Jemnohmotně

Moje vlasy, ženská síla a proč chodím ostříhaná?

Patřila jsem mezi holčičky, které až do nějakých devíti let chodily nakrátko. Moje vlasy se přirozeně vlní; ten účes se už začínal podobat afru, a nejsem schopná říct, jak moc posloužil svému účelu Měla jsem krátké vlasy, abych si s nimi snáz poradila a líp se mi rozčesávaly. Vysvětlujte to ale od přírody vlnitým a trochu krepatým vlasům.

Ve čtvrté třídě na ZŠ jsem už měla vlasy po ramena, a celý druhý stupeň jsem si udržovala prameny do půli zad. Nijak extra jsem tehdy vlasy neřešila. Rostly mi na hlavě a to je celé. Pak jsem začala občas nějakou tu homemade ofinku nebo podomácku zkracovat vlasy, abych viděla, co to udělá, ale vesměs do roka jsem byla zpátky na dlouhých vlasech. Doteď mi to fungovalo podobně jako herečce Daně Morávkové. Ta říkala, že by s krátkých účesem musela chodit ke kadeřnici ob několik dní, protože jí vlasy velice rychle rostou. Já jsem měla to samé; jak vlasy zjistily, že jsou kratší, nasadily dvojitou forsáž a byly zpátky tam, odkud jsem je ostříhala.

Kolem osmnáctého roku věku jsem začala zkoušet blond odstín. Celkem i s ročními přestávkami na odrostení blond jsem byla odbarvená třikrát, a další dva účesy byly cíleně zesvětlené měděnými nebo světle hnědými odstíny. Barevný tón se vymyl, a mně zůstaly o kousek zesvětlené vlasy.

Dva roky zpátky jsem si začala všímat kondice délek vlasů. S věkem ztratily vlastnosti z dětství. Kolem 25. roku života tělo začíná měnit dosavadní způsob fungování, a pro mě to znamenalo méně husté vlasy a pocit cancourů a beztvarého účesu, když mi vlasy poporostly dál než k lopatkám.  Začala jsem si vlasy znovu zkracovat, až jsem se zabydlela v délce inspirované long bobem – délka k ramenům prospěla sklonům k vytváření lokýnek, a já jsem měla zpátky hodně vlnité vlasy.

Přestala jsem si stříhat předek sestupně. Zjistila jsem, že s krátkým a ještě střapatým sestřihem vypadám až moc jako pixie (možná jej vytáhnu za deset, za dvacet let, až budu chtít vypadat echt mladší). Hlavně jsem získala zpátky jeden z mých největších benefitů. S délkou mi vlasy přestávaly prstýnkovat, což mě trochu mrzelo, a kratší délka vlnění podpořila.

Magické směry připisují dlouhým vlasům sílu ženství. Rusové věří, že zapletený cop z dlouhých vlasů, vedený dolů po zádech ochrání páteř ženy a spojí ji s Matkou Zemí. Tak či tak, osobně si daleko kouzelněji připadám ostříhaná.

Nutkání stříhat vlasy se v ezoterické praxi připisuje celkové degeneraci mužství a ženství tak, jak jej nastavila příroda. Je údajně daleko lepší mít vlasy dlouhé, i když jemné, roztřepené a bez tvaru, ale dlouhé. Já se přiznám bez mučení, že jsem v tomto směru marnivá. Dětství s dlouhými vlasy mě naučilo hledět si toho, co na hlavě vlastně mám.

Podle mě by žena se svými vlasy měla navázat něco jako oboustranně výhodné přátelství. Činit tak, aby se cítila dobře ona i její vlasy. Nemá význam udržovat střih z krátkých nebo dlouhých vlasů, který požaduje údržbu naprosto odlišnou od preferencí ženy, která daný účes na hlavě má. Některé střihy nemůžou fungovat bez každodenního vyfoukání nebo vyžehlení, což je zrovna jedna z dalších věcí, které mě od stupňovitých kratších pixie střihů odrazují.

Spousta lidí považuje kratší vlasy u žen jako selhání moderního systému. Vlasy mají zesilovat proudy energie a důkladněji napojovat nositele na Vesmír. Já si naopak myslím, že by žena měla preferovat možnost být sama sebou a spíš by měla dbát na to, co cítí ona. Ostatně, ty vlasy vyrůstají z její vlastní hlavy, a je to ona sama, kdo se svými vlasy tráví nejvíc času.

Líbil se ti článek? Nezapomeň jej sdílet na sociální sítě! Děkuji 🙂

Autor Andrea V.

Jsem blogonomádka se zkušenostmi s mnoha projekty. Všechny svoje pokusy používám ke vzdělávání a k pobavení nejen kolegů, ale i všech, kteří mají zájem nahlédnout do hlavy bláznovi do psaní :) . andrea@vysvobozena.cz

8 komentářů u „Moje vlasy, ženská síla a proč chodím ostříhaná?“

  1. Lúmenn říká:

    Nikdy jsem se nesetkala s ezoterickou praxí, podle které by ženy měly nosit hnusné a rotřepené dlouhé vlasy za každou cenu. Pravda je, že kratinké účesy na ježka mi k ženské energii také nesedí a sama bych s tím vypadala jako blbec. A tvoje vlasy (pokud je foto aktuální) tedy řadím do kategorie dlouhé 🙂 Jinak mě osobně se líbí dlouhé vlasy jak na mužích, tak na ženách, Vesmír nevesmír, prostě to tak mám ráda 🙂

    1. Andrea V. říká:

      Děkuju za komentář 🙂 Fotka sedí, udržuju si to vesměs podobně dlouhé, záleží jak se mi podaří šmiknout 🙂

  2. Bára říká:

    Na nějaké napojení na v/Vesmír, chránění páteře a kdesi cosi nevěřím, ale své vlasy (možná až moc) miluju. Jednou jsem chtěla změnu a nechala se obarvit na zrz, ostříhat po ramena a přičarovat ofinu – a doufám, že mě to už nikdy-nikdy nenapadne. A věřím, že je to přesně, jak říkáš: každá bychom měla mít vlasy tak dlouhé, abychom se cítily dobře a vlasy byly zdravé.
    Ale jedna věc mě vyděsila: tobě se kolem pětadvaceti změnila kvalita vlasů? Ach né, že mě to nečeká? Že ne?

    1. Andrea V. říká:

      Trochu se ztenčily. Nejsou tak silné a tak moc vlnité. Jako malá jsem byla prstýnkatá i s dlouhými loknami.

  3. Anděla H. říká:

    Já nikdy nechtěla dlouhé vlasy. Byla doba, kdy jsem to zkoušela – vlastně, bylo několik takových období – ale nakonec jsem stejně skončila s tím, že prostě dlouhé vlasy nejsou nic pro mě. Mám je strašně jemňoučké, a vždycky, když mi narostly víc, jak po ramena, vypadala jsem spíš jako nějaký… no, já s oblibou říkala… umrlec. 😀 Takže jsem skončila zase s krátkými. A už to asi nehodlám měnit… 🙂

    1. Andrea V. říká:

      K tobě krátké patří, v dlouhých si tě představit nedokážu 🙂

  4. Karolína říká:

    Já mám vlasy dlouhé po zadek a občas už o radikálním krácení přemýšlím :D. Myslím, že k tomu jednou i dospěju, ale zatím mi ta délka pořád vyhovuje :).

    1. Andrea V. říká:

      Souhlasím – je to pořád o pocitu z těch vlasů 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *