Ingredience k úspěšnému blogu

“Jak udělat úspěšný blog” je otázka, kterou si kladou hlavně blogeři s vyhlídkami na rychlé navázání lukrativních spoluprací. Když už člověk narazí na blogera, kterého za úspěšného považuje,  zjistí, že se dotyčný bloger o formální náležitosti nijak extra nestará. Ano, řeší publikační plán, komunikuje s příznivci jak v komentářích pod článkem, tak na sociálních sítích (zařídí-li si některé), a přichází s originálním obsahem, který se dobře čte. Přece jenom si myslím, že existuje pár věcí, kterým se vyplatí věnovat zvýšenou pozornost.

Blogerova šatní skříň

Já a grafika stránek – to je příběh na dlouho. Tak to vezmu z opačného konce: blogová kamarádka Michelle je vyznavačkou minimalismu co pamatuju. Její prezentace “Make your life colourfull” je vystavěná na bílém pozadí a Míšině fotce. Druhý web, vedený jako kombinace módy a lifestylu z pohledu fotografky může působit “načinčaným” dojmem, ale velice rychle zjistíte, že si ze šablon vybrala tu, která využívá minimalistické principy a dokonce i menu má schované pod ikonkou.

Bloger by se měl se svým domovem sžít. To znamená poznat, co se mi líbí a šablonu zvolit tak, aby nešla proti mně samotné. Načinčaných pytlíkovin je po internetu hromada; k Michelle si je ale představit neumím.  Pořád platí, že autor je osoba, která na svém vlastním webu stráví zdaleka nejvíc času. Proto i když znalci vyučují, že si máte vybrat tu nejstahovanější profesionální šablonu, protože je z pohledu někoho považovaná za nejideálnější pro vážné blogování, já osobně si myslím, že finální vzhled byste měli vybírat podle vlastního vkusu – i když to znamená růžovou krajku, hromadu kytiček a přeplácaný vzhled.

Z blogera musí být přes monitor poznat ten zájem o svoje vlastní stránky, proto když bude prezentace přehledná a čitelná, čtenáři leccos odpustí.  Když si nastavíte z vašeho pohledu prefabrikátovou nudu a nebudete se na svém vlastním webu cítit dobře, nepomůže vám ani fakt, že tu kterou šablonu zakoupilo zdaleka nejvíc lidí. Ano, vybrat jednou a dál nic neřešit; je potřeba ale vybírat tak, abyste si byli jistí, že nemusíte hledat dál.

Archiv, který táhne

Články jsou dalším tématem do pranice. Zdaleka nejvíc doporučují psát návody a rady; prý když je v nadpisu číslo a článek láká, že udělá něco za čtenáře, mívá daleko větší úspěch, než když třeba to inkriminované číslo vypíšete slovem. Ano, párkrát jsem něco takového zkoušela. Když se ale máte bavit/živit psaním, velice rychle zjistíte, že se vám nevyplatí psát něco, co vás vlastně nebaví. Ještě líp, když vám vaše inspirace radí něco úplně jiného, ale vy se násilím nutíte psát ty “komerčně úspěšné” články. Velice rychle přestanou nápady jako takové chodit, a jediná možnost jak to zase odblokovat je začít psát podle sebe, i když je to návodům samotným na hony vzdálené.

Mých deset nejúspěšnějších článků jsou hromádky písmenek, které jsem psala vesměs po svém. Takové plácnutí do vody; věděla jsem jen, co chci říct a nesměla jsem se bát vyjádřit svůj názor. Třeba článek “Blogování, copywriting a zaměňování pojmů” hrozil náletem naštvaných moderních blogerů, protože se copywriting rozmáhá a transformuje v jakýsi etalon, s nímž není radno si zahrávat. Chtělo to jen jednoduše psát po svém a používat vlastní hlavu – neřešit, co by asi lidi chtěli číst, ale psát tak, jak mi klávesnice narostla.

Blogeři, které považuju za úspěšné mívají vlastní styl psaní a vlastní pohled na věc. Tento vlastní pohled jim pomáhá vymyslet vlastní náměty na články a táhnout čtenáře, protože jsou ty texty jednoduše jiné než ostatní. Zájemci o blogování pak složitě zkoumají, co a jak dělat, a přitom bohatě stačí složitosti nevymýšlet a psát si po svém. Samozřejmě musí jeden vědět, o čem chce psát a co chce říct. A samozřejmě jak to podat.

Co tedy s tím?

Z toho, co vím je nejjednodušší cesta k úspěšnému blogu odpárání bulváru, masmédií a komerční blogerské komunity, aby člověk nezapadl do trollovacích břeček; aspoň do doby, než se mu před očima vyprofiluje, co chce psát a jak to chce psát. Pokud vás to táhne k psaní, pak máte “uvnitř sebe” i konkrétnější nápady a celkový styl. Když se uvězníte v mainstreamových požadavcích reakčních youtube vlogů a ve stylu bulváru, může se snadno stát, že svoji vlastní inspiraci přeslechnete.

Následně není od věci doplňovat vzdělání v pisatelské oblasti. Gramatika je základ, může následovat buď spíš literární, nebo spíš žurnalistické zaměření, podle toho, co vás láká víc. Buď škola, nebo se popídit po doporučené literatuře na ten který obor, podle toho, jak moc vám jde samovzdělávací systém. Mainstream se snaží vyvolat dojem, že nějaká čeština není vůbec důležitá, ale kvalitní bloger by se měl starat i o formu, kterou svoje články předává.

Těch pár věcí nepatří mezi úkoly, které by byly nějak extra náročné. Dál už to chce jenom vytrvalost a osobní zápal pro věc. Trocha online marketingu nezaškodí, aby se o vás dozvěděli čtenáři, a dál už je to jenom o každodenním  psaní. Znám to sama od sebe – týden nic nenapíšu a nestíhám se divit.  Psaní jako každý talent potřebuje trénink a cílené rozvíjení. Jako u hokejisty nebo krasobruslaře se nedá ve vrcholové oblasti spoléhat pouze na talent samotný – to je jenom extra energie navíc do začátku.

Odkazy z článku

Make your life colourfull – Michelle
The Blueberry Lace – Michelle
Blogování, copywriting a zaměňování pojmů – #4 k 8.4.2017

9 thoughts on “Ingredience k úspěšnému blogu

  1. Andreo, zajímavý článek. Je jasný, že člověk musí mít chuť a prostě psát – a když je to dobré, tak mu horší vzhled/ovládání moc čtenářů neodvede 🙂 Přirozenost se zkrátka asi pozná i přes ten počítač.
    Iva
    PS: Zajímavý název blogu mi evokuje osvobo – žena nebo osvo – božena.

    • Děkuji za komentář 🙂 . No jo název – původně oblíbená písnička od metalové kapely 🙂 . Ty alternativní významy s osvobozováním se mi začínají nabalovat až teď 🙂

  2. Článek plný postřehů. Klikla jsem na článek ze zvědavosti a čekala jsem hodně, ale ne to co na mě vykouklo. A jsem spokojená. Souhlasím s tím, že člověk hlavně musí psát to, co ho baví. A je jedno jestli to je nebo není oblíbené. 🙂

    • Děkuju moc za komentář 🙂 . Od roku 2007 jsem zkusila hodně, a i když jsem to brala spíš rekreačně, zkoušela jsem i “masovější” věci, tak dokážu pochopit, co k tomu koho vede i jestli to funguje či ne 🙂 .

  3. Nezajímají mě blogy, z jejichž obsahu – jako z bot sláma – čouhá, jak moc chtějí být komerčně úspěšné. Mám rád to, co vzniká primárně kvůli pocitům vlastní radosti a kvůli chuti se o ni nějak podělit, jinak to beru jako vypočítavost, u které nemusím být :-).

    • Je pravda, že na blogu je každá křeč docela dost poznat. Osobně už moc věcí nečtu; zůstala mi Marie Doležalová a místy něco, co mě zaujme přes FB skupinu. Jinak si lebedím v oku tornáda a vyhazuju, z čeho jsem vyrostla 🙂 .

  4. A já ten vzhled na Blueberry zrovna před pár dny změnila. 🙂 I když snad by se dalo říct, že je stylově dost podobný bibliothece a taky že se tak nějak pořád drží toho, kolem čeho se motám už víc jak pět let.
    Strašně se mi na tvých článcích líbí to, že se nebojíš napsat svůj vlastní názor. A v tomhle všem s tebou souhlasím. Navíc, na Blueberry jsem si to už taky ověřila, lidi mají rádi, když je na blogu poznat osobnost toho blogera, nezajímá je tolik to, co můžou najít všude po internetu, jen pokaždé s trochu jinou fotkou. Trošku komerčněji si můžou dovolit psát ti, kteří už jsou hodně úspěšní a sledují je statisíce čtenářů. A ani ti většinou nemají potřebu potlačit sami sebe jen kvůli sponzorům. Naštěstí 🙂

    • Já jsem si všimla 🙂 . Taky jsem na tvém instagramu četla, že jsi hledala několik měsíců, než jsi změnila natrvalo. To já zase překlikávám veřejně – až mi Anchor před nedávnem psala, že je to už moje značka – člověk neví, co na něj vybafne 🙂 🙂 .

      Potěšilo mě, když jsem u tvého posledního článku (Wanderlust – doufám, že to píšu správně) viděla dole kupu “liků” z WordPressu. Znamená to, že tě našli lidi a že začínáš stoupat 🙂 .

      Děkuju ti za pochvalu 🙂

      • To má pravdu, už to k tobě patří, že měníš často a ráda 🙂 já jsem na to zase moc líná, když si najdu něco, co se mi líbí, nechce se mi už do toho rýt, pryč jsou časy, kdy jsem si s tím ráda vyhrávala 😀
        Děkuju moc! Snažím se tak nějak si vytvořit tu skupinku, jakou jsme mívali na českém blogu, jen tady je to trochu těžší. Jsem ráda, že ty jsi mi zůstala 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *