Jak píšu články na blog?

Není to tak dávno, co jsem “ohrnovala nos” nad novou tagovkou ohledně blogování, která zaplavila internet. No – dnes jsem tady s podobnou, kterou vymyslela Veruce, a která má docela solidní šance skončit stejně masově 🙂 . Kdysi jsem viděla soutěž na téma: “Ukaž svůj blog” . Mělo se jednat o vyfocení místa, kde bloger tvoří články. Veruce položila pár otázek, které se týkají samotné tvorby článků.

1. Kde si píšete koncepty?
Jen doma, když je klid? I v práci, když máte chvilku? Ve škole pod lavicí?

V průběhu pracovního dne se omezuju na sepisování poznámek; když je čas, dělám si podrobnější odrážky v bodech. Co se týká tvoření článků samotných, buď si k námětům sednu když přijdu domů, nebo si vyhradím čas večer. Většinou se snažím psát spíš dřív, protože pak mi to už zpravidla tolik nemyslí, ale nebývá to tak pokaždé. Ano, je ideální, když si sednu hned k psaní článku, když mě chytí ten daný nápad, ale přes dopoledne na to nebývá kdy 🙂 .

2. Kam si píšete koncepty?
Na papír? Do Notepadu? Přímo do redakčního systému? Do matlafonu chytrého telefonu?
Pokud na papír – máte zvláštní sešit nebo si vystačíte s jakýmkoli dostupným papírem?

Já jsem v tomto směru člověk analogový, a na papír a propisku nedám dopustit. Tyto dvě propriety patří k mé inspiraci, a i když jsem ochotná nadatlit článek hned na první dobrou přes klávesnici do WordPressu, častěji platí, že článek vznikne na papíře, a během přepisování provádím korekce. Na poznámky během dne beru to, co je po ruce; na články mám souhrnnější materiál. I když, jak teď v duchu počítám, rozepsané sešity na články si teď vybavuju tři, které průběžně střídám podle toho, který je po ruce, a to určitě není konečné číslo …

3. Pro zajímavost – jaká vám vyhovuje klávesnice na psaní?
Plnohodnotná? Notebooková? (S malým enterem, velkým enterem, s malým zdvihem, s velkým zdvihem? Nebo je vám to jedno?)

Aktuálně mám klávesnici s malým enterem a nízkým zdvihem kláves. Pořídila jsem si ji letos v květnu, a na vysoký zdvih bych si už nezvykla 🙂 . Jedná se o klasickou klávesnici k PC, ale jsem schopná fungovat i na přídavné tabletové (pokud nepotřebuju něco nakódovat, a zběsile nezjišťuju, jak se tam píše { a } – z nějakého důvodu ta “tabletovka” složené závorky neumí, a to ani přes pravý alt+b / pravý alt+n).

4. Kolik máte rozpracovaných konceptů? 

Do pěti kusů poznamenaných nápadů v bodech, rozepsané články neukládám jako koncepty a nearchivuju. Napíšu, druhý den přepíšu do PC a zveřejním. V tomto směru nesyslím, a v horších časech se mi to vrací 🙂 .

5. Z kolika konceptů se skutečně stanou články? 

Když si otázku upravím na svůj publikační systém, zůstává mi zhruba 1/3 poznámek na články, které nakonec nevyužiju.  Ztratí aktuálnost, nebo začnu vymýšlet článek a zjistím, že mě zas tak nebaví na dané téma psát.

6. Jak dlouho máte uložený nejstarší koncept? 

Dva roky. Spadá právě do kategorie: “Nápad na článek je to nejlepší, co se mi z daného tématu podařilo vykřesat” .

7. Promazáváte průběžně starší obsah blogu? 

Já to dělala úplně od lesa – po dvou letech, někdy ani to ne, jsem smazala rovnou celý blog 🙂 . Ne že bych to dělala schválně; často jsem se stěhovala, tak se to tak nějak “uklízelo” samo. Na běžící prezentaci ale nechávám všechno tak, jak jsem to zveřejnila. Necenzuruju, nemažu, neupravuju. Pamatuju si na jeden článek, se kterým jsem furt nevěděla – jmenoval se “Investigativní vlogy” , tak jsem jej zamkla pod heslo a znepřístupnila, a pak jsem na této prezentaci smazala dva články o knížkách od Alue, protože se v diskuzi začaly řešit pomluvy a hejty a nabalovalo to akorát tak trolly …

8. Které články na vašem blogu mají největší ohlas (návštěvnost, komentáře)?

Ohledně návštěv “Čím si musí projít blogerka, aby našla svůj podpis” , a “Stříhali dohola šílenou blogerku” ; obecněji mám úspěšnější články z rubriky “Z deníčku blogerky” , než je tomu u zbytku blogu. Ten nápad se mi fakt povedl 🙂 .

Co se týká komentářů, na prvním místě je článek “Blogerka po třicítce” , a na druhém “Potíže s beauty blogerkami” . Obojí má ve společném jmenovateli právě blogování, kterému se u mě tak daří …

9. Které mají naopak malý ohlas, ale zasloužily by si podle vás větší?

Všechny ty, které nemají blogerský nebo bulvární přesah, a nepřitahují tedy pozornost davů tolik co “polohejty” na beauty blogy.

Související odkazy

Jak píšu články na blog? Dotazník – původní článek od Veruce

6 thoughts on “Jak píšu články na blog?

  1. Díky za vyplnění 🙂 Také bych to jednou chtěla dotáhnout do stavu, kdy těch konceptů nebudu mít tolik a zároveň se z většiny z nich stanou články 🙂

    • Nemáš zač 🙂 . Jsem roky rokoucí zvyklá z hlavy sázet přímo na blog, a občas jsem mívala potíže spíš s přehlceností stránek a zbytečně vznikajícími články …. chtělo by to tak nějak rozumně 🙂

  2. Vznik mých článků hodně záleží na okolnostech.
    Když můžu použít notebook, píšu na něm, ať to po sobě nemusím přepisovat. Většinou píšu přímo na bloggeru. Do Wordu jen, když nemám wifi nebo píšu něco, co neplánuju zveřejnit.
    Poznámky na papír jsou různorodé. Mám takový sešit na všechno možné. Mimo zápisy ze školy a další poznámky obsahuje seznam článků, které bych jednou chtěla napsat. Také do něj píšu v odrážkách nejdůležitější myšlenky, které v článku musí zaznít. No a někdy napíšu celý článek, nezapomenu ani na podtržení nadpisů atd. Sešit samozřejmě není vždycky po ruce, takže mám vlastně poznámky všude možně. (A pak těžce vzpomínám, kde…)
    Nemůžu ovšem nezmínit,, že z největší části stejně články vznikají jen tak v hlavě. Ať dělám, co dělám, v hlavě se mi píše nějaký článek. Pak sednu a už to jenom ,,opíšu”. 😀 Většinou to bývá dva dny před zveřejněním. Průběžně ho přepisuju.
    Proto vlastně nemůžu říct, jak dlouho mi trvá napsat jeden článek. Může se zdát, že ho mám hotový za půl hodiny, ale není to pravda, ve skutečnosti je psaní hodně složitý proces a probíhá prakticky pořád.

  3. Je smutný, že nejvíc pozornosti vždycky člověk vzbudí nějakým hatem nebo bulvárním titulkem. My lidé tak ale fungujeme, jinak by nebyl bulvár nejčtenějším odvětvím novinařiny. Lidé si většinou chtějí odpočinou, jen rychle zhltnout nějakou kravinu, pobavit se apod. Doufám, že právě blogeři tací nejsou, když sami tvoří. Ale ne vždy je to pravidlem.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *