Nejčastější poučky na téma lidského ega znějí nějak ve smyslu: “Co nejdřív se jej zbavit” . Pokoušejí se nám vysvětlovat, že lidské ego je to nejhorší zlo, a když člověk dál čte seznam požadavků a úkolů, nemůže se zbavit dojmu, že to, co na něj čeká na konci cesty, je prázdný robot. Lidskou bytost nezbavíte touhy objevovat a poznávat. Vždycky se někdo takový najde. Tak místo toho, abyste mazali užitečné informace, zaplavíte je nesmysly, a svého cíle dosáhnete oklikou: vždyť co jiného dělá člověka člověkem, než jeho emoce?

Je rozdíl mezi emocí a výbuchem. Je rozdíl, když se chce člověku brečet, protože se cítí smutně, nebo když se vám chce vrčet, protože jste od samého rána špatně naložení, a je rozdíl vybouchnout jako tlakáč s tím, že nejpozději po dořvání začínáte pomalu ale jistě litovat minimálně půlky věcí, které jste řekli. Pro hromadu lidí může jedno vést k druhému. Když se cítím zle a nabručeně a někdo mi přijde do rány, zchladím si na něm žáhu a pak toho lituju. Je potřeba rozeznat potřebu ventilovat svůj vlastní stav ven, a odlišit ji od řvaní na druhého člověka jenom skrz to, že mě něco žere. Když se budete cítit nenaložení, budete podle toho vypadat, ale nepotrestáte za to ostatní lidi okolo.

Teď si představte, že lidskou bytost zbavíte všech procesů, které jsem nastínila výše. Co vám zbude? Prázdná schránka, která jenom mechanicky plní pokyny. Kdo by chtěl mít zájem, stvořit z člověka něco takového? Už tady by mohlo být jasné, proč mám takové výhrady vůči Sluníčkářům, kteří si hrají na zlatavé vzduchoprázdno s obličejem jako po koksu. Je úplně normální zůstat člověkem se vším, co k tomu patří. Srdce vás drží “v oblacích” a snech, mozek se stará o praktičtější záležitosti, a pro člověka je lepší, když obě síly drží vyvážené.

V tomto smyslu je ego vyslancem rozumu a intuice vyslankyní duše. Už jsem psala, že hlasů je v naší hlavě daleko víc, než si běžně myslíme. Ego jako udržovací mechanismus je jedním z těch hlasů. Stará se o vaše každodenní záležitosti, můžeme říct mužský princip, a nechává intuici, aby se starala o princip ženský. Už z tohoto důvodu není skrz rovnováhu dobré jeden z těchto mechanismů ničit.  Pro člověka je vhodnější, když zůstane jako svrchovaná lidská bytost, která se zvládne rozhodovat sama za sebe. Do toho zdravá míra ega bezpochyby patří.  Je vhodné myslet na to, že realita, ve které máme naše tělo, je jenom jedna. Bez rozumové složky naší duše bychom na to mohli zapomínat.