Ahoj Rhiannon,

pořád se můžu těšit té výsadě, že mě baví přemýšlet o blogu, zjišťovat co chci rozvíjet a přemýšlet, co bych na stránkách dělala, kdybych měla vlastní doménu. Tak jsem si upravila přezdívku (přesněji řečeno jsem přezdívku zrušila a začala používat vlastní civil), a udělala si pořádek v psaných věcech. Kratší než 1 200 slov = Útržky z notýsku, a to i když mají 300 slov (dva, tři odstavce, když mě napadne „něco hutného“ a moc mi to nejde rozpracovat). 1 200 slov = rubrika na sloupky. No a pak Dopisy pro Rhiannon? .

Ne že bych si doménu nechtěla pořídit; jde o to, že by mi vlastně byla k ničemu. Tato konkrétní adresa už je promyšlená, vydělávat z reklam neplánuju a využívat tu tunu dalších funkcí, která se s vlastní doménou pojí nepotřebuju už tuplem.  Jde mi o to, že pokaždé zachytím útržky, které se mojí prezentace na vlastní adrese týkají a pak je převádím do praxe. A navíc – hosting má cenu závislou na množství dat. Dokážeš si představit, že bych měla platit za místo pro čtyři tuny článků?? .

Jsem docela hravý člověk, tak jsem se rozhodla ke zjednodušené navigaci přidat do bočního menu rozbalovací roletku se všemi rubrikami, a pokaždé jednou za týden přidám něco i do rubrik, které jsem si během těch už skoro dvou let nasyslila. Když si zkusím představit, co by se dělo, když bych si dala pauzu úplně (žádný blog, žádný Facebook, jen knížky, písničky a filmy), vybaví se mi všechna ta období v mém životě, kdy mi spala inspirace a já se  vlastně jenom povalovala od ničeho k ničemu. Přestat s psaním, které mě baví a začít se jenom válet mi nepřipadá moc dobrý nápad. Válela jsem se začátkem listopadu a nehodlám nic zapíchnout hned poté, co se mi úspěšně vrátila múza? .

Obnovím tradici papírového deníku. Ano, chci psát, ale hromada věcí je jenom změť myšlenek a nějaké to moje „bublání“ , a přece jenom v poslední době materiál na blog třídím. Ne že sednu a napíšu hned první věc, která se mi objeví v hlavě. Jednak takový výsledek může mít kolísavou úroveň, a také bych si nerada upletla sama na sebe bič a poskytla takové množství soukromých informací, že by čtenáři získali pocit, že mají právo chtít po mně vysvětlení ohledně každého mého obědu, a že  se jim já musím zákonitě ze všeho zpovídat.

Kromě toho bude rozhodně lepší, když ty věci, které přijdou „na první dobrou“ vysypu na papír do deníčku, a až o pár dní později se s odstupem rozhodnu, jestli z toho vůbec bude článek. Z některých svých prací mám právě dojem, že by jim bylo lépe v soukromí a ve tmě mojí skříně, a že mi něco lítá v hlavě ještě neznamená, že to nutně musí na blog.  Už jsem pár měsíců zpátky psala, že jediná autentická věc na blogu (nechystaná, nekorekturovaná) budou Dopisy – tak by bylo fajn s tím konečně začít.

Kdysi mi poletovalo v hlavě kouzlo Ivety Bartošové. Přemýšlela jsem, čím k sobě tak poutá lidi. Tak mi Osud přihrál do cesty Petru Lovely Hair – a dnes můžu říct, že už to mám: obě dvě nekriticky vystavují (vystavovaly) svoje soukromí po celé České Republice, a párkrát se z reakcí lidí zhroutily. Člověka většinou velice často podvědomě láká velice podobný systém, který má on sám, tak bych si od těch dvou dam velice nerada přebrala soukromí na internetu a nervovou labilitu? .

Andrea V.

Ale stejně … včera jsem zase slídila po profilech „pomlouvacích“ (= reakčních) blogerek, a zjistila jsem ,že mi ten zájem o bulvár zpomaluje energii, a vůbec mě to háže někam úplně jinam, než se pracně dostanu sama svojí vlastní prací na blogu. Určitě bych se na internetu nerada prezentovala snůškou hnoje o té a o jiné, a nerada to píšu, ale když se tak staráte o ty „pomlouvací kampaně“ , nemáte v hlavě nic jiného a podle toho vypadá i obsah stránek.