Jak je to s kovem

Po dvou dílech Esoterické akademie jsem dostala námět na oddechový článek. O svých zkušenostech plánovitě nepíšu, tak hromada věcí jenom tak prohučí kolem. V souvislosti s jemnohmotným světem (mohla bych zapracovat na vyjadřování – toto slovní spojení používám snad v každém ezo-článku 🙂   ) zájemce narazí na problematiku kovových věcí na těle. Kov obepnutý kolem dokola člověka má nepříznivě ovlivňovat energetické dráhy člověka a ztěžovat komunikaci “s druhým břehem”.

Je to podobné jako s kávou. Dokud člověk na sobě nevidí konkrétní hmatatelné dopady, bere to tak jakože lážo plážo a důslednost záleží na tom, jak moc se byl zvyklý zdobit, kolik má doma cinkrlátek a kolik najednou jich byl zvyklý nosit. Samozvaní guru’s rádi předhazují, že senzibil se pozná právě podle kovu na těle. Pokud je “vědma” ověšená kolem dokola desetikilovými řetězy, není to důvěryhodný zdroj. Zjistit se to pořádně nedá; leda že by vás ten řetízek nadrzo hryznul. Já jsem to měla hodně dlouho úplně stejně. Pak jsem ale ze zdravotních důvodů utnula kávu a začala se pořádně starat o svůj denní příjem čisté vody, a začaly se dít věci.

Když vklouznete do okovů zájmu o jemnohmotný Vesmír, začnete dostávat po drobných krůčcích jednotlivé tipy, co se sebou udělat, aby to pro vás bylo co možná nejlepší. U mě bylo prvním krokem vyčištění. Nejdřív přišel pitný režim, pak nabídka přestat pít kávu, a v souvislosti s vypuštěním kofeinu a dostatečným zásobením svého těla čistou vodou jsem přestala mít chuť na brambůrky. Úplně jednoduše mi ze dne na den přestaly chutnat, a to když jsem dostala “chipsozáchvat” , zvládla jsem sežrat i dva pytlíky za den. První odpoledne, druhý večer. Čokoládu jsem tak nějak samovolně přestala jíst už před časem. Ta, co jsem dostala minulý týden ke svátku, mi na stole trůní týden a vypadá to, že si tam ještě nějakou dobu poleží. Když se dostanete za kritickou hranici, všechny kroky se začnou navzájem podporovat a najednou se výsledky dají i vypozorovat.

Mám nasbíranou hromádku přívěsků, ke kterým různě sháním řetízky. Něco jsem koupila, něco jsem kdysi dávno vyvlékla z bonusů k Top Dívkám, něco jsem dostala. V červenci jsem si v Blatnici na antonínské pouti koupila malého andílka z ametystu, za cenu kolem 150 Kč, a od té doby jej mám na takovém podobném řetízku. Minulý týden jsem jej musela převléct na koženku, protože mi ten řetízek začal na krku vadit. Studený, pocitově mě mrazil a připadala jsem si, jako když jsem pár odstavců nahoře psala, že by ty řetízky musely začít hryzat. Naproti tomu o kožence ani nevím. Alergie na kov to není. Náušnic mám hromadu, prstýnky nějaké taky a zle mi to nedělá. Jenom pokud je ten kov kolem dokola – na krku, na prstu, nebo pokud se jedná o náušnice s uzavřeným háčkem. Svádím to na vyčištění těla, ale jestli se mám přiznat, nečekala jsem, že kdy ucítím tak moc “nahmatatelné” výsledky.

Můžu tedy potvrdit, že kov obepnutý kolem dokola lidského těla není pro člověka nejlepší řešení. Dělá nám to bordel v energetických drahách a bylo by lepší mít ten kov rozpojený (prstýnek s nastavitelnou obroučkou, náušnice s afro háčkem) , nebo ten kov nahradit jiným materiálem (řetízky k přívěskům na krk). Sama jsem zvědavá, kam mě to zavede dál. Je celkem sranda, že jsem do června letošního roku měla brýle s jemnou kovovou obroučkou, a když jsem si vybírala nové, automaticky jsem vybrala plast.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *