Blíž k luciditě

Sama za sebe můžu říct, že kontrolovat sny je tak trochu jako hlídat pytel blech. Nebo se to tak aspoň zdá. Přece jenom když spím, tak spím a těžko můžu kontrolovat spánek, když mám mozek vypnutý. Přece jenom jsem nasbírala pár poznatků, které vstup do říše snů usnadňují a nastavují podvědomé reakce “tím správným” směrem.

Přečetla jsem hodně článků; naneštěstí manipulace se sny není věc, u které by jednomu teoretické poznatky pomohly. Jediná záležitost, která mi z těch mainstreamových rad fungovala, byla psát si snový deník. Zvenčí to může znít divně; zpočátku to člověka spíš otravuje a raději by spal než sepisoval pod baterkou čerstvé sny (ano, pod baterkou – rozsvítím cokoliv většího a mám po spaní 🙂  ) . Po týdnu až dvou se u mě začínají projevovat symptomy cílenějšího dohledu nad vlastními sny. Přestanu psát snový deník, a výsledky jsou v čudu.

Mým snům rozhodně nepomáhá, když jdu spát kompletně vyřízená. Je rozhodně lepší, když jdu spát spíš z delšího konce mého komfortního spacího času, než když padám do postele mrtvá daleko později, a stejně tak není ideální, když mám přes den hodně běhání a jsem vyflusnutá ze všech svých povinností. Najít si čas sám na sebe a na relaxaci je ideální začátek – i kdyby to mělo být hodinku, dvě před spaním.

Aktuálně je poměrně dost v kurzu toltécké učení. Zaznamenala jsem už i knížky “civilů” , Američanů, kteří nemají mexické kořeny, ale hlásí se k některému Ruizovi a píší ruizovské materiály podle sebe. Do hlídání snů mi sedí péče o vlastní mysl. Každému z nás těkají myšlenky sem a tam, velice často nám naše hlava předkládá více či méně absurdní scénáře, tak nás nakonec v noci ani nepřekvapí, když se díváme na sebe samotné, jak lezeme po nafukovacím žebříku, i když moc dobře víme, že v naší hmotné realitě jsou na místě těch štaflí pevné dřevěné schody. Cílem je uvědomovat si, co vlastně vnímám, a když tedy ve snu prožiju něco postaveného na hlavu, jsem schopná okamžitě vědět, že jsem někde úplně jinde.

Lidé s bohatou fantazií jsou na tomto místě paradoxně poměrně dost znevýhodnění. Jak jsou zvyklí koexistovat se svou vlastní barevnou myslí, noční výlety je nepřekvapí, ať už v nich je cokoliv. Naproti tomu racionálněji založený člověk je schopný zanalyzovat dotyčnou situaci daleko rychleji; stačí jen vědomé rozhodnutí, že se těmi sny začnu zabývat.

Já jsem pro vytřídění mých vlastních zmatků v hlavě použila Keltnerovy knížky. Není to ale nutné; cílem je zůstat v přítomnosti, když jsme vzhůru, a doopravdy si uvědomovat, na co se to vlastně díváme, co kde je a co se s námi děje. Nedomýšlet si nic, nevymýšlet si nic, jenom pozorovat a vidět. Když nám poté sen nabídne nějakou neobvyklou situaci, máme s odchytáváním daleko míň práce.

« »

© 2017 Vysvobozená.cz. Theme by Anders Norén.

%d blogerům se to líbí: