Hlavně ať to (ne)vyjde?

6.3.2018 Z deníčku blogerky 2 komentáře 1240

Je pravda, že u mých blogovacích začátků v roce 2007 bylo daleko víc potenciálních blogerů, kteří se realizovali prostřednictvím virtuálních domovů, a zkoušeli prorazit se svými deníčky. V průběhu času se hlavní zájem přesouvá na sociální sítě, aspoň co se týká lidí, kteří mají v úmyslu běžné sdílení fotek a postřehů, a blogy zakládají ti, kteří mají chuť trochu víc psát. I přesto je nových blogů stále dost, a zůstává otázkou, proč anketa popularity blogerů má vesměs podobné výsledky už dobře čtyři roky. Když je tolik nových lidí, toužících po fungujícím blogu, mělo by se to přece ukázat i na výsledcích?

Založit stránky a začít psát je stav, který celkem okamžitě ukojí zvědavost člověka, a umožní jednomu stát se “blogerem” na vlastní kůži. Dál už je to závislé na cílech. Jsou blogeři, co publikují primárně pro sebe (bez ohledu na publikační plán nebo propagaci článků ven), a jsou pak blogeři, kteří působí tak nějak jako potenciální větší hráči, ale plácají se v moři průměru, i když mají potenciál, a obecně není logický důvod, proč by zrovna oni měli zůstat mezi všemi těmi stránkami, které se v průběhu dvou let rodí a mažou stále dokola.

Člověka učí, že je potřeba, aby se díval do budoucnosti. Až budu mít našetřeno, až se dostanu tam a tam, budu konečně šťastný. Štěstí v tomto směru znamená kouzelný vypínač, který najednou zaplní lidský život spokojeností, zjeví člověku smysl a zajistí, aby se daný subjekt cítil naplněně, zenově klidně a uzdraveně. Kupa lidí zamrzne někde na trati. Konkrétně blogování ale není tak složité, jako například z průměrné mzdy našetřit dva miliony na bydlení, a tak se stává, že se bloger rozhodne založit stránky, nějaký čas funguje, vypadá to slibně … a pak se někde něco zadrhne.

V hlavě je slavný a úspěšný bloger každý druhý pisatel. Spousta autorů si dokáže představit sebe samotného jako star, zavalenou nejrůznějšími bartery. Část blogerů využije svoje schopnosti k budování online pověsti. Velké části ale stačí, když si tu “slávu” přehrává v hlavě, a pracuje s ní “virtuálně” . Lidský mozek psychologicky nerozliší, co je doopravdy, a co je obraz. Pokud si člověk bude přehrávat katastrofy stále dokola, bude lítostivý a pesimistický ještě víc. Pokud si bude přehrávat, že je slavný bloger, může se stát, že mu obrazy samotné naprosto postačí, bez nutnosti jakékoliv další akce.

Pro blogera je důležitější otázka: “Co budu dělat, až se mi to podaří” spíš, než “Jak se mám stát slavným” . Stát se slavným, dosáhnout toho či onoho – v článcích všude kolem nás učí pracovat s vizualizací a přehrávat si v hlavě cíl, který chceme pokořit. Kolik lidí ale vidí dál, než pár metrů za cílovou pásku? Stanu se blogerem, fajn. Tak jsem pár měsíců blogerem …. No jo, ale co teď? Najednou zjistím, že ty myšlenky na to, že jsem slavný bloger mi bohatě stačí. Tak nějak píšu, tak nějak existuju, mám nějaký okruh čtenářů … a cítím se provinile, protože přece pokud nepíšu pro slávu, tak proč tedy?

Že se člověk rozhodne blogovat ještě neznamená, že musí požadovat prvoligové výsledky. Někomu stačí fáze snění. Vizualizovat si celý svůj úspěšný blog, představovat si všechny ty fotky a články, které jsou sdílené napříč celým internetem, ale překlopit to v konkrétní činy? To by znamenalo nutnost pravidelně psát, znamenalo by to nutnost hlídat si, aby každý den, kdy má vyjít článek byl obsah doopravdy připravený, a znamená to věnovat se propagaci a všem těm dalším věcem, které zvenčí nejsou vidět, ale k práci blogera patří. Ani strach, ani vizualizace, ani nedostatek vůle: jednoduše zní dobře, že budu slavný bloger … ale zas tak moc to pro mě důležité není, protože to znamená víc povinností, než by se mi líbilo.

Fáze snění slouží ke konkretizaci samotného cíle. Jsou ale lidé, kterým fáze snění “stačí” . I když je to škoda, protože se to stává většinou lidem, které pozorovatel zvenčí považuje za kreativní a originální …

Odebírejte blog emailem

Další článek dorazí přímo do vaší e-mailové schránky

2 Responses to :
Hlavně ať to (ne)vyjde?

  1. Čerf napsal:

    Nevím, mně připadne ta tolik diskutovaná snaha stát se “slavným blogerem”, dost pošetilá; možná proto, že mám své vlastní blogové cíle postavené úplně jinak. A pokud je primární motivací blogera “blogování pro slávu”, jsem přesvědčený, že je to pro důvěryhodnost a autenticitu blogu smrtící, tedy aspoň v mých čtenářských očích.

    1. Andrea V. napsal:

      Sláva je sláva, a úspěch je úspěch. Dosáhnout úspěchu nemusí znamenat nutně prahnout po slávě. Jak píšeš, každý má svoje cíle nastavené jinak.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *