Zadřená inspirace: Proč nejdou psát články?

Článek jde vykuchat i z nepříznivých podmínek. Prázdno v šuplíku s nápady často značí, že je potřeba podívat se na věci z jiného úhlu. Téma můžete vyčerpat jenom tehdy, pokud půjdete stále jedním směrem a nepodíváte se po cestě i jinam – za ploty a za srázy, které blogerovi staví do cesty stejnosměrně uvažující vědomí.

Dokud mi chodí nápady zdánlivě bez jakékoliv větší námahy, nemusím věc inspirace nijak řešit. Když ale vyčerpám jeden směr pohledu, musím nastalé vakuum nějak řešit. Poměrně hezky to bylo vidět v poslední době, když jsem web ořezala na články čistě o blogování. Pár textů vyšlo pravidelně, pak týden pauza, pak zase pár článků – ano, tabulky hovoří o tom, že by se měl bloger specializovat. Jenom jsem přišla na to, že až moc zacílený postup nesvědčí mojí inspiraci.

Je mi zkrátka nejlíp mezi články, které kloubí blogování, ezoteriku, žurnalistiku a deníčky, a rukopis vyplývá tak nějak mezi řádky. Takový postup svědčí i mojí inspiraci; za posledních deset let, kdy jsem dost času strávila v teoretických textech o blogování jsem si odvykla tomu pocitu, který přichází, když si můžu “normálně” sednout a psát. Za tu dobu mi tak zevšedněl, že jsem si ani neuvědomila, že by mi během tvoření něco chybělo.

Občas jde vzít celá situace (nemám nápady na články) , a vykřesat z ní to podstatné (například můj článek 5 nejčastějších důvodů blogovací krize) . V každém případě je ale každý útlum symbol toho, že byste měli zapřemýšlet. Co se změnilo? Jak jste jednali, dokud vám to “psalo samo” ? Možná jste si vedli deník, a teď máte za dva roky popsaných stěží dvanáct listů. Možná jste do aleluja četli knížky oblíbených autorů, a teď jste si řekli, že to přece nebudete pořád číst, že si v knihovně půjčíte něco jiného. Tak si přinesete z knihovny stožek knížek, ten vám oxiduje na poličce, a vy nečtete vůbec – ty knížky vás vnitřně nelákají, a ty svoje oblíbené série jste si přece zakázali.

Inspirace je jeden kontinuální proces. Je to podobné, jako když jsem zkoumala přírodní způsoby harmonizace hormonu progesteronu (je zodpovědný mimo jiné i za menstruační bolesti) . Když jsem si tak shromažďovala data, zjistila jsem, že souvisí přibližně s polovinou procesů v těle, a když se zaměřím na jednu věc, ovlivním i kupu dalších (například slabý pitný režim, nebo zatěžování jater nevhodnou stravou) . Stejné je to i s inspirací. Když si vezmete jeden kousek ze svých zvyků, vaši schopnost tvořit to přímo ovlivní. Někdy to blogerovi pomůže (každý den půl hodiny psát – ať už koncept článku, nebo vymýšlet témata do šuplíku), někdy to ale zadře celý systém, který za “automatické nahazování článků” přímo zodpovídá.

Většinou budete schopní určit, co přesně se u vás stalo. Jestli jenom máte kupu starostí jinde (škola, práce, rodinné záležitosti) , nebo jste “jenom” změnili svoji dosavadní rutinu ve smyslu míň číst a přestat vyhledávat články dalších blogerů. Nezdá se to, ale i ostatní články patří do procesu vlastní inspirace. Jste totiž konfrontováni s cizím pohledem na svět a na téma, které vás zajímá a dalece to rozšiřuje váš obzor a vaši “bezpečnou zónu” , odkud čerpáte materiál k dalšímu textu.

Někdy se dá jednoduše reagovat na článek, který napsal někdo druhý: jednoduše napíšete, co si o daném tématu myslíte vy, a pojmete to jako polemiku vůči blogerovi, který s tématem přišel. Má to víc výhod: jednak můžete odkázat na článek dotyčného blogera (většinou bude rád a zmíní vás svému publiku), a jednak “bezpracně” získáte námět na článek. Polemika jako taková není sprosté slovo, a pokud nebudete vyloženě hrubí nebo útoční, není důvod, proč byste neměli psát komentáře k cizí práci. Jenom na svém blogu budete mít krapet víc prostoru všechno rozepsat.

3 thoughts on “Zadřená inspirace: Proč nejdou psát články?

  1. Teď si troufnu na jednu lehce kacířskou myšlenku: Myslím si totiž, že se význam inspirace dost přeceňuje. Beru inspiraci jako něco, co dokáže spustit smysluplný tvůrčí proces prakticky samo. Mám ale takovou zkušenost, že když se člověk do tvoření trochu nutí, tedy když stejný proces spouští on sám pouze svou vůlí, nevznikají ve zpětném pohledu o nic horší výsledky. Naopak to beru jako důkaz určité profesionality: U opravdu dobrého blogera by neměl být poznat velký rozdíl mezi obdobím, kdy ho “políbí múza” a kdy ho “vůbec nic nenapadá”. Jinými slovy – tvořit, když je spousta inspirace, umí skoro každý, kvalita se pozná právě až v okamžiku, kdy se inspirace nedostává :-).

    1. Zaujímavý postoj, kvalita sa ale podľa mňa musí poznať stále, nielen keď dôjde inšpirácia. Či človek chce či nie, jeho najlepšie veci budú vychádzať z dobrej inšpirácie. A bola by škoda tieto veci neuvažovať 😛

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *