeba dostat se do tempa a nabrat správné návyky. Inspirujte se u autorů, které nejradši sledujete. “Splyňte” s jejich webem a jejich sociálními sítěmi, abyste “pod vlivem” energie z jejich tvorby mohli tvořit vlastní postupy. Málokdo si dnes u youtuberky Týnuš Třešničkové vzpomene na její rozhovor ze začátků, kdy říkala, že je jejím velkým vzorem Petra Lovely Hair. Týnuš má dnes vlastní značku, která je dost silná na to, aby si lidé ve spojení s jejím jménem na další českou youtuberku nevzpomněli.

Každý jsme originál, a tak i vy se začnete se svým vzorem rozcházet. Upravte si věci podle svého, ale pro začátek využijte postupy, které jsou vyzkoušené a prověřené.

Zjednodušte všechno, co zjednodušit jde

Upřímně si myslím, že vyladěný e-mail marketing může počkat na člověka, který bloguje za účelem prodeje svých výrobků nebo služeb. Založíte blog, nahodíte první články a rovnou se pod nimi bude houpat výzva k zápisu do databáze e-mailů? Je to postup, který doporučuje moc autorů. Upřímně se ale ptám: Na co bude sběr e-mailů autorovi, který ani netuší, jestli u blogu zůstane? Po síti se válejí články, které v nejčastějších blogovacích chybách profesionálů uvádějí: “Nesbírala jsem kontakty od prvního dne blogování” . Probouzí  to dojem, že každý web musí mít odběry zajištěné, i když v těch pravidelných e-mailech nebude nic jiného, než pár odkazů na poslední články.

Co se týká jednoduchého sledování nových článků, odběr e-mailů využívá málo lidí. Je problém dostat lidi do databáze, pokud můžete nabídnout “jenom” nové články. Čtenáři mají kupu různých způsobů, kterými svoje oblíbené weby sledují. Od Facebooku přes záložky až po rozličné RSS čtečky, a pravidelné e-maily jsou to poslední, co by je zajímalo (beztak zapadnou v té kupě zábavných prezentací, které jim denně chodí) .

Touha rozjet blog by neměla vybuchnout na “nudných” článcích, nekonzistentním blogu nebo nezapamatovatelné adrese. Nenakládejte si toho na sebe moc, zjednodušte všechno, co zjednodušit půjde, a když se někde ztratíte, pomozte si šmíringem u autorů, které pravidelně sledujete. Bude to chtít trpělivost a houževnatost, a disciplína bude to hlavní, na čem všechno pojede. Zjistíte, že pokud budete chtít vymýšlet články na blog, rozvíjet koncept a budovat nějaký celkový obraz webu, nezbude vám čas na trollení a hejtování. Nezdá se to, ale svůj čas si to vezme, a když jednou nastavíte mysl na hejtění, zjistíte, že se kolečka zpátky na “schopnou” tvorbu rozjíždějí jenom pomalu a velice ztuha.

Líbil se ti článek? Nezapomeň jej sdílet na sociální sítě! Děkuji 🙂

Autor Andrea V.

Všechny svoje zkušenosti používám ke vzdělávání a k pobavení nejen kolegů blogerů, ale i všech, kteří mají zájem nahlédnout za závoj blogování. andrea@vysvobozena.cz

10 komentářů u „Jak rozjet svůj blog?“

  1. Čerf říká:

    Okamžitý zápis do databáze e-mailových kontaktů je podle mne nesmysl, ač si to doporučuje, kolik chce autorů; víc lidí to z blogu odežene než naláká. Podle mne mají reálný smysl jen e-maily na ty, co na blog chodí opakovaně a cíleně na sebe zanechávají kontakt (třeba v podobě komentářů), protože jen u těch je rozumná pravděpodobnost, že na oslovení nějak zareagují; pro všechny ostatní je e-mail od blogera – tím spíš zaměřený komerčně – jen dalším z mnoha spamů.

    Jen pro ilustraci dodám pár konkrétních čísel doplněných o odhady postavené na mé celkem bohaté marketingové zkušenosti: Aktuálně mám e-mailový kontakt na cca 120 lidí z blogového prostředí. Z nich jsem před zahájením své aktuální výstavy e-mailem oslovil 70 lidí a e-mailová odpověď mi přišla od 52 z oslovených, což je skoro 75% response rate. Kdybych to samé oslovení udělal na všech 120 mailů (tedy včetně blogerů, kteří na můj blog už delší dobu nechodí), odhaduji, že by počet odpovědí vzrostl maximálně na 60 (response rate by tedy poklesl na 50%, takže tím krokem víc roste práce/náklady než výsledek/výnosy). No a troufám si odhadnout, že kdybych poslal stejnou informaci na všechny v historii blogu okamžitě při první návštěvě sebrané adresy, nedosáhla by response rate ani 10%. No a kdybych navíc neposílal informaci o výstavě (kulturní nekomerční akce), ale o nabídce nějakého zboží, jsem si skoro jistý, že by response rate klesla pod 2% a to by ještě byly odpovědi jen ze slušnosti, které by stejně nevedly k uzavření obchodu, takže by se výsledek akce pohyboval někde na úrovni proslulých “nigérijských spamů” :-).

    1. Andrea V. říká:

      S tím e-mailingem je to přesně jak říkáš …

  2. M. říká:

    Spousta článků s tipy pro začínající blogery se tím sbíráním e-mailů ohání, ale podle mě je to krajně zavádějící rada. V našem rybníčku to třeba nemá skoro žádný smysl, a už vůbec pokud člověk teprve začíná, nehodlá svůj blog okamžitě používat k prodeji nebo k nabídce nějakých exkluzivních informací (i zadarmo). Z českých blogerů jsem v mailovém seznamu jen u Anie Songe, která jejich prostřednictvím tu a tam posílá informace o tom, co je nového na e-shopu, kdy budou k mání další produkty, kde je možné se s ní v dohledné době setkat a podobně. U blogerů, kteří teprve začínají a nemají co hmotného nabídnout, to ale naprosto nemá smysl. Nikoho nezajímá spam á la “Vyšel mi nový článek”. To se čtenář dozví z Bloglovinu nebo jiné čtečky a nepotřebuje to dostávat ještě do mailu. Pokud chce bloger sbírat mailové adresy, musí nabídnout něco ultra extra navíc, něco, co na blogu nebude.

    Pokud chce novopečený bloger blog “nakopnout”, jak říkáš, tedy dostat se rychle do povědomí, pak musí být rozhodně originální, osobitý, něčím nezvyklý, a připravený se lidem “cpát pod nos”, kde to jen půjde. Komentovat v diskuzích (ovšem smysluplně), dávat o sobě znát na sociálních sítích atd.. Je spousta blogerů, co mají talent, začnou skvělý blog, co má velký potenciál zaujmout spoustu lidí, ale pak to krachne na tom, že si myslí, že je svět objeví sám od sebe.

    1. Andrea V. říká:

      Jasně – já mám jediný aktivnější odběr u Maigiho, skrz jeho ebooky a kurzy. Jinak, když nemá bloger co víc nabídnout, shánějí se adresy dost ztuha.

  3. Platan říká:

    Hm u mňa bol postup jednoduchý. Píšem, tak píšem. Zatiaľ to stačí, samozrejme vďaka tomu, že z blogu sa nesnažím vytvoriť kariéru ani nič podobné, len potešíť ľudí a podeliť sa o tvorbu. Pre profesionálnejší prístup, samozrejme sedí to čo píšeš. Aj keď úprimne nerozumiem prezdieľaveniu cudzích článkov. Žiadny zmysel, prádzna práca, akokoľvek jednoduchá.

    1. Andrea V. říká:

      Pro člověka, který potřebuje primárně tvořit to přetiskávání článků smysl nedává.

  4. Verutak říká:

    To já poznal jednu, která nejen přebírala články a dole měla odkaz.
    Ta přebírala přímo z úst, a nejvíc mě z úst.

    A uvedení zdrojů článků zapomínala psát. Občas, častěji si vymýšlela o kde kom a neuvědomila si , že je na internetu a že si to někdo po ní čte.
    Ona se tomu internetu tak nějak svěřovala.

    Občas jsem jí poradil, co s tím. Až moje empatie vyrostla jako balón, tak jsem si ji vzal, aby už nikdy nebyla bezradná. Ale to už je minulost, na to si už nikdo nevzpomene. Už je to dávno. Teď už je všechno jinak a ona objevila svoje kvality a vlastně to dokázala sama.

      1. Verutak říká:

        Udělám jí nové stránky, na blogu TV Nova už to dlouho neudrží.

        1. Andrea V. říká:

          Podle mého názoru by bylo vhodnější to zavčasu někam přesunout. Dokud to ještě jak/tak jde, a je tady možnost exportovat obsah …

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *